Jov 35

1 Još govori Elijuj i reèe:

Ještě mluvil Elihu, a řekl:

2 Misliš li da si pravo rekao: moja je pravda veæa od Božije?

Domníváš-liž se, že jsi to s soudem řekl: Spravedlnost má převyšuje Boží?

3 Jer si rekao: šta æe mi pomoæi, kaka æe mi biti korist, da ne griješim?

Nebo jsi řekl: Co mi prospěje, jaký užitek budu míti, bych i nehřešil?

4 Ja æu odgovoriti tebi i drugovima tvojim s tobom.

Já odpovím tobě místně, i tovaryšům tvým s tebou.

5 Pogledaj nebo, i vidi; pogledaj oblake, kako su viši od tebe.

Pohleď na nebe a viz, anobrž spatř oblaky, vyšší, než-lis ty.

6 Ako griješiš, šta æeš mu uèiniti? ili ako se umnože bezakonja tvoja, šta æeš mu nauditi?

Jestliže bys hřešil, co svedeš proti němu? A byť se i rozmnožily nešlechetnosti tvé, co mu uškodíš?

7 Ako si pravedan, šta æeš mu dati? ili šta æe primiti iz ruke tvoje?

Budeš-li spravedlivý, čeho mu udělíš? Aneb co z ruky tvé vezme?

8 Èovjeku kakav si može nauditi tvoja zloæa, i sinu èovjeèijemu pomoæi tvoja pravda.

Každémuť člověku bezbožnost jeho uškodí, a synu člověka spravedlnost jeho prospěje.

9 Vapiju od velikoga nasilja kojima se èini, i vièu na ruku silnijeh;

Z množství nátisk trpících, kteréž k tomu přivodí, aby úpěli a křičeli pro ukrutnost povýšených,

10 A nijedan ne govori: gdje je Bog, stvoritelj moj, koji daje pjesmu noæu;

Žádný neříká: Kde jest Bůh stvořitel můj? Ješto on dává zpěv i v noci.

11 Koji èini te smo razumniji od zvijerja zemaljskoga, i mudriji od ptica nebeskih.

On vyučuje nás nad hovada zemská, a nad ptactvo nebeské moudřejší nás činí.

12 Tamo vièu s oholosti zlijeh ljudi, ali ne bivaju uslišeni.

Tehdáž volají-li pro pýchu zlých, nebývají vyslyšáni.

13 Jer Bog ne sluša taštine, i svemoguæi ne gleda na nju.

A jistě žeť ošemetnosti nevyslýchá Bůh silný, a Všemohoucí nepatří na ni.

14 Akamoli kad kažeš: ne vidiš to. Pred njim je sud; èekaj ga.

Mnohem méně, jestliže díš: Nepatříš na to. Sám s sebou vejdi v soud před ním, a doufej v něho.

15 A sada èim te gnjev pohodi, nije ništa, niti je gledao na sve što si uèinio;

Ale nyní poněvadž nic není těch věcí, navštívil jej hněv jeho; nebo nechce znáti hojnosti této veliké.

16 Zato Jov naprazno otvora usta svoja, i bezumno umnožava rijeèi.

A protož marně Job otvírá ústa svá, hloupě rozmnožuje řeči své.