Jov 21
1 A Jov odgovori i reèe:
A odpovídaje Job, řekl:
2 Slušajte dobro rijeèi moje, i to æe mi biti od vas utjeha.
Poslouchejte pilně řeči mé, a bude mi to za potěšení od vás.
3 Potrpite me da ja govorim, a kad izgovorim, potsmijevajte se.
Postrpte mne, abych i já mluvil, a když odmluvím, posmívejž se.
4 Eda li se ja èovjeku tužim? i kako ne bi bio žalostan duh moj?
Zdaliž já před člověkem naříkám? A poněvadž jest proč, jakž nemá býti ssoužen duch můj?
5 Pogledajte na me, i divite se, i metnite ruku na usta.
Pohleďte na mne, a užasněte se, a položte prst na ústa.
6 Ja kad pomislim, strah me je, i groza poduzima tijelo moje.
Ano já sám, když rozvažuji své bídy, tedy se děsím, a spopadá tělo mé hrůza.
7 Zašto bezbožnici žive? stare? i bogate se?
Proč bezbožní živi jsou, k věku starému přicházejí, též i bohatnou?
8 Sjeme njihovo stoji tvrdo pred njima zajedno s njima, i natražje njihovo pred njihovijem oèima.
Símě jejich stálé jest před oblíčejem jejich s nimi, a rodina jejich před očima jejich.
9 Kuæe su njihove na miru bez straha, i prut Božji nije nad njima.
Domové jejich bezpečni jsou před strachem, aniž metla Boží na nich.
10 Bikovi njihovi skaèu, i ne promašaju; krave njihove tele se, i ne jalove se.
Býk jejich připouštín bývá, ale ne na prázdno; kráva jejich rodí, a nepotracuje plodu.
11 Ispuštaju kao stado djecu svoju, i sinovi njihovi poskakuju.
Vypouštějí jako stádo maličké své, a synové jejich poskakují.
12 Podvikuju uz bubanj i uz gusle, vesele se uza sviralu.
Povyšují hlasu při bubnu a harfě, a veselí se k zvuku muziky.
Tráví v štěstí dny své, a v okamžení do hrobu sstupují. (Sheol h7585)
14 A Bogu kažu: idi od nas, jer neæemo da znamo za putove tvoje.
Kteříž říkají Bohu silnému: Odejdi od nás, nebo známosti cest tvých neoblibujeme.
15 Šta je svemoguæi, da mu služimo? i kaka nam je korist, da mu se molimo?
Kdo jest Všemohoucí, abychom sloužili jemu? A jaký toho zisk, že bychom se modlili jemu?
16 Gle, dobro njihovo nije u njihovoj ruci; namjera bezbožnièka daleko je od mene.
Ale pohleď, že není v moci jejich štěstí jejich, pročež rada bezbožných vzdálena jest ode mne.
17 Koliko se puta gasi žižak bezbožnièki i dolazi im pogibao, dijeli im muke u gnjevu svom Bog?
Často-liž svíce bezbožných hasne? Přichází-liž na ně bída jejich? Poděluje-liž je bolestmi Bůh v hněvě svém?
18 Bivaju li kao pljeva na vjetru, kao prah koji raznosi vihor?
Bývají-liž jako plevy před větrem, a jako drtiny, kteréž zachvacuje vicher?
19 Èuva li Bog sinovima njihovijem pogibao njihovu, plaæa im da osjete?
Odkládá-liž Bůh synům bezbožníka nepravost jeho? Odplacuje-liž jemu tak, aby to znáti mohl,
20 Vide li svojim oèima pogibao svoju, i piju li gnjev svemoguæega?
A aby viděly oči jeho neštěstí jeho, a prchlivost Všemohoucího že by pil?
21 Jer šta je njima stalo do kuæe njihove nakon njih, kad se broj mjeseca njihovijeh prekrati?
O dům pak jeho po něm jaká jest péče jeho, když počet měsíců jeho bude umenšen?
22 Eda li æe Boga ko uèiti mudrosti, koji sudi visokima?
Zdali Boha silného kdo učiti bude umění, kterýž sám vysokosti soudí?
23 Jedan umire u potpunoj sili svojoj, u miru i u sreæi.
Tento umírá v síle dokonalosti své, všelijak bezpečný a pokojný.
24 Muzlice su mu pune mlijeka, i kosti su mu vlažne od moždina.
Prsy jeho plné jsou mléka, a mozk kostí jeho svlažován bývá.
25 A drugi umire ojaðene duše, koji nije uživao dobra.
Jiný pak umírá v hořkosti ducha, kterýž nikdy nejídal s potěšením.
26 Obojica leže u prahu, i crvi ih pokrivaju.
Jednostejně v prachu lehnou, a červy se rozlezou.
27 Eto, znam vaše misli i sudove, kojima mi èinite krivo.
Aj, známť myšlení vaše, a chytrosti, kteréž proti mně neprávě vymýšlíte.
28 Jer govorite: gdje je kuæa silnoga, i gdje je šator u kom nastavaju bezbožnici?
Nebo pravíte: Kde jest dům urozeného? A kde stánek příbytků bezbožných?
29 Nijeste li nikad pitali putnika? i što vam kazaše neæete da znate,
Což jste se netázali jdoucích cestou? Zkušení-liž aspoň jejich nepovolíte,
30 Da se na dan pogibli ostavlja zadac, kad se pusti gnjev.
Že v den neštěstí ochranu mívá bezbožný, v den, pravím, rozhněvání přistřín bývá?
31 Ko æe ga ukoriti u oèi za život njegov? i ko æe mu vratiti što je uèinio?
Kdo jemu oznámí zjevně cestu jeho? Aneb za to, co činil, kdo jemu odplatí?
32 Ali se iznosi u groblje i ostaje u gomili.
A však i on k hrobu vyprovozen bude, a tam zůstane.
33 Slatke su mu grude od doline, i vuèe za sobom sve ljude, a onima koji ga pretekoše nema broja.
Sladnou jemu hrudy údolí, nadto za sebou všecky lidi táhne, těch pak, kteříž ho předešli, není počtu.
34 Kako me dakle naprazno tješite kad u odgovorima vašim ostaje prijevara?
Hle, jak vy mne marně troštujete, nebo v odpovědech vašich ne zůstává než faleš.
