Jov 24
1 Zašto svemoguæemu nijesu sakrivena vremena? i koji ga znaju, ne vide dana njegovijeh?
Proč by od Všemohoucího neměli býti skryti časové, a ti, kteříž jej znají, neměli neviděti dnů jeho?
2 Meðe pomièu bezbožni, otimaju stado i pasu;
Bezbožníť nyní mezníky přenášejí, a stádo, kteréž mocí zajali, pasou.
3 Magarca sirotama odgone; u zalogu uzimaju vola udovici;
Osla sirotků zajímají, v zástavě berou vola od vdovy.
4 Siromahe odbijaju s puta; ubogi u zemlji kriju se svi.
Strkají nuznými s cesty, musejí se vůbec skrývati chudí na světě.
5 Gle, kao divlji magarci u pustinji izlaze na posao svoj ustajuæi rano na plijen; pustinja je hrana njima i djeci njihovoj;
Aj, oni jako divocí oslové na poušti, vycházejí jako ku práci své, ráno přivstávajíce k loupeži; poušť jest chléb jejich i dětí jejich.
6 Žanju njivu i beru vinograd koji nije njihov;
Na cizím poli žnou, a z vinic bezbožníci sbírají.
7 Gola nagone da noæuje bez haljine, koji se nemaju èim pokriti na zimi,
Nahé přivodí k tomu, aby nocovati musili bez roucha, nemajíce se čím přiodíti na zimě.
8 Okisli od pljuska u gori, nemajuæi zaklona, privijaju se k stijeni.
A přívalem v horách moknouce, nemajíce obydlí, k skále se přivinouti musejí.
9 Grabe siroèe od dojke i sa siromaha skidaju zalog.
Loupí sirotky, kteříž jsou při prsích, a od chudého základ berou.
10 Gologa ostavljaju da ide bez haljine, i one koji nose snopove da gladuju.
Nahého opouštějí, že musí choditi bez oděvu, a ti, kteříž snášejí snopy, v hladu zůstávati.
11 Koji meðu njihovijem zidovima ulje cijede i grožðe u kacama gaze, podnose žeð.
Ti, jenž mezi zdmi jejich olej vytlačují, a presy tlačí, žíznějí.
12 Ljudi u gradu uzdišu, i duše pobijenijeh vièu, a Bog ne ukida toga.
Lidé v městech lkají, a duše zraněných volají, Bůh pak přítrže tomu nečiní.
13 Oni se protive svjetlosti, ne znajuæi za putove njezine i ne staju na stazama njezinijem.
Oniť jsou ti, kteříž odporují světlu, a neznají cest jeho, aniž chodí po stezkách jeho.
14 Zorom ustajuæi krvnik ubija siromaha i ubogoga; a noæu je kao lupež.
Na úsvitě povstávaje vražedlník, morduje chudého a nuzného, a v noci jest jako zloděj.
15 I oko kurvarovo pazi na sumrak govoreæi: da me oko ne vidi. I sakriva lice.
Tolikéž oko cizoložníka šetří soumraku, říkaje: Nespatříť mne žádný, a tvář zakrývá.
16 Prokopavaju po mraku kuæe, koje obdan sebi zabilježe; ne znaju za svjetlost.
Podkopávají potmě i domy, kteréž sobě ve dne znamenali; nebo nenávidí světla.
17 Jer je zora njima svjema sjen smrtni; ako ih ko pozna, strah ih je sjena smrtnoga.
Ale hned v jitře přichází na ně stín smrti; když jeden druhého poznati může, strachu stínu smrti okoušejí.
18 Brzi su kao povrh vode, proklet je dio njihov na zemlji; neæe vidjeti puta vinogradskoga.
Lehcí jsou na svrchku vody, zlořečené jest jmění jejich na zemi, aniž odcházejí cestou svobodnou.
Jako sucho a horko uchvacuje vody sněžné, tak hrob ty, jenž hřešili. (Sheol h7585)
20 Zaboravlja ih utroba materina, slatki su crvima, ne spominju se više; kao drvo skršiæe se nepravednik.
Zapomíná se na něj život matky, sladne červům, nebývá více připomínán, a tak polámána bývá nepravost jako strom.
21 Združuje s njim nerotkinju koja ne raða, i udovici ne èini dobra.
Připojuje mu neplodnou, kteráž nerodí, a vdově dobře nečiní.
22 Grabi jake svojom silom; ostane li koji, ne uzda se u život svoj.
Zachvacuje silné mocí svou; ostojí-li kdo z nich, bojí se o život svůj.
23 Da mu Bog u što æe se pouzdati; ali oèi njegove paze na njihove pute.
Dává jemu, na čemž by bezpečně spolehnouti mohl, však oči jeho šetří cest jejich.
24 Uzvise se za malo, pa ih nema; padaju i ginu kao svi drugi, i kao vrh od klasa otsijecaju se.
Bývají zvýšeni poněkud, ale hned jich není; tak jako jiní všickni sníženi, vypléněni, a jako vrškové klasů stínáni bývají.
25 Nije li tako? ko æe me utjerati u laž i obratiti u ništa rijeèi moje?
Zdaliž není tak? Kdo na mne dokáže klamu, a v nic obrátí řeč mou?
