Isaija 3
1 Jer gle, Gospod, Gospod nad vojskama uzeæe Jerusalimu i Judi potporu i pomoæ, svaku potporu u hljebu i svaku potporu u vodi,
Nebo aj, Pán, Hospodin zástupů, odejme od Jeruzaléma a Judy hůl a podporu, všelijakou hůl chleba a všelikou podporu vody,
2 Junaka i vojnika, sudiju i proroka, i mudarca i starca,
Silného i muže válečného, soudce i proroka, mudrce i starce,
3 Pedesetnika i ugledna èovjeka, i savjetnika i vješta umjetnika i èovjeka rjeèita.
Padesátníka i počestného, i rádci, i vtipného řemeslníka, i výmluvného,
4 I daæu im knezove mladiæe, i djeca æe im biti gospodari.
A dám jim děti za knížata; děti, pravím, panovati budou nad nimi.
5 I èiniæe silu u narodu jedan drugome i svaki bližnjemu svojemu; dijete æe ustajati na starca i nepošten èovjek na poštena.
I bude ssužovati v lidu jeden druhého, a bližní bližního svého; zpurně se postaví dítě proti starci, a chaterný proti vzácnému.
6 I èovjek æe uhvatiti brata svojega iz kuæe oca svojega govoreæi: imaš haljinu, budi nam knez, ovaj rasap neka je pod tvojom rukom.
Pročež se chopí jeden každý bratra svého z domu otce svého, a dí: Máš oděv, knížetem naším budeš, a pád tento zdrž rukou svou.
7 A on æe se zakleti u onaj dan govoreæi: neæu biti ljekar, niti imam kod kuæe hljeba ni haljine, ne postavljajte me knezom narodu.
Ale on přisáhne v ten den, řka: Nebuduť vázati těch ran, nebo v domě mém není chleba ani oděvu; neustanovujtež mne knížetem lidu.
8 Jer se obori Jerusalim i Juda pade, jer se jezik njihov i djela njihova protive Gospodu da draže oèi slave njegove.
Nebo se obořil Jeruzalém, a Juda padl, proto že jazyk jejich a skutkové jejich jsou proti Hospodinu, k dráždění očí slávy jeho.
9 Što se vidi na licu njihovu svjedoèi na njih, razglašuju grijeh svoj kao Sodom, ne taje; teško duši njihovoj! jer sami sebi èine zlo.
Nestydatost tváři jejich svědčí proti nim; hřích zajisté svůj jako Sodomští ohlašují, a netají. Běda duši jejich, nebo sami na sebe uvodí zlé.
10 Recite pravedniku da æe mu dobro biti, jer æe jesti plod od djela svojih.
Rcete spravedlivému: Dobře bude; nebo ovoce skutků svých jísti bude.
11 Teško bezbožniku! zlo æe mu biti, jer æe mu se naplatiti ruke njegove.
Ale běda bezbožnému, zle bude; nebo odplata rukou jeho dána jemu bude.
12 Narodu mojemu èine silu djeca, i žene su im gospodari. Narode moj! koji te vode, zavode te, i kvare put hoda tvojega.
Lidu mého knížata jsou děti, a ženy panují nad ním. Lide můj, kteříž tě vodí, svodí tě, a cestu stezek tvých ukrývají.
13 Ustaje Gospod na parbu, stoji da sudi narodima.
Stojíť Hospodin k rozsudku, stojí, pravím, k rozsudku s lidmi.
14 Gospod æe doæi na sud sa starješinama naroda svojega i s knezovima njegovijem, jer vi potrste vinograd, grabež od siromaha u vašim je kuæama.
Hospodin k soudu přijde proti starším lidu svého a knížatům jejich, a dí: Vy jste pohubili vinici mou, loupež chudého jest v domích vašich.
15 Zašto gazite narod moj i lice siromasima satirete? govori Gospod, Gospod nad vojskama.
Proč vy nuzíte lid můj, a tváře chudých zahanbujete? praví Pán, Hospodin zástupů.
16 Još govori Gospod: što se poniješe kæeri Sionske i idu opružena vrata i namigujuæi oèima, sitno koraèaju i zvekeæu nogama,
I dí Hospodin: Proto že se pozdvihují dcery Sionské, a chodí s vytaženým krkem, a pasou očima, protulujíce se, a zdrobna kráčejíce, i nohama svýma lákají,
17 Zato æe Gospod uèiniti da oæelavi tjeme kæerima Sionskim, i otkriæe Gospod golotinju njihovu.
Protož okydne Pán prašivinou vrch hlavy dcer Sionských, a Hospodin hanbu jejich obnaží.
18 Tada æe Gospod skinuti nakit s obuæe i vezove i mjeseèiæe,
V ten den odejme Pán okrasu těch nástrah, totiž paučníky a halže,
19 Nizove i lanèiæe i trepetljike,
Jablka zlatá a spinadla a čepce,
20 Ukosnike i podveze i pojase i stakalca mirisna i oboce,
Biréty a zápony, tkanice, punty a náušnice,
21 Prstene i poèeonike,
Prsteny a náčelníky,
22 Sveèane haljine i ogrtaèe i prijevjese i toboce,
Proměnná roucha, i plášťky, i roušky, i vačky,
23 I ogledala i košuljice i oglavlja i pokrivala.
I zrcadla, i čechlíky, i věnce, i šlojíře.
24 I mjesto mirisa biæe smrad, i mjesto pojasa raspojasina, mjesto pletenica æela, mjesto širokih skuta pripasana vreæa, i mjesto ljepote ogorjelina.
A budeť místo vonných věcí hnis, a místo pasů roztržení, a místo strojení kadeří lysina, a místo širokého podolku bude přepásání pytlem, obhoření pak místo krásy.
25 Tvoji æe ljudi pasti od maèa i junaci tvoji u ratu.
Muži tvoji od meče padnou, a silní tvoji v boji.
26 I tužiæe i plakaæe vrata njegova, a on æe pust ležati na zemlji.
I budou plakati a kvíliti brány jeho, a spustlý na zemi seděti bude.
