2 Samuelova 22
1 I izgovori David Gospodu rijeèi ove pjesme, kad ga izbavi Gospod iz ruku svijeh neprijatelja njegovijeh i iz ruke Saulove;
Mluvil pak David Hospodinu slova písně této v ten den, když ho vysvobodil Hospodin z ruky všech nepřátel jeho, i z ruky Saulovy.
2 I reèe: Gospod je moja stijena i grad moj i izbavitelj moj.
A řekl: Hospodin skála má a hrad můj, i vysvoboditel můj se mnou.
3 Bog je stijena moja, u njega æu se uzdati, štit moj i rog spasenja mojega, zaklon moj i utoèište moje, spasitelj moj, koji me izbavlja od sile.
Bůh skála má, doufati budu v něho; štít můj a roh spasení mého, vyvýšení mé a útočiště mé, spasitel můj, kterýž od násilí vysvobozuje mne.
4 Prizivljem Gospoda, kojega valja hvaliti, i opraštam se neprijatelja svojih.
Chvály hodného vzýval jsem Hospodina, a od nepřátel svých vysvobozen jsem.
5 Jer obuzeše me smrtni bolovi, potoci nevaljalijeh ljudi uplašiše me.
Nebo obklíčily mne byly úzkosti smrti, a proudové bezbožných předěsili mne.
Bolesti smrtelné obstoupily mne, a osídla smrti zachvátila mne. (Sheol h7585)
7 U tjeskobi svojoj prizvah Gospoda, i k Bogu svojemu povikah, on èu iz dvora svojega glas moj, i vika moja doðe mu do ušiju.
V úzkosti své vzýval jsem Hospodina, a k Bohu svému volal jsem, i vyslyšel z chrámu svého hlas můj, a křik můj přišel v uši jeho.
8 Zatrese se i pokoleba se zemlja, temelji nebesima zadrmaše se i pomjeriše se, jer se on razgnjevi.
Tedy pohnula se a zatřásla země, základové nebes pohnuli se, a třásli se pro rozhněvání jeho.
9 Podiže se dim iz nozdara njegovijeh i iz usta njegovijeh oganj koji proždire, živo ugljevlje otskakaše od njega.
Dým vycházel z chřípí jeho, a oheň zžírající z úst jeho, od něhož se uhlí roznítilo.
10 Savi nebesa i siðe; a mrak bijaše pod nogama njegovijem.
Nakloniv nebes, sstoupil, a mrákota byla pod nohami jeho.
11 I sjede na heruvima i poletje, i pokaza se na krilima vjetrnijem.
I vsedl na cherubín a letěl, a spatřín jest na peří větrovém.
12 Od mraka naèini oko sebe šator, od mraènijeh voda, oblaka vazdušnijeh.
Položil temnosti vůkol sebe jako stany, shrnutí vod, oblaky husté.
13 Od sijevanja pred njim goraše živo ugljevlje.
Od blesku oblíčeje jeho rozpálilo se uhlí řeřavé.
14 Zagrmje s nebesa Gospod, i višnji pusti glas svoj.
Hřímal s nebes Hospodin, a Nejvyšší vydal zvuk svůj.
15 Pusti strijele svoje, i razmetnu ih; munje, i razasu ih.
Vystřelil i střely, kterýmiž je rozptýlil, a blýskání, jímž je porazil.
16 Pokazaše se dubine morske, i otkriše se temelji vasiljenoj od prijetnje Gospodnje, od dihanja duha iz nozdara njegovijeh.
I ukázaly se hlubiny mořské, a odkryti jsou základové okršlku, pro zůřivé kárání Hospodinovo, pro dmýchání větru chřípí jeho.
17 Tada pruži s visine ruku i uhvati me, izvuèe me iz vode velike.
Poslav s výsosti, přijal mne, vytáhl mne z vod velikých.
18 Izbavi me od neprijatelja mojega silnoga i od mojih nenavidnika, kad bijahu jaèi od mene.
Vysvobodil mne od nepřítele mého silného, od těch, kteříž mne nenáviděli, ačkoli silnější mne byli.
19 Ustaše na me u dan nevolje moje, ali mi Gospod bi potpora.
Předstihli mne v den trápení mého, ale Hospodin byl mi podpora.
20 I izvede me na prostrano mjesto, izbavi me, jer sam mu mio.
Kterýž vyvedl mne na prostranství, vysvobodil mne, nebo sobě oblíbil mne.
21 Dade mi Gospod po pravdi mojoj, po èistoti ruku mojih dariva me.
Odplatil mi Hospodin podlé spravedlnosti mé, podlé čistoty rukou mých odplatil mi.
22 Jer se držah putova Gospodnjih, i ne odmetnuh se Boga svojega.
Nebo jsem ostříhal cest Hospodinových, aniž jsem se bezbožně strhl Boha svého.
23 Nego su svi zakoni njegovi preda mnom, i zapovijesti njegovijeh ne uklanjam od sebe.
Všickni zajisté soudové jeho jsou před oblíčejem mým, aniž jsem od kterých ustanovení jeho odstoupil.
24 I bih mu vjeran, i èuvah se od bezakonja svojega.
A tak byv dokonalý před ním, šetřil jsem, abych se nedopustil nepravosti.
25 Dade mi Gospod po pravdi mojoj, po èistoti mojoj pred oèima njegovima.
Protož odplatil mi Hospodin podlé spravedlnosti mé, vedlé čistoty mé před očima jeho.
26 Sa svetima postupaš sveto, s èovjekom vjernijem vjerno;
Ty, Pane, s milosrdným milosrdně nakládáš, a k upřímému upřímě se máš.
27 S èistijem èisto postupaš, a s nevaljalijem nasuprot njemu.
K sprostnému sprostně se ukazuješ, a s převráceným převráceně zacházíš.
28 Jer pomažeš narodu nevoljnom, a na ponosite spuštaš oèi svoje i ponižavaš ih.
Lid pak ssoužený vysvobozuješ, ale před vysokomyslnými oči své sklopuješ.
29 Ti si vidjelo moje, Gospode, i Gospod prosvjetljuje tamu moju.
Ty zajisté jsi svíce má, ó Hospodine. Hospodin jistě osvěcuje temnosti mé.
30 S tobom razbijam vojsku, s Bogom svojim skaèem preko zida.
Nebo v tobě proběhl jsem vojska, v Bohu svém přeskočil jsem zed.
31 Put je Božji vjeran, rijeè Gospodnja èista. On je štit svjema koji se uzdaju u nj.
Toho Boha silného cesta jest dokonalá, výmluvnosti Hospodinovy přečištěné; onť jest štít všech, kteříž doufají v něho.
32 Jer ko je Bog osim Gospoda? i ko je stijena osim Boga našega?
Nebo kdo jest Bohem kromě Hospodina? A kdo jest skalou kromě Boha našeho?
33 Bog je krjepost moja i sila moja, i èini da mi je put bez mane.
Bůh jest síla má i vojska mého, onť působí volnou cestu mou.
34 Daje mi noge kao u jelena, i na visine moje stavlja me.
Èiní nohy mé jako laní, a na vysokých místech mých postavuje mne.
35 Uèi ruke moje boju, te lome luk mjedeni mišice moje.
Cvičí ruce mé k boji, tak že lámi lučiště ocelivá rukama svýma.
36 Ti mi daješ štit spasenja svojega, i milost tvoja èini me velika.
Nebo dal mi štít spasení svého, a dobrotivost jeho zvelebila mne.
37 Širiš korake moje poda mnom, te se ne omièu gležnji moji.
Rozšířil kroky mé pode mnou, aby se nepodvrtly nohy mé.
38 Tjeram neprijatelje svoje, i potirem ih, i ne vraæam se dokle ih ne istrijebim.
Honil jsem nepřátely své a zahladil jsem je, aniž jsem se navrátil, dokudž jsem jich nevyplénil.
39 I istrebljujem ih, i obaram ih da ne mogu ustati, nego padaju pod noge moje.
Docela jsem je vyhubil a sprobodal jsem je, tak že nepovstanou; i padli pod nohy mé.
40 Jer me ti opasuješ snagom za boj: koji ustanu na me, obaraš ih poda me.
Ty zajisté, Bože, přepásals mne udatností k boji, porazils pode mne ty, kteříž povstávají proti mně.
41 Neprijatelja mojih pleæi ti mi obraæaš, i potirem nenavidnike svoje.
Nýbrž dals mi šíji nepřátel mých, těch, kteříž v nenávisti měli mne, a vyplénil jsem je.
42 Obziru se, ali nema pomagaèa: vièu ka Gospodu, ali ih ne sluša.
Ohlédali se, ale nebyl, kdo by vysvobodil, k Hospodinu, ale nevyslyšel jich.
43 Satirem ih kao prah zemaljski, kao blato po ulicama gazim ih i razmeæem.
I potřel jsem je jako prach země, jako bláto na ulicích potlačil a rozptýlil jsem je.
44 Ti me izbavljaš od bune naroda mojega, èuvaš me da sam glava narodima; narod kojega ne poznavah služi mi.
Ty jsi mne vytrhl z různic lidu mého, zachovals mne, abych byl za hlavu národům; lid neznámý mně sloužil.
45 Tuðini laskaju mi, èujuæi pokoravaju mi se.
Cizozemci lhali mi, a jakž zaslechli, uposlechli mne.
46 Tuðini blijede, dršæu u gradovima svojim.
Cizozemci svadli, a třásli se i v ohradách svých.
47 Živ je Gospod, i da je blagoslovena stijena moja. Da se uzvisi Bog, stijena spasenja mojega.
Živť jest Hospodin, a požehnaná skála má; protož ať jest vyvyšován Bůh, skála spasení mého,
48 Bog, koji mi daje osvetu, i pokorava mi narode,
Bůh silný, kterýž dává mi pomsty a podmaňuje mi lidi.
49 Koji me izvodi iz neprijatelja mojih, i podiže me nad one koji ustaju na me, i od èovjeka žestoka izbavlja me.
Vyvodíš mne z prostřed nepřátel mých, a nad povstávajícími proti mně vyvyšuješ mne, člověka nepravého mne zbavuješ.
50 Toga radi hvalim te, Gospode, po narodima, i pojem imenu tvojemu,
Protož chváliti tě budu, Hospodine, mezi národy, a jménu tvému žalmy zpívati budu.
51 Koji slavno izbavljaš cara svojega, i èiniš milost pomazaniku svojemu Davidu i sjemenu njegovu dovijeka.
Onť jest hrad jistého spasení krále svého, a ten, kterýž činí milosrdenství pomazanému svému Davidovi, i semeni jeho až na věky.
