Poslovice 13
1 Mudar sin sluša nastavu oca svojega; a potsmjevaè ne sluša ukora.
Syn moudrý přijímá cvičení otcovo, ale posměvač neposlouchá domlouvání.
2 Od ploda usta svojih svaki æe jesti dobro, a duša nevaljalijeh ljudi nasilje.
Z ovoce úst každý jísti bude dobré, ale duše převrácených nátisky.
3 Ko èuva usta svoja, èuva svoju dušu; ko razvaljuje usne, propada.
Kdo ostříhá úst svých, ostříhá duše své; kdo rozdírá rty své, setření na něj přijde.
4 Željna je duša ljenivèeva, ali nema ništa; a duša vrijednijeh ljudi obogatiæe se.
Žádá, a nic nemá duše lenivého, duše pak pracovitých zbohatne.
5 Na lažnu rijeè mrzi pravednik; a bezbožnik se mrazi i sramoti.
Slova lživého nenávidí spravedlivý, bezbožníka pak v ošklivost uvodí a zahanbuje.
6 Pravda èuva onoga koji hodi bezazleno; a bezbožnost obara grješnika.
Spravedlnost ostříhá přímě chodícího po cestě, bezbožnost pak vyvrací hříšníka.
7 Ima ko se gradi bogat a nema ništa, i ko se gradi siromah a ima veliko blago.
Někdo bohatým se dělaje, nemá nic: zase někdo dělaje se chudým, má však statku mnoho.
8 Otkup je za život èovjeku bogatstvo njegovo, a siromah ne sluša prijetnje.
Výplata života člověku jest bohatství jeho, ale chudý neslyší domlouvání.
9 Vidjelo pravednièko svijetli se, a žižak bezbožnièki ugasiæe se.
Světlo spravedlivých rozsvětluje se, svíce pak bezbožných zhasne.
10 Od oholosti biva samo svaða, a koji primaju svjet, u njih je mudrost.
Samou toliko pýchou působí člověk svár, ale při těch, jenž užívají rady, jest moudrost.
11 Blago koje se taštinom teèe umaljava se, a ko sabira rukom, umnožava.
Statek zle dobytý umenšovati se bude, kdož pak shromažďuje rukou, přivětší ho.
12 Dugo nadanje mori srce, i želja je ispunjena drvo životno.
Očekávání dlouhé zemdlívá srdce, ale žádost splněná jest strom života.
13 Ko prezire rijeè sam sebi udi; a ko se boji zapovijesti, platiæe mu se.
Kdož pohrdá slovem Božím, sám sobě škodí; ale kdož se bojí přikázaní, odplaceno mu bude.
14 Nauka je mudroga izvor životni da se saèuva prugala smrtnijeh.
Naučení moudrého jest pramen života, k vyhýbání se osídlům smrti.
15 Dobar razum daje ljubav, a put je bezakonièki hrapav.
Rozum dobrý dává milost, cesta pak převrácených jest tvrdá.
16 Svaki pametan èovjek radi s razumom, a bezuman raznosi bezumlje.
Každý důmyslný dělá uměle, ale blázen rozprostírá bláznovství.
17 Glasnik bezbožan pada u zlo, a vjeran je poslanik lijek.
Posel bezbožný upadá v neštěstí, jednatel pak věrný jest lékařství.
18 Siromaštvo i sramota doæi æe na onoga koji odbacuje nastavu; a ko èuva karanje, proslaviæe se.
Chudoba a lehkost potká toho, jenž se vytahuje z kázně; ale kdož ostříhá naučení, zveleben bude.
19 Ispunjena je želja slast duši, a bezumnima je mrsko otstupiti oda zla.
Žádost naplněná sladká jest duši, ale ohavnost jest bláznům odstoupiti od zlého.
20 Ko hodi s mudrima postaje mudar, a ko se druži s bezumnicima postaje gori.
Kdo chodí s moudrými, bude moudrý; ale kdo tovaryší s blázny, setřín bude.
21 Grješnike goni zlo, a pravednicima se vraæa dobro.
Hříšníky stihá neštěstí, ale spravedlivým odplatí Bůh dobrým.
22 Dobar èovjek ostavlja našljedstvo sinovima sinova svojih, a grješnikovo imanje èuva se pravedniku.
Dobrý zanechává dědictví vnukům, ale zboží hříšného zachováno bývá spravedlivému.
23 Izobila hrane ima na njivi siromaškoj, a ima ko propada sa zle uprave.
Hojnost jest pokrmů na rolí chudých, někdo pak hyne skrze nerozšafnost.
24 Ko žali prut, mrzi na sina svojega; a ko ga ljubi, kara ga za vremena.
Kdo zdržuje metlu svou, nenávidí syna svého; ale kdož ho miluje, za času jej tresce.
25 Pravednik jede, i sita mu je duša; a trbuh bezbožnicima nema dosta.
Spravedlivý jí až do nasycení duše své, břicho pak bezbožných nedostatek trpí.
