< โรมิณ: 4 >

1 อสฺมากํ ปูรฺวฺวปุรุษ อิพฺราหีมฺ กายิกกฺริยยา กึ ลพฺธวานฺ เอตทธิ กึ วทิษฺยาม: ?
O Abrahamovi je napsáno: „Uvěřil Bohu, a byl proto uznán za dokonalého.“
2 ส ยทิ นิชกฺริยาภฺย: สปุโณฺย ภเวตฺ ตรฺหิ ตสฺยาตฺมศฺลาฆำ กรฺตฺตุํ ปนฺถา ภเวทิติ สตฺยํ, กินฺตฺวีศฺวรสฺย สมีเป นหิฯ
Kdyby toho byl dosáhl svými skutky, měl by na co být hrdý.
3 ศาสฺเตฺร กึ ลิขติ? อิพฺราหีมฺ อีศฺวเร วิศฺวสนาตฺ ส วิศฺวาสสฺตไสฺม ปุณฺยารฺถํ คณิโต พภูวฯ
On si však nedobyl Božího uznání tím, co dělal, ale jen tím, že Bohu důvěřoval.
4 กรฺมฺมการิโณ ยทฺ เวตนํ ตทฺ อนุคฺรหสฺย ผลํ นหิ กินฺตุ เตโนปารฺชิตํ มนฺตวฺยมฺฯ
Stejně i David mluví o šťastných lidech, které Bůh považuje za bezúhonné bez jakékoliv vlastní zásluhy:
5 กินฺตุ ย: ปาปินํ สปุณฺยีกโรติ ตสฺมินฺ วิศฺวาสิน: กรฺมฺมหีนสฺย ชนสฺย โย วิศฺวาส: ส ปุณฺยารฺถํ คโณฺย ภวติฯ
6 อปรํ ยํ กฺริยาหีนมฺ อีศฺวร: สปุณฺยีกโรติ ตสฺย ธนฺยวาทํ ทายูทฺ วรฺณยามาส, ยถา,
7 ส ธโนฺย'ฆานิ มฺฤษฺฏานิ ยสฺยาคำสฺยาวฺฤตานิ จฯ
„Jak dobře je těm, jimž Bůh odpustil jejich provinění,
8 ส จ ธนฺย: ปเรเศน ปาปํ ยสฺย น คณฺยเตฯ
jak šťasten je každý, komu viny nepočítá a na jeho poklesky nehledí!“
9 เอษ ธนฺยวาทสฺตฺวกฺเฉทินมฺ อตฺวกฺเฉทินํ วา กํ ปฺรติ ภวติ? อิพฺราหีโม วิศฺวาส: ปุณฺยารฺถํ คณิต อิติ วยํ วทาม: ฯ
Nuže, platí to snad jen o židech, kteří se podrobili obřadu náboženské obřízky? O Abrahamovi jsem řekl, že byl uznán dokonalým pro svoji víru.
10 ส วิศฺวาสสฺตสฺย ตฺวกฺเฉทิตฺวาวสฺถายำ กิมฺ อตฺวกฺเฉทิตฺวาวสฺถายำ กสฺมินฺ สมเย ปุณฺยมิว คณิต: ? ตฺวกฺเฉทิตฺวาวสฺถายำ นหิ กินฺตฺวตฺวกฺเฉทิตฺวาวสฺถายำฯ
Kdy se to stalo? Po jeho obřezání na znamení židovství – nebo ještě před ním? Ano, bylo to ještě před tím, než se stal židem.
11 อปรญฺจ ส ยตฺ สรฺเวฺวษามฺ อตฺวกฺเฉทินำ วิศฺวาสินามฺ อาทิปุรุโษ ภเวตฺ, เต จ ปุณฺยวตฺเตฺวน คเณฺยรนฺ;
Obřízka jako znamení židovství měla jen zpečetit, že ho Bůh uznal za bezúhonného ještě dříve, než toto znamení přijal.
12 เย จ โลกา: เกวลํ ฉินฺนตฺวโจ น สนฺโต 'สฺมตฺปูรฺวฺวปุรุษ อิพฺราหีมฺ อฉินฺนตฺวกฺ สนฺ เยน วิศฺวาสมารฺเคณ คตวานฺ เตไนว ตสฺย ปาทจิเหฺนน คจฺฉนฺติ เตษำ ตฺวกฺเฉทินามปฺยาทิปุรุโษ ภเวตฺ ตทรฺถมฺ อตฺวกฺเฉทิโน มานวสฺย วิศฺวาสาตฺ ปุณฺยมฺ อุตฺปทฺยต อิติ ปฺรมาณสฺวรูปํ ตฺวกฺเฉทจิหฺนํ ส ปฺราปฺโนตฺฯ
Tak se stal Abraham nejen praotcem židů, nýbrž i duchovním předchůdcem všech, kdo se vydali cestou víry, jako to učinil on před svým obřezáním.
13 อิพฺราหีมฺ ชคโต'ธิการี ภวิษฺยติ ไยษา ปฺรติชฺญา ตํ ตสฺย วํศญฺจ ปฺรติ ปูรฺวฺวมฺ อกฺริยต สา วฺยวสฺถามูลิกา นหิ กินฺตุ วิศฺวาสชนฺยปุณฺยมูลิกาฯ
Abrahamovi a jeho potomkům zaslíbil Bůh slavnou budoucnost nikoliv na základě poslušnosti zákona, ale pro jejich bezúhonnost, kterou přijali vírou.
14 ยโต วฺยวสฺถาวลมฺพิโน ยทฺยธิการิโณ ภวนฺติ ตรฺหิ วิศฺวาโส วิผโล ชายเต สา ปฺรติชฺญาปิ ลุปฺไตวฯ
Kdyby tu rozhodoval jen zákon, víra by nebyla k ničemu a Boží sliby Abrahamovi by pozbyly smyslu.
15 อธิกนฺตุ วฺยวสฺถา โกปํ ชนยติ ยโต 'วิทฺยมานายำ วฺยวสฺถายามฺ อาชฺญาลงฺฆนํ น สมฺภวติฯ
Zákon je pouze měřítkem provinění – bez zákona by vina neexistovala. Protože Bůh je milostivý, zahrnul do svého slibu nejen zákonité potomky Abrahamovy, ale také všechny ty, které s Abrahamem spojuje stejná víra. Proto nezaložil svůj slib na zákonu, ale na víře. Věříme-li tedy, pak naším společným duchovním otcem je Abraham, jak je o něm napsáno: „Otcem početných národů jsem tě ustanovil.“
16 อเตอว สา ปฺรติชฺญา ยทฺ อนุคฺรหสฺย ผลํ ภเวตฺ ตทรฺถํ วิศฺวาสมูลิกา ยตสฺตถาเตฺว ตทฺวํศสมุทายํ ปฺรติ อรฺถโต เย วฺยวสฺถยา ตทฺวํศสมฺภวา: เกวลํ ตานฺ ปฺรติ นหิ กินฺตุ ย อิพฺราหีมียวิศฺวาเสน ตตฺสมฺภวาสฺตานปิ ปฺรติ สา ปฺรติชฺญา สฺถาสฺนุรฺภวติฯ
17 โย นิรฺชีวานฺ สชีวานฺ อวิทฺยมานานิ วสฺตูนิ จ วิทฺยมานานิ กโรติ อิพฺราหีโม วิศฺวาสภูเมสฺตเสฺยศฺวรสฺย สากฺษาตฺ โส'สฺมากํ สรฺเวฺวษามฺ อาทิปุรุษ อาเสฺต, ยถา ลิขิตํ วิทฺยเต, อหํ ตฺวำ พหุชาตีนามฺ อาทิปุรุษํ กฺฤตฺวา นิยุกฺตวานฺฯ
18 ตฺวทียสฺตาทฺฤโศ วํโศ ชนิษฺยเต ยทิทํ วากฺยํ ปฺรติศฺรุตํ ตทนุสาราทฺ อิพฺราหีมฺ พหุเทศียโลกานามฺ อาทิปุรุโษ ยทฺ ภวติ ตทรฺถํ โส'นเปกฺษิตวฺยมปฺยเปกฺษมาโณ วิศฺวาสํ กฺฤตวานฺฯ
On také uvěřil, ač se to zdálo nemožné, že Bůh mu skutečně dá tak četné potomstvo.
19 อปรญฺจ กฺษีณวิศฺวาโส น ภูตฺวา ศตวตฺสรวยสฺกตฺวาตฺ สฺวศรีรสฺย ชรำ สารานามฺน: สฺวภารฺยฺยายา รโชนิวฺฤตฺติญฺจ ตฺฤณาย น เมเนฯ
Nepochyboval o Božím slibu, i když mu bylo bezmála sto let a jeho žena Sára již překročila věk, kdy mohla mít děti.
20 อปรมฺ อวิศฺวาสาทฺ อีศฺวรสฺย ปฺรติชฺญาวจเน กมปิ สํศยํ น จการ;
Abraham byl přesvědčen, že Bůh nic neslibuje naplano, a to mu stačilo, aby Boha chválil a děkoval mu.
21 กินฺตฺวีศฺวเรณ ยตฺ ปฺรติศฺรุตํ ตตฺ สาธยิตุํ ศกฺยต อิติ นิศฺจิตํ วิชฺญาย ทฺฤฒวิศฺวาส: สนฺ อีศฺวรสฺย มหิมานํ ปฺรกาศยาญฺจการฯ
22 อิติ เหโตสฺตสฺย ส วิศฺวาสสฺตทียปุณฺยมิว คณยาญฺจเกฺรฯ
A právě tuto hlubokou Abrahamovu důvěru ocenil Bůh stejně vysoko jako to nejpříkladnější dodržování požadavků zákona.
23 ปุณฺยมิวาคณฺยต ตตฺ เกวลสฺย ตสฺย นิมิตฺตํ ลิขิตํ นหิ, อสฺมากํ นิมิตฺตมปิ,
Toto však nebylo zaznamenáno jen kvůli Abrahamovi, ale i pro nás.
24 ยโต'สฺมากํ ปาปนาศารฺถํ สมรฺปิโต'สฺมากํ ปุณฺยปฺราปฺตฺยรฺถญฺโจตฺถาปิโต'ภวตฺ โย'สฺมากํ ปฺรภุ รฺยีศุสฺตโสฺยตฺถาปยิตรีศฺวเร
I nás Bůh přijme, když se na něj spolehneme. Vždyť on vzkřísil z mrtvých Ježíše,
25 ยทิ วยํ วิศฺวสามสฺตรฺหฺยสฺมากมปิ เสอว วิศฺวาส: ปุณฺยมิว คณยิษฺยเตฯ
který odpykal trest za naše viny a vstal z hrobu, aby nás změnil do té podoby, v níž bychom před Bohem mohli obstát.

< โรมิณ: 4 >