< Jov 30 >
1 A sada smiju mi se mlaði od mene, kojima otaca ne bih bio htio metnuti sa psima stada svojega.
Nyní pak posmívají se mi mladší mne, jejichž bych otců nechtěl byl postaviti se psy stáda svého.
2 A na što bi mi i bila sila ruku njihovijeh? u njima bješe propala starost.
Ač síla rukou jejich k čemu by mi byla? Zmařena jest při nich starost jejich.
3 Od siromaštva i gladi samoæovahu bježeæi na suha, mraèna, pusta i opustošena mjesta;
Nebo chudobou a hladem znuzeni, utíkali na planá, tmavá, soukromná a pustá místa.
4 Koji brahu lobodu po èestama, i smrekovo korijenje bješe im hrana.
Kteříž trhali zeliny po chrastinách, ano i koření, a jalovec za pokrm byl jim.
5 Izmeðu ljudi bijahu izgonjeni i vikaše se za njima kao za lupežem.
Z prostřed lidí vyháníni byli; povolávali za nimi, jako za zlodějem,
6 Življahu po strašnijem uvalama, po jamama u zemlji i u kamenu.
Tak že musili bydliti v výmolích potoků, v děrách země a skálí.
7 Po grmovima rikahu, pod trnjem se skupljahu.
V chrastinách řvali, pod trní se shromažďovali,
8 Bijahu ljudi nikakvi i bez imena, manje vrijedni nego zemlja.
Lidé nejnešlechetnější, nýbrž lidé bez poctivosti, menší váhy i než ta země.
9 I njima sam sada pjesma, i postah im prièa.
Nyní, pravím, jsem jejich písničkou, jsa jim učiněn za přísloví.
10 Gade se na me, idu daleko od mene i ne ustežu se pljuvati mi u lice.
V ošklivosti mne mají, vzdalují se mne, a na tvář mou nestydí se plvati.
11 Jer je Bog odapeo moju tetivu i muke mi zadao te zbaciše uzdu preda mnom.
Nebo Bůh mou vážnost odjal, a ssoužil mne; pročež uzdu před přítomností mou svrhli.
12 S desne strane ustaju momci, potkidaju mi noge, i nasipaju put k meni da me upropaste.
Po pravici mládež povstává, nohy mi podrážejí, tak že šlapáním protřeli ke mně stezky nešlechetnosti své.
13 Raskopaše moju stazu, umnožiše mi muke, ne treba niko da im pomaže.
Mou pak stezku zkazili, k bídě mé přidali, ač jim to nic nepomůže.
14 Kao širokim prolomom naviru, i navaljuju preko razvalina.
Jako širokou mezerou vskakují, a k vyplénění mému valí se.
15 Strahote navališe na me, i kao vjetar tjeraju dušu moju, i kao oblak proðe sreæa moja.
Obrátily se na mne hrůzy, stihají jako vítr ochotnost mou, nebo jako oblak pomíjí zdraví mé.
16 I sada se duša moja ražljeva u meni, stigoše me dani muèni.
A již ve mně rozlila se duše má, pochytili mne dnové trápení mého,
17 Noæu probada mi kosti u meni, i žile moje ne odmaraju se.
Kteréž v noci vrtá kosti mé ve mně; pročež ani nervové moji neodpočívají.
18 Od teške sile promijenilo se odijelo moje, i kao ogrlica u košulje moje steže me.
Oděv můj mění se pro násilnou moc bolesti, kteráž mne tak jako obojek sukně mé svírá.
19 Bacio me je u blato, te sam kao prah i pepeo.
Uvrhl mne do bláta, tak že jsem již podobný prachu a popelu.
20 Vièem k tebi, a ti me ne slušaš; stojim pred tobom, a ti ne gledaš na me.
Volám k tobě, ó Bože, a neslyšíš mne; postavuji se, ale nehledíš na mne.
21 Pretvorio si mi se u ljuta neprijatelja; silom ruke svoje suprotiš mi se.
Obrátils mi se v ukrutného nepřítele, silou ruky své mi odporuješ.
22 Podižeš me u vjetar, posaðuješ me na nj, i rastapaš u meni sve dobro.
Vznášíš mne u vítr, sázíš mne na něj, a k rozplynutí mi přivodíš zdravý soud.
23 Jer znam da æeš me odvesti na smrt i u dom odreðeni svjema živima.
Nebo vím, že mne k smrti odkážeš, a do domu, do něhož se shromažďuje všeliký živý.
24 Ali neæe pružiti ruke svoje u grob; kad ih stane potirati, oni neæe vikati.
Jistě žeť nevztáhne Bůh do hrobu ruky, by pak, když je stírá, i volali.
25 Nijesam li plakao radi onoga koji bijaše u zlu? nije li duša moja žalosna bivala radi ubogoga?
Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným.
26 Kad se dobru nadah, doðe mi zlo; i kad se nadah svjetlosti, doðe mrak.
Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota.
27 Utroba je moja uzavrela, i ne može da se umiri, zadesiše me dani muèni.
Vnitřností mé zevřely, tak že se ještě neupokojily; předstihli mne dnové trápení.
28 Hodim crn, ne od sunca, ustajem i vièem u zboru.
Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím.
29 Brat postah zmajevima i drug sovama.
Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů.
30 Pocrnjela je koža na meni i kosti moje posahnuše od žege.
Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti.
31 Gusle se moje pretvoriše u zapijevku, i svirala moja u plaè.
A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících.