Jov 23

1 A Jov odgovori i reèe:

Tedy odpověděl Job a řekl:

2 Još je tužnjava moja odmet? a nevolja je moja teža od uzdaha mojih.

Což vždy předce naříkání mé za zpouru jmíno bude, ješto bída má těžší jest nežli lkání mé?

3 O kad bih znao kako bih našao Boga! da otidem do prijestola njegova,

Ó bych věděl, kde ho najíti, šel bych až k trůnu jeho.

4 Da razložim pred njim parbu svoju, i usta svoja napunim razloga,

Pořádně bych před ním vedl při, a ústa svá naplnil bych důvody.

5 Da znam šta bi mi odgovorio, i razumijem šta bi mi rekao.

Zvěděl bych, jakými slovy by mně odpověděl, a porozuměl bych, co by mi řekl.

6 Bi li se prema velikoj sili svojoj preo sa mnom? Ne; nego bi mi pomogao.

Zdaliž by podlé veliké síly své rozepři vedl se mnou? Nikoli, nýbrž on sám dal by mi sílu.

7 Ondje bi se pravedan èovjek mogao pravdati s njim, i oslobodio bih se zasvagda od svoga sudije.

Tuť by upřímý hádati se mohl s ním, a byl bych osvobozen všelijak od soudce svého.

8 Gle, ako poðem naprijed, nema ga; ako li natrag, ne nahodim ga;

Ale aj, půjdu-li upřímo dále, tam ho není; pakli nazpět, nepostihnu ho.

9 Ako nalijevo radi, ne vidim ga; ako nadesno, zaklonio se, ne mogu ga vidjeti.

By i čím zaměstknán byl na levo, předce ho nespatřím; zastře-li se na pravo, ovšem ho neuzřím.

10 Ali on zna put moj; kad me okuša, izaæi æu kao zlato.

Nebo on zná cestu, kteráž jest při mně; bude-li mne zkušovati, jako zlato se ukáži.

11 Po stopama je njegovijem stupala noga moja; puta njegova držao sam se, i ne zaðoh.

Šlepějí zajisté jeho přídržela se noha má, cesty jeho šetřil jsem, abych se s ní neuchyloval.

12 Od zapovijesti usta njegovijeh nijesam otstupao; èuvao sam rijeèi usta njegovijeh više nego svoj užitak.

Aniž od přikázaní rtů jeho uchýlil jsem se, nýbrž ustaviv se na tom, schované jsem měl řeči úst jeho.

13 Ali kad on što naumi, ko æe ga odvratiti? što duša njegova zaželi, ono èini.

On pak jestliže při čem stojí, kdo jej odvrátí? Ano duše jeho čehož jen žádá, toho hned dovodí.

14 I izvršiæe što je naumio za me; i toga ima u njega mnogo.

A vykoná uložení své o mně; nebo takových příkladů mnoho jest při něm.

15 Zato sam se uplašio od njega; i kad to mislim, strah me je od njega.

Pročež před tváří jeho děsím se; když to rozvažuji, lekám se ho.

16 Bog je rastopio srce moje, svemoguæi me je uplašio.

Bůh zajisté zemdlil srdce mé, a Všemohoucí předěsil mne,

17 Što ne pogiboh prije mraka? i što ne sakri mrak ispred mene?

Tak že sotva jsem nezahynul v těch temnostech; nebo před tváří mou nezakryl mrákoty.