< مارْکَح 3 >

اَنَنْتَرَں یِیشُح پُنَ رْبھَجَنَگرِہَں پْرَوِشْٹَسْتَسْمِنْ سْتھانے شُشْکَہَسْتَ ایکو مانَوَ آسِیتْ۔ 1
Když opět přišel Ježíš do synagogy, spatřil tam člověka, který měl bezvládnou ruku. Protože byla právě sobota,
سَ وِشْرامَوارے تَمَروگِنَں کَرِشْیَتِ نَویتْیَتْرَ بَہَوَسْتَمْ اَپَوَدِتُں چھِدْرَمَپیکْشِتَوَنْتَح۔ 2
Ježíšovi nepřátelé napjatě sledovali, co učiní. Jestliže ho uzdraví, bude to vítaná příležitost, jak jej obžalovat z rušení předepsaného svátečního klidu.
تَدا سَ تَں شُشْکَہَسْتَں مَنُشْیَں جَگادَ مَدھْیَسْتھانے تْوَمُتِّشْٹھَ۔ 3
A opravdu, Ježíš vyzval postiženého, aby předstoupil před celé shromáždění,
تَتَح پَرَں سَ تانْ پَپْرَچّھَ وِشْرامَوارے ہِتَمَہِتَں تَتھا ہِ پْرانَرَکْشا وا پْرانَناشَ ایشاں مَدھْیے کِں کَرَنِییَں ؟ کِنْتُ تے نِحشَبْداسْتَسْتھُح۔ 4
a pak položil ostatním otázku: „Co se smí v sobotu? Mohou se konat dobré skutky, nebo se má páchat zlo? Je možné zachránit život, nebo jej zničit?“Na tyto otázky se nikdo neodvážil odpovědět.
تَدا سَ تیشامَنْتَحکَرَناناں کاٹھِنْیادّھیتو رْدُحکھِتَح کْرودھاتْ چَرْتُدَشو درِشْٹَوانْ تَں مانُشَں گَدِتَوانْ تَں ہَسْتَں وِسْتارَیَ، تَتَسْتینَ ہَسْتے وِسْترِتے تَدّھَسْتونْیَہَسْتَوَدْ اَروگو جاتَح۔ 5
Jejich mlčení Ježíše naplnilo spravedlivým hněvem, jejich lhostejnost k lidskému utrpení ho roztrpčila. Přeměřil si je přísným pohledem a potom se obrátil k postiženému. „Natáhni tu ruku!“řekl mu. On to učinil, a ejhle – ruka byla zdravá.
اَتھَ پھِرُوشِنَح پْرَسْتھایَ تَں ناشَیِتُں ہیرودِییَیح سَہَ مَنْتْرَیِتُماریبھِرے۔ 6
Farizejové opustili synagogu a šli se domlouvat s přívrženci krále Heroda na tom, jak Ježíše odstranit.
اَتَایوَ یِیشُسْتَتْسْتھانَں پَرِتْیَجْیَ شِشْیَیح سَہَ پُنَح ساگَرَسَمِیپَں گَتَح؛ 7
Ježíš se opět se svými učedníky uchýlil k jezeru. Znovu jej následovaly zástupy lidí z celé Galileje, Judska,
تَتو گالِیلْیِہُودا-یِرُوشالَمْ-اِدومْ-یَرْدَنَّدِیپارَسْتھانیبھْیو لوکَسَمُوہَسْتَسْیَ پَشْچادْ گَتَح؛ تَدَنْیَح سورَسِیدَنوح سَمِیپَواسِلوکَسَمُوہَشْچَ تَسْیَ مَہاکَرْمَّناں وارْتَّں شْرُتْوا تَسْیَ سَنِّدھِماگَتَح۔ 8
Jeruzaléma, Idumeje a Zajordání, ba dokonce přišli i lidé z okolních pohanských měst Týru a Sidónu. Široko daleko se roznesly zprávy o jeho zázracích a velmi mnoho lidí se o nich chtělo přesvědčit na vlastní oči.
تَدا لوکَسَمُوہَشْچیتْ تَسْیوپَرِ پَتَتِ اِتْیاشَنْکْیَ سَ ناوَمیکاں نِکَٹے سْتھاپَیِتُں شِشْیانادِشْٹَوانْ۔ 9
Ježíš požádal své učedníky, aby pro něj měli připravenu loďku, na kterou by se mohl uchýlit, kdyby ho dav příliš tísnil.
یَتونیکَمَنُشْیاناماروگْیَکَرَنادْ وْیادھِگْرَسْتاح سَرْوّے تَں سْپْرَشْٹُں پَرَسْپَرَں بَلینَ یَتْنَوَنْتَح۔ 10
Mnoho nemocných už totiž uzdravil a další se k němu přímo vrhali, jen aby se ho mohli dotknout.
اَپَرَنْچَ اَپَوِتْرَبھُوتاسْتَں درِشْٹْوا تَچَّرَنَیوح پَتِتْوا پْروچَیح پْروچُح، تْوَمِیشْوَرَسْیَ پُتْرَح۔ 11
A když ho spatřili ti, kdo byli posedlí démonem, padali před ním na zem a křičeli: „Ty jsi Boží Syn!“
کِنْتُ سَ تانْ درِڈھَمْ آجْناپْیَ سْوَں پَرِچایِتُں نِشِدّھَوانْ۔ 12
On je však rázně umlčoval, protože nestál o jejich svědectví.
اَنَنْتَرَں سَ پَرْوَّتَمارُہْیَ یَں یَں پْرَتِچّھا تَں تَماہُوتَوانْ تَتَسْتے تَتْسَمِیپَماگَتاح۔ 13
Potom k sobě zavolal ty, které si vybral pro zvláštní svědecké poslání, a vystoupil s nimi na horu.
تَدا سَ دْوادَشَجَنانْ سْوینَ سَہَ سْتھاتُں سُسَںوادَپْرَچارایَ پْریرِتا بھَوِتُں 14
Z nich pak ustanovil dvanáct, kteří ho měli všude doprovázet a které bude posílat samostatně kázat
سَرْوَّپْرَکارَوْیادھِیناں شَمَنَکَرَنایَ پْرَبھاوَں پْراپْتُں بھُوتانْ تْیاجَیِتُنْچَ نِیُکْتَوانْ۔ 15
a uzdravovat.
تیشاں نامانِیمانِ، شِمونْ سِوَدِپُتْرو 16
Byli to: Šimon, kterému přidal jméno Petr,
یاکُوبْ تَسْیَ بھْراتا یوہَنْ چَ آنْدْرِیَح پھِلِپو بَرْتھَلَمَیَح، 17
Jakub a Jan – synové Zebedeovi, kterým někdy říkával „synové hromu“,
مَتھِی تھوما چَ آلْپھِییَپُتْرو یاکُوبْ تھَدِّییَح کِنانِییَح شِمونْ یَسْتَں پَرَہَسْتیشْوَرْپَیِشْیَتِ سَ اِیشْکَرِیوتِییَیِہُوداشْچَ۔ 18
Ondřej, Filip, Bartoloměj, Matouš, Tomáš, Jakub Alfeův, Tadeáš, Šimon Kenaanský a
سَ شِمونے پِتَرَ اِتْیُپَنامَ دَدَو یاکُوبْیوہَنْبھْیاں چَ بِنیرِگِشْ اَرْتھَتو میگھَنادَپُتْراوِتْیُپَنامَ دَدَو۔ 19
Jidáš Iškariotský, který ho později zradil.
اَنَنْتَرَں تے نِویشَنَں گَتاح، کِنْتُ تَتْراپِ پُنَرْمَہانْ جَنَسَماگَمو بھَوَتْ تَسْماتّے بھوکْتُمَپْیَوَکاشَں نَ پْراپْتاح۔ 20
Když se Ježíš vrátil domů, lidé se k němu začali znovu scházet a brzy jich bylo tolik, že se ani neměl kde najíst.
تَتَسْتَسْیَ سُہرِلّوکا اِماں وارْتّاں پْراپْیَ سَ ہَتَجْنانوبھُودْ اِتِ کَتھاں کَتھَیِتْوا تَں دھرِتْوانیتُں گَتاح۔ 21
Jeho příbuzní uslyšeli, co se děje, a tak se vypravili za ním, aby ho přinutili k návratu domů; domnívali se, že ztratil zdravý rozum.
اَپَرَنْچَ یِرُوشالَمَ آگَتا یے یےدھْیاپَکاسْتے جَگَدُرَیَں پُرُشو بھُوتَپَتْیابِشْٹَسْتینَ بھُوتَپَتِنا بھُوتانْ تْیاجَیَتِ۔ 22
Židovští náboženští učitelé, kteří přišli z Jeruzaléma, dokonce tvrdili, že Ježíš je posedlý Belzebubem, králem všech démonů. Jen proto prý ho ďáblové poslouchají, když je vyhání.
تَتَسْتاناہُویَ یِیشُ رْدرِشْٹانْتَیح کَتھاں کَتھِتَوانْ شَیتانْ کَتھَں شَیتانَں تْیاجَیِتُں شَکْنوتِ؟ 23
Ježíš je pozval k sobě a vyvracel tyto pomluvy. Aby mu všichni rozuměli, použil příklad: „Jak může satan vyhnat satana?
کِنْچَنَ راجْیَں یَدِ سْوَوِرودھینَ پرِتھَگْ بھَوَتِ تَرْہِ تَدْ راجْیَں سْتھِرَں سْتھاتُں نَ شَکْنوتِ۔ 24
Království, které je vnitřně rozdělené, se musí zhroutit.
تَتھا کَسْیاپِ پَرِوارو یَدِ پَرَسْپَرَں وِرودھِی بھَوَتِ تَرْہِ سوپِ پَرِوارَح سْتھِرَں سْتھاتُں نَ شَکْنوتِ۔ 25
Také rodina, kde je svár a nejednota, se nakonec rozpadne.
تَدْوَتْ شَیتانْ یَدِ سْوَوِپَکْشَتَیا اُتِّشْٹھَنْ بھِنّو بھَوَتِ تَرْہِ سوپِ سْتھِرَں سْتھاتُں نَ شَکْنوتِ کِنْتُوچّھِنّو بھَوَتِ۔ 26
A jestliže satan bojuje sám proti sobě, jak může něco dokázat? Nutně musí přijít jeho konec.
اَپَرَنْچَ پْرَبَلَں جَنَں پْرَتھَمَں نَ بَدّھا کوپِ تَسْیَ گرِہَں پْرَوِشْیَ دْرَوْیانِ لُنْٹھَیِتُں نَ شَکْنوتِ، تَں بَدْوَّیوَ تَسْیَ گرِہَسْیَ دْرَوْیانِ لُنْٹھَیِتُں شَکْنوتِ۔ 27
Chce-li někdo vniknout do domu siláka a zmocnit se jeho věcí, musí ho nejprve spoutat. Tak i démony může vyhánět jen ten, kdo přemohl satana.
اَتوہیتو رْیُشْمَبھْیَمَہَں سَتْیَں کَتھَیامِ مَنُشْیاناں سَنْتانا یانِ یانِ پاپانِیشْوَرَنِنْدانْچَ کُرْوَّنْتِ تیشاں تَتْسَرْوّیشامَپَرادھاناں کْشَما بھَوِتُں شَکْنوتِ، 28
Ujišťuji vás o jednom: všechno může být lidem odpuštěno, i když se v nevědomosti Bohu rouhají a hrubě ho urážejí slovy i skutky.
کِنْتُ یَح کَشْچِتْ پَوِتْرَماتْمانَں نِنْدَتِ تَسْیاپَرادھَسْیَ کْشَما کَداپِ نَ بھَوِشْیَتِ سونَنْتَدَنْڈَسْیارْہو بھَوِشْیَتِ۔ (aiōn g165, aiōnios g166) 29
Když ovšem někdo v zatvrzelosti odmítá Boží zách-rannou moc a přitom ví, co odmítá, takový člověk se rouhá Du-chu svatému. A to je hřích, který nemůže být odpuštěn.“ (aiōn g165, aiōnios g166)
تَسْیاپَوِتْرَبھُوتوسْتِ تیشامیتَتْکَتھاہیتوح سَ اِتّھَں کَتھِتَوانْ۔ 30
To jim Ježíš řekl proto, že jeho činy úmyslně připisovali satanově moci, místo aby přiznali, že uzdravuje mocí Ducha svatého.
اَتھَ تَسْیَ ماتا بھْراترِگَنَشْچاگَتْیَ بَہِسْتِشْٹھَنَتو لوکانْ پْریشْیَ تَماہُوتَوَنْتَح۔ 31
Tehdy přišli k přeplněnému stavení, kde Ježíš učil, také jeho bratři s matkou a vzkázali mu, že s ním potřebují mluvit.
تَتَسْتَتْسَنِّدھَو سَمُپَوِشْٹا لوکاسْتَں بَبھاشِرے پَشْیَ بَہِسْتَوَ ماتا بھْراتَرَشْچَ تْوامْ اَنْوِچّھَنْتِ۔ 32
Sedělo kolem něj plno lidí, když mu kdosi oznámil: „Tvoje matka a tvoji bratři jsou venku a hledají tě.“
تَدا سَ تانْ پْرَتْیُواچَ مَمَ ماتا کا بھْراتَرو وا کے؟ تَتَح پَرَں سَ سْوَمِیپوپَوِشْٹانْ شِشْیانْ پْرَتِ اَوَلوکَنَں کرِتْوا کَتھَیاماسَ 33
Ježíš věděl, s jakým záměrem rodina přichází, a proto řekl: „Kdo je má matka? A kdo jsou moji bratři?“
پَشْیَتَیتے مَمَ ماتا بھْراتَرَشْچَ۔ 34
Rozhlédl se po těch, kteří mu dychtivě naslouchali, a řekl: „Hle, tady je má matka a tady jsou moji bratři.
یَح کَشْچِدْ اِیشْوَرَسْییشْٹاں کْرِیاں کَروتِ سَ ایوَ مَمَ بھْراتا بھَگِنِی ماتا چَ۔ 35
Každý, kdo jedná podle Boží vůle, je můj bratr, moje sestra i moje matka.“

< مارْکَح 3 >