Jezekilj 25
1 Opet mi doðe rijeè Gospodnja govoreæi:
I stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:
2 Sine èovjeèji, okreni lice svoje prema sinovima Amonovijem i prorokuj na njih.
Synu člověčí, obrať tvář svou proti synům Ammon, a prorokuj proti nim.
3 I reci sinovima Amonovijem: èujte rijeè Gospoda Gospoda; ovako veli Gospod Gospod: što si govorio: aha! za svetinju moju, što se oskvrni, i za zemlju Izrailjevu, što opustje, i za dom Judin, što otide u ropstvo;
A rci synům Ammon: Slyšte slovo Panovníka Hospodina: Takto praví Panovník Hospodin: Proto že jsi nad svatyní mou, když poškvrněna byla, říkal: To dobře to, a nad zemí Izraelskou, když zpuštěna byla, a nad domem Judským, když šel v zajetí,
4 Zato, evo, ja æu te dati u našljedstvo istoènijem narodima, i pogradiæe u tebi dvorove sebi, i naèiniæe sebi kolibe u tebi; oni æe jesti plodove tvoje i piti mlijeko tvoje.
Protož aj, já dám tě národům východním za dědictví, i vzdělají sobě hrady v tobě, a vystavějí v tobě příbytky své. Tiť budou jísti ovoce tvé, a ti budou píti mléko tvé.
5 I od Rave æu naèiniti obor kamilama i od zemlje sinova Amonovijeh tor ovèji, i poznaæete da sam ja Gospod.
A dám Rabbu za obydlé velbloudům, a města synů Ammon za odpočivadlo stádům, i zvíte, že já jsem Hospodin.
6 Jer ovako veli Gospod Gospod: što si pljeskao rukama i lupao nogom i veselio se iz srca što si opustošio svu zemlju Izrailjevu,
Nebo takto praví Panovník Hospodin: Proto že jsi tleskal rukou, a dupal nohou, a veselil se srdečně, že jsi všelijak loupil zemi Izraelskou,
7 Zato, evo, ja æu dignuti ruku svoju na te, i daæu te narodima da te plijene, i istrijebiæu te izmeðu naroda i zatræu te izmeðu zemalja, i iskorijeniæu te, i poznaæeš da sam ja Gospod.
Protož aj, já vztáhnu ruku svou na tebe, a vydám tě v loupež národům, a vypléním tě z lidí, a vyhubím tě z zemí, i zahladím tě. Tu zvíš, že já jsem Hospodin.
8 Ovako veli Gospod Gospod: što govori Moav i Sir: eto, dom je Judin kao svi narodi;
Takto praví Panovník Hospodin: Z té příčiny, že říkal Moáb a Seir: Hle, podobný jest všechněm jiným národům dům Judský,
9 Zato, evo, ja æu otvoriti stranu Moavovu od gradova, od gradova na meði, krasnu zemlju Vet-jesimotsku, Valmeonsku i Kirijatajimsku,
Protož aj, já otevru bok Moábských, (hned od Arim, od měst jejich na pomezí jejich, rozkošnou zemi Betjesimotských, Balmeonských i Kariataimských),
10 Narodima istoènijem iza zemlje sinova Amonovijeh, i daæu im je u našljedstvo da nema spomena sinovima Amonovijem meðu narodima.
Národům východním s zemí synů Ammon; nebo jsem ji dal v dědictví, tak aby nebylo zpomínáno na syny Ammon mezi národy.
11 I na Moavcima æu izvršiti svoje sudove, i poznaæe da sam ja Gospod.
A tak i nad Moábem soudy vykonám, i zvědí, že já jsem Hospodin.
12 Ovako veli Gospod Gospod: što se Edom osveti domu Judinu i teško skrivi osvetivši im se,
Takto praví Panovník Hospodin: Proto že Idumejští nenáležitě se vymstívajíce, ukrutně se měli k domu Judskému, a tak uvodili na se vinu velikou, vymstívajíce se na nich,
13 Zato ovako veli Gospod Gospod: dignuæu ruku svoju na Edomsku i istrijebiæu iz nje i ljude i stoku, i obratiæu je u pustoš, od Temana do Dedana pašæe od maèa.
Protož takto dí Panovník Hospodin: I na Idumea vztáhnu ruku svou, a vypléním z něho lidi i hovada, a obrátím jej v pustinu. Hned od Teman až do Dedan mečem padati budou.
14 I osvetiæu se Edomcima rukom naroda svojega Izrailja, i uèiniæe s Edomcima po gnjevu mojemu i po jarosti mojoj, i poznaæe moju osvetu, govori Gospod Gospod.
A tak uvedu pomstu svou na Idumejské skrze ruku lidu mého Izraelského, a naloží s Idumejskými podlé hněvu mého a podlé prchlivosti mé, i poznají pomstu mou, praví Panovník Hospodin.
15 Ovako veli Gospod Gospod: što Filisteji radiše iz osvete, i osvetiše se radujuæi se iz srca i potiruæi iz stare mržnje,
Takto praví Panovník Hospodin: Proto že se Filistinští ukrutně měli z příčiny pomsty, nenáležitě se vymstívajíce, loupíce zlostně, a zhoubu uvodíce z nenávisti starodávní,
16 Zato ovako veli Gospod Gospod: evo ja æu dignuti ruku svoju na Filisteje, i istrijebiæu Hereteje, i potræu ostatak od primorja.
Protož takto praví Panovník Hospodin: Aj, já vztáhnu ruku svou na Filistinské, a vypléním Ceretejské, a zkazím ostatek přístavu mořského.
17 I uèiniæu na njima veliku osvetu karanjem gnjevnijem, i poznaæe da sam ja Gospod kad izvršim osvetu svoju na njima.
A tak vykonám při nich pomsty veliké káraními zůřivými, a zvědí, že já jsem Hospodin, když uvedu pomstu svou na ně.
