Jov 33

1 Èuj dakle, Jove, besjedu moju, i slušaj sve rijeèi moje.

Slyšiž tedy, prosím, Jobe, řeči mé, a všech slov mých ušima svýma pozoruj.

2 Evo, sad otvoram usta svoja; govori jezik moj u ustima mojim.

Aj, jižť otvírám ústa svá, mluví jazyk můj v ústech mých.

3 Po pravom srcu mom biæe rijeèi moje, i misao èistu izreæi æe usne moje.

Upřímost srdce mého a umění vynesou rtové moji.

4 Duh Božji stvorio me je, i dah svemoguæega dao mi je život.

Duch Boha silného učinil mne, a dchnutí Všemohoucího dalo mi život.

5 Ako možeš, odgovori mi, pripravi se i stani mi nasuprot.

Můžeš-li, odpovídej mi, připrav se proti mně, a postav se.

6 Evo, ja æu biti mjesto Boga, kao što si rekao; od kala sam naèinjen i ja.

Aj, já podlé žádosti tvé buduť místo Boha silného; z bláta sformován jsem i já.

7 Eto, strah moj neæe te strašiti, i ruka moja neæe te tištati.

Pročež strach ze mne nepředěsí tě, a ruka má nebudeť k obtížení.

8 Rekao si dakle preda mnom, i èuo sam glas tvojih rijeèi:

Řekl jsi pak přede mnou, a hlas ten řečí tvých slyšel jsem:

9 Èist sam, bez grijeha, prav sam i nema bezakonja na meni.

Čist jsem, bez přestoupení, nevinný jsem, a nepravosti při mně není.

10 Evo, traži zadjevicu sa mnom, drži me za svoga neprijatelja.

Aj, příčiny ku potření mne shledal Bůh, klade mne sobě za nepřítele,

11 Meæe u klade noge moje, vreba po svijem stazama mojim.

Svírá poutami nohy mé, střeže všech stezek mých.

12 Eto, u tom nijesi pravedan, odgovaram ti; jer je Bog veæi od èovjeka.

Aj, tím nejsi spravedliv, odpovídám tobě, nebo větší jest Bůh nežli člověk.

13 Zašto se preš s njim, što za sva djela svoja ne odgovara?

Oč se s ním nesnadníš? Žeť všech svých věcí nezjevuje?

14 Jedanput govori Bog i dva puta; ali èovjek ne pazi.

Ano jednou mluví Bůh silný, i dvakrát, a nešetří toho člověk.

15 U snu, u utvari noænoj, kad tvrd san padne na ljude, kad spavaju u postelji,

Skrze sny u vidění nočním, když připadá hluboký sen na lidi ve spaní na ložci,

16 Tada otvora uho ljudima i nauku im zapeèaæava,

Tehdáž odkrývá ucho lidem, a čemu je učí, to zpečeťuje,

17 Da bi odvratio èovjeka od djela njegova, i zaklonio od njega oholost;

Aby odtrhl člověka od skutku zlého, a pýchu od muže vzdálil,

18 Da bi saèuvao dušu njegovu od jame, i život njegov da ne naiðe na maè.

A zachoval duši jeho od jámy, a život jeho aby netrefil na meč.

19 I kara ga bolovima na postelji njegovoj, i sve kosti njegove teškom bolešæu.

Tresce i bolestí na lůži jeho, a všecky kosti jeho násilnou nemocí,

20 Tako da se životu njegovu gadi hljeb i duši njegovoj jelo najmilije;

Tak že sobě život jeho oškliví pokrm, a duše jeho krmi nejlahodnější.

21 Nestaje tijela njegova naoèigled, i izmalaju se kosti njegove, koje se prije nijesu vidjele,

Hyne tělo jeho patrně, a vyhlédají kosti jeho, jichž prvé nebylo vídati.

22 I duša se njegova približuje grobu, i život njegov smrti.

A tak bývá blízká hrobu duše jeho, a život jeho smrtelných ran.

23 Ako ima glasnika, tumaèa, jednoga od tisuæe, koji bi kazao èovjeku dužnost njegovu,

Však bude-li míti anděla vykladače jednoho z tisíce, kterýž by za člověka oznámil pokání jeho:

24 Tada æe se smilovati na nj, i reæi æe: izbavi ga da ne otide u grob; našao sam otkup.

Tedy smiluje se nad ním, a dí: Vyprosť jej, ať nesstoupí do porušení, oblíbilť jsem mzdu vyplacení.

25 I pomladiæe se tijelo njegovo kao u djeteta, i povratiæe se na dane mladosti svoje,

I odmladne tělo jeho nad dítěcí, a navrátí se ke dnům mladosti své.

26 Moliæe se Bogu, i pomilovaæe ga, i gledaæe lice njegovo radujuæi se, i vratiæe èovjeku po pravdi njegovoj.

Kořiti se bude Bohu, a zamiluje jej, a patřiti bude na něj tváří ochotnou; nadto navrátí člověku spravedlnost jeho.

27 Gledajuæi ljudi reæi æe: bijah zgriješio, i što je pravo izvrnuo, ali mi ne pomože.

Kterýž hledě na lidi, řekne: Zhřešilť jsem byl, a to, což pravého bylo, převrátil jsem, ale nebylo mi to prospěšné.

28 On izbavi dušu moju da ne otide u jamu, i život moj da gleda svjetlost.

Bůh však vykoupil duši mou, aby nešla do jámy, a život můj, aby světlo spatřoval.

29 Gle, sve ovo èini Bog dva puta i tri puta èovjeku,

Aj, všeckoť to dělá Bůh silný dvakrát i třikrát při člověku,

30 Da bi povratio dušu njegovu od jame, da bi ga obasjavala svjetlost živijeh.

Aby odvrátil duši jeho od jámy, a aby osvícen byl světlem živých.

31 Pazi, Jove, slušaj me, muèi, da ja govorim.

Pozoruj, Jobe, poslouchej mne, mlč, ať já mluvím.

32 Ako imaš što reæi, odgovori mi; govori, jer sam te rad opravdati;

Jestliže máš slova, odpovídej mi, nebo bych chtěl ospravedlniti tebe.

33 Ako li ne, slušaj ti mene; muèi, i nauèiæu te mudrosti.

Pakli nic, ty mne poslouchej; mlč, a poučím tě moudrosti.