Jov 34
1 Još govori Elijuj i reèe:
Ještě mluvil Elihu, a řekl:
2 Èujte, mudri, besjedu moju, i razumni poslušajte me.
Poslouchejte, moudří, řečí mých, a rozumní, ušima pozorujte.
3 Jer uho poznaje besjedu kao što grlo kuša jelo.
Nebo ucho řečí zkušuje, tak jako dásně okoušejí pokrmu.
4 Razberimo što je pravo, izvidimo meðu sobom što je dobro.
Soud sobě zvolme, a vyhledejme mezi sebou, co by bylo dobrého.
5 Jer Jov reèe: pravedan sam, a Bog odbaci moju pravdu.
Nebo řekl Job: Spravedliv jsem, a Bůh silný zavrhl při mou.
6 Hoæu li lagati za svoju pravdu? strijela je moja smrtna, a bez krivice.
Své-liž bych pře ukrývati měl? Přeplněna jest bolestí rána má bez provinění.
7 Koji je èovjek kao Jov da kao vodu pije potsmijeh?
Který muž jest podobný Jobovi, ješto by pil posměch jako vodu?
8 I da se druži s onima koji èine bezakonje, i da hodi s bezbožnijem ljudima?
A že by všel v tovaryšství s činiteli nepravosti, a chodil by s lidmi nešlechetnými?
9 Jer reèe: ne pomaže èovjeku da ugaða Bogu.
Nebo řekl: Neprospívá to člověku líbiti se Bohu.
10 Zato, ljudi razumni, poslušajte me; daleko je od Boga zloæa i nepravda od svemoguæega.
A protož, muži rozumní, poslouchejte mne. Odstup od Boha silného nešlechetnost a od Všemohoucího nepravost.
11 Jer po djelu plaæa èovjeku i daje svakome da naðe prema putu svojemu.
Nebo on podlé skutků člověka odplací, a podlé toho, jaká jest čí cesta, působí, aby to nalézal.
12 Doista Bog ne radi zlo i svemoguæi ne izvræe pravde.
A naprosto Bůh silný nečiní nic nešlechetně, a Všemohoucí nepřevrací soudu.
13 Ko mu je predao zemlju? i ko je uredio vasiljenu?
Kdo svěřil jemu zemi? A kdo zpořádal všecken okršlek?
14 Kad bi na nj okrenuo srce svoje, uzeo bi k sebi duh njegov i dihanje njegovo;
Kdyby se na něj obrátil, a ducha jeho i duši jeho k sobě vzal,
15 Izginulo bi svako tijelo, i èovjek bi se povratio u prah.
Umřelo by všeliké tělo pojednou, a tak by člověk do prachu se navrátil.
16 Ako si dakle razuman, èuj ovo: slušaj glas rijeèi mojih.
Máš-li tedy rozum, poslyš toho, pusť v uši své hlas řečí mých.
17 Može li vladati onaj koji mrzi na pravdu? hoæeš li osuditi onoga koji je najpravedniji?
Ješto ten, kterýž by v nenávisti měl soud, zdaliž by panovati mohl? Èili toho, jenž jest svrchovaně spravedlivý, za nešlechetného vyhlásíš?
18 Kaže li se caru: nitkove! i knezovima: bezbožnici?
Zdaliž sluší králi říci: Ó nešlechetný, a šlechticům: Ó bezbožní?
19 Akamoli onomu koji ne gleda knezovima ko su, niti u njega vrijedi više bogati od siromaha, jer su svi djelo ruku njegovijeh.
Mnohem méně tomu, kterýž nepřijímá osob knížat, aniž u něho má přednost urozený před nuzným; nebo dílo rukou jeho jsou všickni.
20 Umiru zaèas, i u po noæi uskoleba se narod i propadne, i odnese se jaki bez ruke ljudske.
V okamžení umírají, třebas o půl noci postrčeni bývají lidé, a pomíjejí, a zachvácen bývá silný ne rukou lidskou.
21 Jer su oèi njegove obraæene na putove èovjeèije i vidi sve korake njegove.
Nebo oči jeho hledí na cesty člověka, a všecky kroky jeho on spatřuje.
22 Nema mraka ni sjena smrtnoga gdje bi se sakrili koji èine bezakonje.
Neníť žádných temností, ani stínu smrti, kdež by se skryli činitelé nepravosti.
23 Jer nikome ne odgaða kad doðe da se sudi s Bogom.
Aniž zajisté vzkládá na koho více, tak aby se s Bohem silným souditi mohl.
24 Satire jake nedokuèljivo, i postavlja druge na njihovo mjesto.
Pyšné stírá bez počtu, a postavuje jiné na místa jejich.
25 Jer zna djela njihova, i dok obrati noæ, satru se.
Nebo zná skutky jejich; pročež na ně obrací noc, a potříni bývají.
26 Kao bezbožne razbija ih na vidiku.
Jakožto bezbožné rozráží je na místě patrném,
27 Jer otstupiše od njega i ne gledaše ni na koje putove njegove;
Proto že odstoupili od něho, a žádných cest jeho nešetřili,
28 Te doðe do njega vika siromahova, i èu viku nevoljnijeh.
Aby dokázal, že připouští k sobě křik nuzného, a volání chudých že vyslýchá.
29 Kad on umiri, ko æe uznemiriti? i kad on sakrije lice, ko æe ga vidjeti? i to biva i narodu i èovjeku,
(Nebo když on spokojí, kdo znepokojí? A když skryje tvář svou, kdo jej spatří?) Tak celý národ, jako i každého člověka jednostejně,
30 Da ne bi carovao licemjer, da ne bi bilo zamke narodu.
Aby nekraloval člověk pokrytý, aby nebylo lidem ourazu.
31 Zaista, treba kazati Bogu: podnosio sam, neæu više griješiti.
Jistě žeť k Bohu silnému raději toto mluveno býti má: Ponesuť, nezruším.
32 A što ne vidim, ti me nauèi; ako sam èinio nepravdu, neæu više.
Mimo to, nevidím-li čeho, ty vyuč mne; jestliže jsem nepravost páchal, neučiním toho víc.
33 Eda li æe po tebi plaæati, jer tebi nije po volji, jer ti biraš a ne on? Ako znaš što, govori.
Nebo zdali vedlé tvého zdání odplacovati má, že bys ty toho neliboval, že bys ono zvoloval, a ne on? Pakli co víš jiného, mluv.
34 Ljudi æe razumni sa mnom kazati, i mudar æe èovjek pristati,
Muži rozumní se mnou řeknou, i každý moudrý poslouchaje mne,
35 Da Jov ne govori razumno, i da rijeèi njegove nijesu mudre.
Že Job hloupě mluví, a slova jeho nejsou rozumná.
36 Oèe moj, neka se Jov iskuša do kraja, što odgovara kao zli ljudi.
Ó by zkušen byl Job dokonale, pro odmlouvání nám jako lidem nepravým,
37 Jer domeæe na grijeh svoj bezakonje, pljeska rukama meðu nama, i mnogo govori na Boga.
Poněvadž k hříchu svému přidává i nešlechetnost, mezi námi také jen chloubu svou vynáší, a rozmnožuje řeči své proti Bohu.
