Postanak 9
1 I Bog blagoslovi Noja i sinove njegove, i reèe im: raðajte se i množite se, i napunite zemlju;
Tedy požehnal Bůh Noé i synům jeho a řekl jim: Ploďtež se a rozmnožujte se, a naplňte zemi.
2 I sve zvijeri zemaljske i sve ptice nebeske i sve što ide po zemlji i sve ribe morske neka vas se boje i straše; sve je predano u vaše ruke.
Strach váš a hrůza vaše buď na všeliký živočich země, a na všecko ptactvo nebeské. Všecko, což se hýbe na zemi, a všecky ryby mořské v ruce vaše dány jsou.
3 Što se god mièe i živi, neka vam bude za jelo, sve vam to dadoh kao zelenu travu.
Všecko, což se hýbe a jest živo, bude vám za pokrm; jako i bylinu zelenou, dal jsem vám to všecko.
4 Ali ne jedite mesa s dušom njegovom, a to mu je krv.
A však masa s duší jeho, kteráž jest krev jeho, nebudete jísti.
5 Jer æu i vašu krv, duše vaše, iskati; od svake æu je zvijeri iskati; iz ruke samoga èovjeka, iz ruke svakoga brata njegova iskaæu dušu èovjeèiju.
A zajisté krve vaší, duší vašich vyhledávati budu; z rukou každého hovada vyhledávati jí budu, i z ruky člověka, ano i z ruky každého bratra jeho budu vyhledávati duše člověka.
6 Ko prolije krv èovjeèiju, njegovu æe krv proliti èovjek; jer je Bog po svojemu oblièju stvorio èovjeka.
Kdo by koli vylil krev člověka, skrze člověka vylita bude krev jeho; nebo k obrazu svému učinil Bůh člověka.
7 Raðajte se dakle i množite se; narodite se veoma na zemlji i namnožite se na njoj.
Vy pak ploďte a množte se; v hojnosti se rozploďte na zemi, a rozmnoženi buďte na ní.
8 I reèe Bog Noju i sinovima njegovijem s njim, govoreæi:
I mluvil Bůh k Noé a synům jeho s ním, řka:
9 A ja evo postavljam zavjet svoj s vama i s vašim sjemenom nakon vas,
Já zajisté vcházím v smlouvu svou s vámi, i s semenem vaším po vás,
10 I sa svijem životinjama, što su s vama od ptica, od stoke i od svega zvijerja zemaljskoga što je s vama, sa svaèim što je izašlo iz kovèega, i sa svijem zvijerjem zemaljskim.
A se všelikou duší živou, kteráž jest s vámi, z ptactva, z hovad a ze všech živočichů zemských, kteříž jsou s vámi, ode všech, kteříž vyšli z korábu, až do všelikého živočicha zemského.
11 Postavljam zavjet svoj s vama, te otsele neæe nijedno tijelo poginuti od potopa, niti æe više biti potopa da zatre zemlju.
Protož utvrzuji smlouvu svou s vámi, že nebude vyhlazeno více všeliké tělo vodami potopy; aniž bude více potopa k zkažení země.
12 I reèe Bog: evo znak zavjeta koji postavljam izmeðu sebe i vas i svake žive tvari, koja je s vama dovijeka:
I řekl Bůh: Totoť bude znamení smlouvy, kteréž já dávám, mezi mnou a mezi vámi, a mezi všelikou duší živou, kteráž jest s vámi, po všecky věky.
13 Metnuo sam dugu svoju u oblake, da bude znak zavjeta izmeðu mene i zemlje.
Duhu svou postavil jsem na oblaku, a bude na znamení smlouvy mezi mnou a mezi zemí.
14 Pa kad oblake navuèem na zemlju, vidjeæe se duga u oblacima,
A budeť, když uvedu mračný oblak nad zemí, a ukáže se duha na oblaku,
15 I opomenuæu se zavjeta svojega koji je izmeðu mene i vas i svake duše žive u svakom tijelu, i neæe više biti od vode potopa da zatre svako tijelo.
Že se rozpomenu na smlouvu svou, kteráž jest mezi mnou a mezi vámi a mezi všelikou duší živou v každém těle; a nebudou více vody ku potopě, aby zahladily všeliké tělo.
16 Duga æe biti u oblacima, pa æu je pogledati, i opomenuæu se vjeènoga zavjeta izmeðu Boga i svake duše žive u svakom tijelu koje je na zemlji.
Nebo když bude duha ta na oblaku, popatřím na ni, abych se rozpomenul na smlouvu věčnou mezi Bohem a mezi všelikou duší živou v každém těle, kteréž jest na zemi.
17 I reèe Bog Noju: to je znak zavjeta koji sam uèinio izmeðu sebe i svakoga tijela na zemlji.
I řekl Bůh k Noé: Toť jest znamení smlouvy, kterouž jsem utvrdil mezi sebou a mezi všelikým tělem, kteréž jest na zemi.
18 A bijahu sinovi Nojevi koji izidoše iz kovèega: Sim i Ham i Jafet; a Ham je otac Hanancima.
Byli pak synové Noé, kteříž vyšli z korábu: Sem, Cham a Jáfet; a Cham byl otec Kanánův.
19 To su tri sina Nojeva, i od njih se naseli sva zemlja.
Ti tři jsou synové Noé, a ti se rozprostřeli po vší zemi.
20 A Noje poèe raditi zemlju, i posadi vinograd.
Noé pak obíraje se s zemí, začal dělati vinice.
21 I napiv se vina opi se, i otkri se nasred šatora svojega.
A pije víno, opil se, a obnažil se u prostřed stanu svého.
22 A Ham, otac Hanancima, vidje golotinju oca svojega, i kaza obojici braæe svoje na polju.
Viděl pak Cham, otec Kanánův, hanbu otce svého, a pověděl oběma bratřím svým vně.
23 A Sim i Jafet uzeše haljinu, i ogrnuše je obojica na ramena svoja, i iduæi natraške pokriše njom golotinju oca svojega, licem natrag okrenuvši se da ne vide golotinje oca svojega.
Tedy vzali Sem a Jáfet oděv, kterýžto oba položili na ramena svá, a jdouce zpátkem, zakryli hanbu otce svého; tváři pak jich byly odvráceny, a hanby otce svého neviděli.
24 A kad se Noje probudi od vina, dozna šta mu je uèinio mlaði sin,
Procítiv pak Noé po svém víně, zvěděl, co mu učinil syn jeho mladší.
25 I reèe: proklet da je Hanan, i da bude sluga slugama braæe svoje!
I řekl: Zlořečený Kanán, služebník služebníků bude bratřím svým.
26 I još reèe: blagosloven da je Gospod Bog Simov, i Hanan da mu bude sluga!
Řekl také: Požehnaný Hospodin, Bůh Semův, a buď Kanán služebníkem jejich.
27 Bog da raširi Jafeta da živi u šatorima Simovijem, a Hanan da im bude sluga!
Rozšiřiž Bůh milostivě Jáfeta, aby bydlil v stáncích Semových, a buď Kanán služebníkem jejich.
28 I poživje Noje poslije potopa trista i pedeset godina.
Živ pak byl Noé po potopě tři sta a padesáte let.
29 A svega poživje Noje devet stotina i pedeset godina; i umrije.
A tak bylo všech dnů Noé devět set a padesáte let; i umřel jest.
