Propovednik 10
1 Od mrtvijeh muha usmrdi se i pokvari ulje apotekarsko, tako od malo ludosti cijena mudrosti i slavi.
Muchy mrtvé nasmrazují a nakažují mast apatekářskou; tak pro moudrost a slávu vzácného maličko bláznovství zohyžďuje.
2 Srce je mudromu s desne strane, a ludomu je s lijeve strane.
Srdce moudrého jest po pravici jeho, ale srdce blázna po levici jeho.
3 Bezumnik i kad ide putem, bez razuma je i kazuje svjema da je bezuman.
I tehdáž, když blázen cestou jde, srdce jeho nedostatek trpí; nebo všechněm znáti dává, že blázen jest.
4 Ako se podigne na te gnjev onoga koji vlada, ne ostavljaj mjesta svojega, jer blagost uklanja velike grijehe.
Jestliže by duch toho, jenž panuje, povstal proti tobě, neopouštěj místa svého; nebo krotkost přítrž činí hříchům velikým.
5 Ima zlo koje vidjeh pod suncem, kao pogrješka koja dolazi od vladaoca:
Jest zlá věc, kterouž jsem viděl pod sluncem, totiž neprozřetelnost, kteráž pochází od vrchnosti,
6 Ludost se posaðuje na najviše mjesto, i bogati sjede na niskom mjestu.
Že blázen postaven bývá v důstojnosti veliké, a bohatí že v nízkosti sedávají.
7 Vidjeh sluge na konjma, a knezovi idu pješice kao sluge.
Viděl jsem služebníky na koních, knížata pak, ana chodí pěšky jako služebníci.
8 Ko jamu kopa, u nju æe pasti, i ko razvaljuje ogradu, uješæe ga zmija.
Kdo kopá jámu, upadá do ní; a kdo boří plot, ušťkne jej had.
9 Ko odmièe kamenje, udariæe se o njih; ko cijepa drva, nije miran od njih.
Kdo přenáší kamení, urazí se jím; a kdo štípá dříví, nebezpečenství bude míti od něho.
10 Kad se zatupi gvožðe i oštrice mu se ne naoštri, tada treba više snage; ali mudrost može bolje opraviti.
Jestliže se ztupí železo, a nenabrousí-li ostří jeho, tedy síly přičiniti musí; ale mnohem lépe může to spraviti moudrost.
11 Ako ujede zmija prije bajanja, ništa neæe pomoæi bajaè.
Ušťkne-li had, než by zaklet byl, nic neprospějí slova zaklinače.
12 Rijeèi iz usta mudroga ljupke su, a bezumnoga proždiru usne njegove.
Slova úst moudrého jsou příjemná, ale rtové blázna sehlcují jej.
13 Poèetak je rijeèima usta njegovijeh ludost, a svršetak govoru njegovu zlo bezumlje.
Počátek slov úst jeho jest nemoudrost, a ostatek mluvení jeho pouhé bláznovství.
14 Jer ludi mnogo govori, a èovjek ne zna što æe biti; i ko æe mu kazati što æe poslije njega biti?
Nebo blázen mnoho mluví, ješto neví člověk ten, co budoucího jest. To zajisté, co bude po něm, kdo mu oznámí?
15 Lude mori trud njihov, jer ne znaju ni u grad otiæi.
Práce bláznů k ustání je přivodí, nebo neumí ani do města trefiti.
16 Teško tebi, zemljo, kad ti je car dijete i knezovi tvoji rano jedu!
Běda tobě, země, když král tvůj dítě jest, a knížata tvá ráno hodují.
17 Blago tebi, zemljo, kad ti je car plemenit i knezovi tvoji jedu na vrijeme da se potkrijepe a ne da se opiju.
Blahoslavená jsi ty země, když král tvůj jest syn šlechetných, a knížata tvá, když čas jest, jídají pro posilnění, a ne pro opilství.
18 S lijenosti ugiblje se krov i s nemarnijeh ruku prokapljuje kuæa.
Ano pro lenost schází krov, a pro opuštění rukou kapává do domu.
19 Radi veselja gotove se gozbe, i vino veseli žive, a novci vrše sve.
Pro obveselení strojívají hody, a víno obveseluje život, peníze pak ke všemu dopomáhají.
20 Ni u misli svojoj ne psuj cara, ni u klijeti, u kojoj spavaš, ne psuj bogatoga, jer ptica nebeska odnijeæe glas i što krila ima dokazaæe rijeè.
Ani sám u sebe králi nezlořeč, ani v skrýších pokoje svého nezlořeč mocnějšímu; nebo pták nebeský donesl by hlas ten, a to, což křídla má, vyjevilo by řeč tvou.
