Propovednik 7
1 Bolje je ime nego dobro ulje, i dan smrtni nego dan u koji se ko rodi.
Lepší jest jméno dobré nežli mast výborná, a den smrti než den narození člověka.
2 Bolje je iæi u kuæu gdje je žalost nego iæi u kuæu gdje je gozba, jer je ondje kraj svakoga èovjeka, i ko je živ, slaže u srce svoje.
Lépe jest jíti do domu zámutku, nežli jíti do domu hodování, pro dokonání každého člověka, a kdož jest živ, složí to v srdci svém.
3 Bolja je žalost nego smijeh, jer kad je lice neveselo, srce postaje bolje.
Lepší jest horlení nežli smích; nebo zůřivá tvář polepšuje srdce.
4 Srce je mudrijeh ljudi u kuæi gdje je žalost, a srce bezumnijeh u kuæi gdje je veselje.
Srdce moudrých v domě zámutku, ale srdce bláznů v domě veselí.
5 Bolje je slušati karanje mudroga nego da ko sluša pjesmu bezumnijeh.
Lépe jest slyšeti žehrání moudrého, nežli aby někdo poslouchal písně bláznů.
6 Jer kao što prašti trnje pod loncem, taki je smijeh bezumnikov; i to je taština.
Nebo jako praštění trní pod hrncem, tak smích blázna. A i to jest marnost.
7 Nasilje obezumljuje mudroga, i poklon izopaèuje srce.
Ssužování zajisté k bláznovství přivodí moudrého, a dar oslepuje srdce.
8 Bolji je kraj stvari nego poèetak joj; bolji je ko je strpljiva duha negoli ko je ponosita duha.
Lepší jest skončení věci nežli počátek její; lepší jest dlouho čekající nežli vysokomyslný.
9 Ne budi nagao u duhu svom na gnjev, jer gnjev poèiva u njedrima bezumnijeh.
Nebuď kvapný v duchu svém k hněvu; nebo hněv v lůnu bláznů odpočívá.
10 Ne govori: šta je to, te su preðašnji dani bili bolji od ovijeh? jer ne bi bilo mudro da za to pitaš.
Neříkej: Èím jest to, že dnové první lepší byli nežli tito? Nebo bys se nemoudře na to vytazoval.
11 Dobra je mudrost s imanjem, i korisna je onima koji vide sunce.
Dobrá jest moudrost s statkem, a velmi užitečná těm, kteříž vidí slunce;
12 Jer je mudrost zaklon, i novci su zaklon; ali je pretežnije znanje mudrosti tijem što daje život onome ko je ima.
Nebo v stínu moudrosti a v stínu stříbra odpočívají. A však přednější jest umění moudrosti, přináší život těm, kdož ji mají.
13 Pogledaj djelo Božije; jer ko može ispraviti što on iskrivi?
Hleď na skutky Boží. Nebo kdo může zpřímiti to, což on zkřivil?
14 U dobro vrijeme uživaj dobro, a u zlo vrijeme gledaj, jer je Bog stvorio jedno prema drugom zato da èovjek ne zna šta æe biti.
V den dobrý užívej dobrých věcí, a v den zlý buď bedliv; nebo i to naproti onomu učinil Bůh z té příčiny, aby nenalezl člověk po něm ničeho.
15 Svašta vidjeh za vremena taštine svoje: pravednika koji propada u pravdi svojoj, i bezbožnika koji dugo živi u svojoj zloæi.
Všecko to viděl jsem za dnů marnosti své: Bývá spravedlivý, kterýž hyne s spravedlností svou; tolikéž bývá bezbožný, kterýž dlouho živ jest v zlosti své.
16 Ne budi suviše pravedan ni suviše mudar; zašto bi sebe upropastio?
Nebývej příliš spravedlivý, aniž buď příliš moudrý. Proč máš na zkázu přicházeti?
17 Ne budi suviše bezbožan ni lud; zašto bi umro prije vremena?
Nebuď příliš starostlivý, aniž bývej bláznem. Proč máš umírati dříve času svého?
18 Dobro je da držiš jedno a drugo da ne puštaš iz ruke; jer ko se boji Boga izbaviæe se od svega.
Dobréť jest, abys se onoho přídržel, a tohoto se nespouštěl; nebo kdo se bojí Boha, ujde všeho toho.
19 Mudrost krijepi èovjeka više nego deset knezova koji su u gradu.
Moudrost posiluje moudrého nad desatero knížat, kteříž jsou v městě.
20 Doista nema èovjeka pravedna na zemlji koji tvori dobro i ne griješi.
Není zajisté člověka spravedlivého na zemi, kterýž by činil dobře a nehřešil.
21 Ne uzimaj na um svašta što se govori, ako bi i slugu svojega èuo gdje te psuje;
Také ne ke všechněm slovům, kteráž mluví lidé, přikládej mysli své, poněvadž nemáš dbáti, by i služebník tvůj zlořečil tobě.
22 Jer srce tvoje zna da si i ti više puta psovao druge.
Neboť ví srdce tvé, že jsi i ty častokrát zlořečil jiným.
23 Sve to ogledah mudrošæu i rekoh: biæu mudar; ali mudrost bješe daleko od mene.
Všeho toho zkusil jsem moudrostí, a řekl jsem: Budu moudrým, ale moudrost vzdálila se ode mne.
24 Što je tako daleko i vrlo duboko, ko æe naæi?
Což pak vzdálené a velmi hluboké jest, kdož to najíti může?
25 Okretoh se srcem svojim da poznam i izvidim i iznaðem mudrost i razum, i da poznam bezbožnost ludosti i ludost bezumlja.
Všecko jsem přeběhl myslí svou, abych poznal a vyhledal, i vynalezl moudrost a rozumnost, a abych poznal bezbožnost, bláznovství a nemoudrost i nesmyslnost.
26 I naðoh da je grèa od smrti žena kojoj je srce mreža i pruglo, kojoj su ruke okovi; ko je mio Bogu, saèuvaæe se od nje, a grješnika æe uhvatiti ona.
I našel jsem věc hořčejší nad smrt, ženu, jejíž srdce tenata, a ruce její okovy. Kdož se líbí Bohu, zachován bývá od ní, ale hříšník bývá od ní jat.
27 Gle, to naðoh, veli propovjednik, jedno prema drugom, tražeæi da razumijem.
Pohleď, to jsem shledal, (praví kazatel), jedno proti druhému stavěje, abych nalezl umění,
28 Još traži duša moja, ali ne naðoh. Èovjeka jednoga u tisuæi naðoh, ali žene meðu svjema ne naðoh.
Èeho pak přesto hledala duše má, však jsem nenalezl: Muže jednoho z tisíce našel jsem, ale ženy mezi tolika jsem nenalezl.
29 Samo, gle, ovo naðoh: da je Bog stvorio èovjeka dobra; a oni traže svakojake pomisli.
Obzvláštně pohleď i na to, což jsem nalezl: Že učinil Bůh člověka dobrého, ale oni následovali smyšlínek rozličných.
