Jov 41
1 Hoæeš li udicom izvuæi krokodila ili užem podvezati mu jezik?
Vytáhneš-liž velryba udicí, aneb provazem pohříženým až k jazyku jeho?
2 Hoæeš li mu provuæi situ kroz nos? ili mu šiljkom provrtjeti èeljusti?
Zdali dáš kroužek na chřípě jeho, aneb hákem probodneš čelist jeho?
3 Hoæe li te mnogo moliti, ili æe ti laskati?
Zdaž se obrátí k tobě s prosbami, aneb mluviti bude tobě lahodně?
4 Hoæe li uèiniti vjeru s tobom da ga uzmeš da ti bude sluga dovijeka?
Učiní-liž smlouvu s tebou? Přijmeš-liž jej za služebníka věčného?
5 Hoæeš li se igrati s njim kao sa pticom, ili æeš ga vezati djevojkama svojim?
Zdaž budeš s ním hráti jako s ptáčkem, aneb přivážeš jej dětem svým?
6 Hoæe li se njim èastiti drugovi? razdijeliti ga meðu trgovce?
Přistrojí-liž sobě hody z něho společníci, a rozdělí-liž jej mezi kupce?
7 Hoæeš li mu napuniti kožu šiljcima i glavu ostvama?
Zdaž naplníš háky kůži jeho, a vidlicemi rybářskými hlavu jeho?
8 Digni na nj ruku svoju; neæeš više pominjati boja.
Vztáhni jen na něj ruku svou, a neučiníš zmínky o boji.
9 Gle, zaludu je nadati mu se; kad ga samo ugleda èovjek, ne pada li?
Aj, naděje o polapení jeho mylná jest. Zdaž i k spatření jeho člověk nebývá poražen?
10 Nema slobodna koji bi ga probudio; a ko æe stati preda me?
Není žádného tak smělého, kdo by jej zbudil, kdož tedy postaví se přede mnou?
11 Ko mi je prije dao što, da mu vratim? što je god pod svijem nebom, moje je.
Kdo mne čím předšel, abych se jemu odplacel? Cožkoli jest pode vším nebem, mé jest.
12 Neæu muèati o udima njegovijem ni o sili ni o ljepoti stasa njegova.
Nebudu mlčeti o údech jeho, a o síle výborného sformování jeho.
13 Ko æe mu uzgrnuti gornju odjeæu? k èeljustima njegovijem ko æe pristupiti?
Kdo odkryl svrchek oděvu jeho? S dvojitými udidly svými kdo k němu přistoupí?
14 Vrata od grla njegova ko æe otvoriti? strah je oko zuba njegovijeh.
Vrata úst jeho kdo otevře? Okolo zubů jeho jest hrůza.
15 Krljušti su mu jaki štitovi spojeni tvrdo.
Šupiny jeho pevné jako štítové sevřené velmi tuze.
16 Blizu su jedna do druge da ni vjetar ne ulazi meðu njih.
Jedna druhé tak blízko jest, že ani vítr nevchází mezi ně.
17 Jedna je za drugu prionula, drže se i ne rastavljaju se.
Jedna druhé se přídrží, a nedělí se.
18 Kad kiha kao da munja sijeva, a oèi su mu kao trepavice u zore.
Od kýchání jeho zažžehá se světlo, a oči jeho jsou jako záře svitání.
19 Iz usta mu izlaze luèevi, i iskre ognjene skaèu.
Z úst jeho jako pochodně vycházejí, a jiskry ohnivé vyskakují.
20 Iz nozdrva mu izlazi dim kao iz vreloga lonca ili kotla.
Z chřípí jeho vychází dým, jako z kotla vroucího aneb hrnce.
21 Dah njegov raspaljuje ugljevlje i plamen mu izlazi iz usta.
Dýchání jeho uhlí rozpaluje, a plamen z úst jeho vychází.
22 U vratu mu stoji sila, i pred njim ide strah.
V šíji jeho přebývá síla, a před ním utíká žalost.
23 Udi mesa njegova spojeni su, jednostavno je na njemu, ne razmièe se.
Kusové masa jeho drží se spolu; celistvé jest v něm, aniž se rozdrobuje.
24 Srce mu je tvrdo kao kamen, tvrdo kao donji žrvanj.
Srdce jeho tuhé jest jako kámen, tak tuhé, jako úlomek zpodního žernovu.
25 Kad se digne, dršæu junaci, i od straha oèišæaju se od grijeha svojih.
Vyskýtání jeho bojí se nejsilnější, až se strachem i vyčišťují.
26 Da ga udari maè, ne može se održati, ni koplje ni strijela ni oklop.
Meč stihající jej neostojí, ani kopí, šíp neb i pancíř.
27 Njemu je gvožðe kao pljeva, a mjed kao trulo drvo.
Pokládá železo za plevy, ocel za dřevo shnilé.
28 Neæe ga potjerati strijela, kamenje iz praæe njemu je kao slamka;
Nezahání ho střela, v stéblo obrací se jemu kamení prakové.
29 Kao slama su mu ubojne sprave, i smije se baèenom koplju.
Za stéblo počítá střelbu, a posmívá se šermování kopím.
30 Pod njim su oštri crepovi, stere sebi oštre stvari u glibu.
Pod ním ostré střepiny, stele sobě na věci špičaté jako na blátě.
31 Èini, te vri dubina kao lonac, i more se muti kao u stupi.
Působí, aby vřelo v hlubině jako v kotle, a kormoutilo se moře jako v moždíři.
32 Za sobom ostavlja svijetlu stazu, rekao bi da je bezdana osijedjela.
Za sebou patrnou činí stezku, až sezdá, že propast má šediny.
33 Ništa nema na zemlji da bi se isporedilo s njim, da bi stvoreno bilo da se nièega ne boji.
Žádného není na zemi jemu podobného, aby tak učiněn byl bez strachu.
34 Što je god visoko prezire, car je nad svijem zvijerjem.
Cokoli vysokého jest, za nic pokládá, jest králem nade všemi šelmami.
