Tužbalice 3
1 Ja sam èovjek koji vidjeh muku od pruta gnjeva njegova.
Já jsem muž okoušející trápení od metly rozhněvání Božího.
2 Odvede me i opravi me u tamu a ne na vidjelo.
Zahnal mne, a uvedl do tmy a ne k světlu.
3 Samo se na me obraæa, obraæa ruku svoju po vas dan.
Toliko proti mně se postavuje, a obrací ruku svou přes celý den.
4 Uèini, te mi ostarje tijelo i koža, potr kosti moje.
Uvedl sešlost na tělo mé a kůži mou, a polámal kosti mé.
5 Zazida me, i optoèi me žuèju i mukom.
Zastavěl mne a obklíčil přeodpornou hořkostí.
6 Posadi me u tamu kao umrle odavna.
Postavil mne v tmavých místech jako ty, kteříž již dávno zemřeli.
7 Ogradi me da ne izaðem, i metnu na me teške okove.
Ohradil mne, abych nevyšel; obtížil ocelivý řetěz můj.
8 Kad vièem i vapijem, odbija molitvu moju.
A jakžkoli volám a křičím, zacpává uši před mou modlitbou.
9 Zagradi putove moje tesanijem kamenom, i prevrati staze moje.
Ohradil cesty mé tesaným kamenem, a stezky mé zmátl.
10 Posta mi kao medvjed u zasjedi, kao lav u potaji.
Jest nedvěd číhající na mne, lev v skrejších.
11 Pomete putove moje, i razdrije me, i uništi me.
Cesty mé stočil, anobrž roztrhal mne, a na to mne přivedl, abych byl pustý.
12 Nateže luk svoj, i metnu me strijeli za biljegu.
Natáhl lučiště své, a vystavil mne za cíl střelám.
13 Ustrijeli me u bubrege strijelama iz tula svojega.
Postřelil ledví má střelami toulu svého.
14 Postah potsmijeh svemu narodu svojemu i pjesma njihova po vas dan.
Jsem v posměchu se vším lidem svým, a písničkou jejich přes celý den.
15 Nasiti me gorèinom, opoji me pelenom.
Sytí mne hořkostmi, opojuje mne pelynkem.
16 Polomi mi zube kamenjem, uvali me u pepeo.
Nadto potřel o kameníčko zuby mé, vrazil mne do popela.
17 Udaljio si dušu moju od mira, zaboravih dobro.
Tak jsi vzdálil, ó Bože, duši mou od pokoje, až zapomínám na pohodlí,
18 I rekoh: propade sila moja i nadanje moje od Gospoda.
A říkám: Zahynulatě síla má i naděje má, kterouž jsem měl v Hospodinu.
19 Opomeni se muke moje i jada mojega, pelena i žuèi.
A však duše má rozvažujíc trápení svá a pláč svůj, pelynek a žluč,
20 Duša se moja opominje bez prestanka, i poništila se u meni.
Rozvažujíc to ustavičně, ponižuje se ve mně.
21 Ali ovo napominjem srcu svojemu, te se nadam:
A přivodě sobě to ku paměti, (naději mám),
22 Milost je Gospodnja što ne izgibosmo sasvijem, jer milosrða njegova nije nestalo.
Že veliké jest milosrdenství Hospodinovo, když jsme do konce nevyhynuli. Nepřestávajíť zajisté slitování jeho,
23 Ponavlja se svako jutro; velika je vjera tvoja.
Ale nová jsou každého jitra; převeliká jest pravda tvá.
24 Gospod je dio moj, govori duša moja; zato æu se u njega uzdati.
Díl můj jest Hospodin, říká duše má; protož naději mám v něm.
25 Dobar je Gospod onima koji ga èekaju, duši, koja ga traži.
Dobrý jest Hospodin těm, jenž očekávají na něj, duši té, kteráž ho hledá.
26 Dobro je mirno èekati spasenje Gospodnje.
Dobré jest trpělivě očekávajícímu na spasení Hospodinovo.
27 Dobro je èovjeku nositi jaram za mladosti svoje.
Dobré jest muži tomu, kterýž by nosil jho od dětinství svého,
28 Sam æe sjedjeti i muèati, jer Bog metnu breme na nj.
Kterýž by pak byl opuštěn, trpělivě se má v tom, což na něj vloženo,
29 Metnuæe usta svoja u prah, eda bi bilo nadanja.
Dávaje do prachu ústa svá, až by se ukázala naděje,
30 Podmetnuæe obraz svoj onome koji ga bije, biæe sit sramote.
Nastavuje líce tomu, kdož jej bije, a sytě se potupou.
31 Jer Gospod ne odbacuje za svagda.
Neboť nezamítá Pán na věčnost;
32 Jer ako i ucvijeli, opet æe se i smilovati radi mnoštva milosti svoje.
Nýbrž ačkoli zarmucuje, však slitovává se podlé množství milosrdenství svého.
33 Jer ne muèi iz srca svojega ni cvijeli sinova èovjeèjih.
Netrápíť zajisté z srdce svého, aniž zarmucuje synů lidských.
34 Kad gaze nogama sve sužnje na zemlji,
Aby kdo potíral nohama svýma všecky vězně v zemi,
35 Kad izvræu pravicu èovjeku pred višnjim,
Aby nespravedlivě soudil muže před oblíčejem Nejvyššího,
36 Kad èine krivo èovjeku u parnici njegovoj, ne vidi li Gospod?
Aby převracel člověka v při jeho, Pán nelibuje.
37 Ko je rekao što i zbilo se, a Gospod da nije zapovjedio?
Kdo jest, ješto když řekl, stalo se něco, a Pán nepřikázal?
38 Ne dolaze li i zla i dobra iz usta višnjega?
Z úst Nejvyššího zdali nepochází zlé i dobré?
39 Zašto se tuži èovjek živ, èovjek na kar za grijehe svoje?
Proč by tedy sobě stýskal člověk živý, muž nad kázní za hříchy své?
40 Pretražimo i razgledajmo pute svoje, i povratimo se ka Gospodu.
Zpytujme raději a ohledujme cest našich, a navraťme se až k Hospodinu.
41 Podignimo srce svoje i ruke k Bogu na nebesima.
Pozdvihujme srdcí i rukou svých k Bohu silnému v nebe.
42 Zgriješismo i nepokorni bismo; ti ne praštaš.
Myť jsme se zpronevěřili, a zpurní jsme byli, protož ty neodpouštíš.
43 Obastro si se gnjevom, i goniš nas, ubijaš i ne žališ.
Obestřels se hněvem a stiháš nás, morduješ a nešanuješ.
44 Obastro si se oblakom da ne prodre molitva.
Obestřels se oblakem, aby nemohla proniknouti k tobě modlitba.
45 Naèinio si od nas smetlište i odmet usred tijeh naroda.
Za smeti a povrhel položil jsi nás u prostřed národů těchto.
46 Razvaljuju usta svoja na nas svi neprijatelji naši.
Rozdírají na nás ústa svá všickni nepřátelé naši.
47 Strah i jama zadesi nas, pustošenje i zatiranje.
Strach a jáma potkala nás, zpuštění a setření.
48 Potoci teku iz oèiju mojih radi pogibli kæeri naroda mojega.
Potokové vod tekou z očí mých pro potření dcery lidu mého.
49 Oèi moje liju suze bez prestanka, jer nema odmora,
Oči mé slzí bez přestání, proto že není žádného odtušení,
50 Dokle Gospod ne pogleda i ne vidi s neba.
Ažby popatřil a shlédl Hospodin s nebe.
51 Oko moje muèi mi dušu radi svijeh kæeri grada mojega.
Oči mé rmoutí duši mou pro všecky dcery města mého.
52 Tjeraju me jednako kao pticu neprijatelji moji ni za što.
Loviliť jsou mne ustavičně, jako ptáče, nepřátelé moji bez příčiny.
53 Svališe u jamu život moj i nabacaše kamenje na me.
Uvrhli do jámy život můj, a přimetali mne kamením.
54 Doðe mi voda svrh glave; rekoh: pogiboh!
Rozvodnily se vody nad hlavou mou, řekl jsem: Jižtě po mně.
55 Prizivah ime tvoje, Gospode, iz jame najdublje.
Vzývám jméno tvé, ó Hospodine, z jámy nejhlubší.
56 Ti èu glas moj; ne zatiskuj uha svojega od uzdisanja mojega, od vike moje.
Hlas můj vyslýchával jsi; nezacpávejž ucha svého před vzdycháním mým a voláním mým.
57 Pristupao si kad te prizivah, i govorio si: ne boj se.
V ten den, v němž jsem tě vzýval, přicházeje, říkávals: Neboj se.
58 Raspravljao si, Gospode, parbu duše moje, i izbavljao si život moj.
Pane, zasazuje se o při duše mé, vysvobozoval jsi život můj.
59 Vidiš, Gospode, nepravdu koja mi se èini; raspravi parbu moju.
Vidíš, ó Hospodine, převrácenost, kteráž se mně děje, dopomoziž mi k spravedlnosti.
60 Vidiš svu osvetu njihovu, sve što mi misle.
Vidíš všecko vymstívání se jejich, všecky úklady jejich proti mně.
61 Èuješ rug njihov, Gospode, sve što mi misle,
Slýcháš utrhání jejich, ó Hospodine, i všecky obmysly jejich proti mně,
62 Što govore oni koji ustaju na me i što namišljaju protiv mene po vas dan.
Řeči povstávajících proti mně, a přemyšlování jejich proti mně přes celý den.
63 Vidi, kad sjedaju i kad ustaju, ja sam im pjesma.
Pohleď, jak při sedání jejich i povstání jejich jsem písničkou jejich.
64 Plati im, Gospode, po djelima ruku njihovijeh.
Dej jim odplatu, Hospodine, podlé díla rukou jejich.
65 Podaj im uporno srce, prokletstvo svoje.
Dej jim zatvrdilé srdce a prokletí své na ně.
66 Goni ih gnjevom, i istrijebi ih ispod nebesa Gospodnjih.
Stihej v prchlivosti, a vyhlaď je, ať nejsou pod nebem tvým.
