< prakAshitaM 2 >
1 iphiShasthasamite rdUtaM prati tvam idaM likha; yo dakShiNakareNa sapta tArA dhArayati saptAnAM suvarNadIpavR^ikShANAM madhye gamanAgamane karoti cha tenedam uchyate|
तैने मीं सेइं इन भी ज़ोवं: “इफिसुस नगरेरे कलीसियारे स्वर्गदूते जो ई सन्देश लिख कि, ‘अवं तै आई ज़ै सते तारे अपने देइने हथ्थे मां घिन्तां फिरताईं, ते सोन्नेरे सत दीवटां केरे मझ़ाटे फिरताईं, अवं इन ज़ोताईं:
2 tava kriyAH shramaH sahiShNutA cha mama gocharAH, tvaM duShTAn soDhuM na shaknoShi ye cha preritA na santaH svAn preritAn vadanti tvaM tAn parIkShya mR^iShAbhAShiNo vij nAtavAn,
अवं तेरां कम्मां, तेरी मेहनत, ते तेरू सबर ज़ानताईं। ते इन भी, कि तू बुरे लोकन बर्दाश न केरि बटस; त कने तैन ज़ैना अपनो आप प्रेरित ज़ोतन पन आन नईं, तैना तीं परखे ते तैना झूठे निस्से।
3 aparaM tvaM titikShAM vidadhAsi mama nAmArthaM bahu soDhavAnasi tathApi na paryyaklAmyastadapi jAnAmi|
अवं इन भी ज़ानताईं मेरे नंव्वेरे खातर तीं सबरी सेइं दुःख झ़ैल्ले ते तीं मेरी सेवा केरनि न शारी।
4 ki ncha tava viruddhaM mayaitat vaktavyaM yat tava prathamaM prema tvayA vyahIyata|
पन मीं तेरे खलाफ इन ज़ोनूए कि ज़ेरो प्यार तीं मीं सेइं विश्वास केरनेरे वक्ते मां कियोरो थियो इस वक्ते मां न केरस।
5 ataH kutaH patito. asi tat smR^itvA manaH parAvarttya pUrvvIyakriyAH kuru na chet tvayA manasi na parivarttite. ahaM tUrNam Agatya tava dIpavR^ikShaM svasthAnAd apasArayiShyAmi|
याद रख तू बिछ़ड़ने करां पेइलो कोड़ि थियो। तू पाप केरने करां मनफिरा ते तेरही ज़िन्दगी ज़ी ज़ेरि पेइलो विश्वास केरनेरे वक्ते ज़ीतो थियो। अगर तू मन न फिरालो त अवं तीं कां एइतां तेरू दीवट तैस ठारारां पुटेलो।
6 tathApi taveSha guNo vidyate yat nIkalAyatIyalokAnAM yAH kriyA aham R^itIye tAstvamapi R^itIyame|
पन हाँ तीं मां ई गल त आए, कि तू नीकुलइयां केरे कम्मन सेइं नफरत केरतस, ज़ैन सेइं अवं भी नफरत केरताईं।
7 yasya shrotraM vidyate sa samitIH pratyuchyamAnAm AtmanaH kathAM shR^iNotu| yo jano jayati tasmA aham IshvarasyArAmasthajIvanataroH phalaM bhoktuM dAsyAmi|
ज़ै समझ़नू चाते तै ध्याने सेइं शुने कि परमेशरेरो आत्मा कलीसियान सेइं कुन ज़ोते, ज़ै ज़ींत हासिल केरे, अवं तैस, ज़िन्दगरे बुटे मरां फल खानेरे लेइ देइलो ज़ै ज़िन्दगी देते, ज़ै परमेशरेरे स्वर्ग लोके मांए।’”
8 aparaM smurNAsthasamite rdUtaM pratIdaM likha; ya Adirantashcha yo mR^itavAn punarjIvitavAMshcha tenedam uchyate,
तैने मीं सेइं इन भी ज़ोवं, “स्मुरना नगरेरे कलीसियारे स्वर्गदूते जो ई सन्देश लिख, ‘ज़ै पेइलो ते आखरीए; ज़ै मर्रो थियो ते हुनी ज़ींतो भोरोए, तै इन ज़ोंते:
9 tava kriyAH klesho dainya ncha mama gocharAH kintu tvaM dhanavAnasi ye cha yihUdIyA na santaH shayatAnasya samAjAH santi tathApi svAn yihUdIyAn vadanti teShAM nindAmapyahaM jAnAmi|
अवं ज़ानताईं कि तू स्तव गातस ते तू गरीब आस, पन आत्मिक गल्लन मां तू धनी आस। अवं इन भी ज़ानताईं कि ज़ैना लोक ज़ोतन कि तैना परमेशरेरे च़ुनोरे (यहूदी) लोकन, पन तैना असलीती मां नईं। तैना तुश्शे बारे मां बुरी गल्लां ज़ोतन, पन हकीकति मां तैन केरो रिश्तो एरे टोली सेइं आए ज़ै शैतानेरी।
10 tvayA yo yaH kleshaH soDhavyastasmAt mA bhaiShIH pashya shayatAno yuShmAkaM parIkShArthaM kAMshchit kArAyAM nikShepsyati dasha dinAni yAvat klesho yuShmAsu varttiShyate cha| tvaM mR^ityuparyyantaM vishvAsyo bhava tenAhaM jIvanakirITaM tubhyaM dAsyAmi|
ज़ैना दुःख तीं झ़ैल्लने पेनेन तैन करां न डर। शैतान तुसन मरां किछ लोकन ट्लुइतां कैद करालो ताके तैना परखे गान। ते तुसन दश दिहाड़न तगर बड़ो दुःख झ़ैल्लनो भोलो। पन मीं पुड़ विश्वास केरनो न शार, चाए जान भी देनी पे, किजोकि अवं तेरे ज़ींतरे लेइ हमेशारे ज़िन्दगरू इनाम देइलो।
11 yasya shrotraM vidyate sa samitIH pratyuchyamAnAm AtmanaH kathAM shR^iNotu| yo jayati sa dvitIyamR^ityunA na hiMsiShyate|
ज़ै समझ़नू चाते तै ध्याने सेइं शुने कि परमेशरेरो आत्मा कलीसियान सेइं कुन ज़ोते, ज़ै ज़ींते, तैस दुइयोवं मौती सेइं नुकसान न पुज़ेलो।’”
12 aparaM pargAmasthasamite rdUtaM pratIdaM likha, yastIkShNaM dvidhAraM kha NgaM dhArayati sa eva bhAShate|
तैने मीं सेइं इन भी ज़ोवं, “पिरगमुन नगरेरे कलीसियारे स्वर्गदूते जो ई सन्देश लिख, ‘अवं तै आईं ज़ैस कां दूई धारण बाली तिख्खी तलवारे, अवं इन ज़ोताईं:
13 tava kriyA mama gocharAH, yatra shayatAnasya siMhAsanaM tatraiva tvaM vasasi tadapi jAnAmi| tvaM mama nAma dhArayasi madbhakterasvIkArastvayA na kR^ito mama vishvAsyasAkShiNa AntipAH samaye. api na kR^itaH| sa tu yuShmanmadhye. aghAni yataH shayatAnastatraiva nivasati|
अवं इन ज़ानताईं, कि तू तैड़ी रातस ज़ैड़ी शैतान राज़ केरते, तू मीं सेइं साथी ईमानदार राव, त कने तू मीं पुड़ विश्वास केरनो कधे न शारस। तीं इड़ी तगर विश्वास कियो ज़ेइस मेरो वफादार गवाह अन्तिपास तैनेईं तैस ठैरी मारो, ज़ैड़ी शैतान राज़ केरते।
14 tathApi tava viruddhaM mama ki nchid vaktavyaM yato devaprasAdAdanAya paradAragamanAya chesrAyelaH santAnAnAM sammukha unmAthaM sthApayituM bAlAk yenAshikShyata tasya biliyamaH shikShAvalambinastava kechit janAstatra santi|
पन मीं तेरे खलाफ किछ गल्लां ज़ोनिन, किजोकि तू तैन केरि खलाफत न केरस ज़ैना तुश्शे कलीसियाई मां झूठी शिक्षा देतन तेन्च़रे ज़ैन बिलामे बीतोरे वक्ते मां शिखालू। बिलामे बालाक राज़े शिखालू कि इस्राएली लोकां केरि अज़मैइश केरे ताके तैना पाप केरन। तैने शिखालू कि तैना मूरतन पुड़ बलिदान कियोरी चीज़ां खान ते बदमाशी केरन।
15 tathA nIkalAyatIyAnAM shikShAvalambinastava kechit janA api santi tadevAham R^itIye|
तेन्च़रे तुसन मां किछ लोक एरे आन ज़ैना नीकुलइयां केरि शिक्षा मन्तन।
16 ato hetostvaM manaH parivarttaya na chedahaM tvarayA tava samIpamupasthAya madvaktasthakha Ngena taiH saha yotsyAmi|
ते मनफिरा, नईं त अवं तीं कां जल्दी एजतां तैन लोकन सेइं तैस तलवारी सेइं लेड़ेलो ज़ै मेरे ऐशेरां निसतीए।
17 yasya shrotraM vidyate sa samitIH pratyuchyamAnAm AtmanaH kathAM shR^iNotu| yo jano jayati tasmA ahaM guptamAnnAM bhoktuM dAsyAmi shubhraprastaramapi tasmai dAsyAmi tatra prastare nUtanaM nAma likhitaM tachcha grahItAraM vinA nAnyena kenApyavagamyate|
ज़ै समझ़नू चाते तै ध्याने सेइं शुने कि परमेशरेरो आत्मा कलीसियान सेइं कुन ज़ोते; ज़ैना लोक ज़ींत हासिल केरन, तैन अवं छ़प्पोरो मन्ने मरां देइलो, त कने अवं तैन अक छ़ितो घोड़ भी देइलो; तैस घोड़े पुड़ अक नवं लिखोरू भोलू, ज़ैस तैसेरे हासिल केरनेबालेरी अलावा होरो कोई न ज़ांनेलो।’”
18 aparaM thuyAtIrAsthasamite rdUtaM pratIdaM likha| yasya lochane vahnishikhAsadR^ishe charaNau cha supittalasa NkAshau sa Ishvaraputro bhAShate,
तैने मीं सेइं इन भी ज़ोवं, “थुआतीरा नगरेरे कलीसियारे स्वर्गदूते जो ई सन्देश लिख कि, ‘अवं परमेशरेरू मट्ठू ज़ेसेरी एछ़्छ़ी अगारी ज़ेरिन, त कने ज़ेसेरे पाव कीमती पीतलारे ज़ेरेन, अवं इन ज़ोताईं:
19 tava kriyAH prema vishvAsaH paricharyyA sahiShNutA cha mama gocharAH, tava prathamakriyAbhyaH sheShakriyAH shreShThAstadapi jAnAmi|
अवं तेरे कम्मन, तेरे प्यारे, विश्वास, सेवा त कने सबरी ज़ानताईं, ते इन भी ज़ानताईं, कि तेरां आखरी कम्मां पेइले कम्मन करां बेद्धतन।
20 tathApi tava viruddhaM mayA ki nchid vaktavyaM yato yA IShebalnAmikA yoShit svAM bhaviShyadvAdinIM manyate veshyAgamanAya devaprasAdAshanAya cha mama dAsAn shikShayati bhrAmayati cha sA tvayA na nivAryyate|
पन मीं तेरे खलाफ इन ज़ोनूए, कि तू तै कुआन्श इजेबेल राने देतस; ज़ै अपनो आप नबिन ज़ोतीए, ते मेरे दासन बदमाशी केरने त कने मूरतन कां च़ाढ़ोरू खानू शिखैलतां टपलातीए।
21 ahaM manaHparivarttanAya tasyai samayaM dattavAn kintu sA svIyaveshyAkriyAto manaHparivarttayituM nAbhilaShati|
मीं तैस मनफिरानेरे लेइ मौको दित्तो, पन तैसा अपने बदमाशी केरने करां मन न फिरानो चाव।
22 pashyAhaM tAM shayyAyAM nikShepsyAmi, ye tayA sArddhaM vyabhichAraM kurvvanti te yadi svakriyAbhyo manAMsi na parAvarttayanti tarhi tAnapi mahAkleshe nikShepsyAmi
हेरा, एल्हेरेलेइ अवं तैस बिमार केरेलो; ते ज़ै तैस सेइं बदमाशी केरेलो अगर तैना भी तैन कम्मन करां मन न फिराले, त तैन बड़े मुसीबती मां छ़ेडेलो।
23 tasyAH santAnAMshcha mR^ityunA haniShyAmi| tenAham antaHkaraNAnAM manasA nchAnusandhAnakArI yuShmAkamekaikasmai cha svakriyANAM phalaM mayA dAtavyamiti sarvvAH samitayo j nAsyanti|
ते अवं तैसेरे बच्चन मैरेलो; ते तैखन सब कलीसियां बुझ़ेली कि दिल त कने मनेरो परखने बालो अवं आईं; ते अवं तुसन मां हर एक्की तैसेरे कम्मां केरे मुताबिक बदलो देइलो।
24 aparam avashiShTAn thuyAtIrasthalokAn arthato yAvantastAM shikShAM na dhArayanti ye cha kaishchit shayatAnasya gambhIrArthA uchyante tAn ye nAvagatavantastAnahaM vadAmi yuShmAsu kamapyaparaM bhAraM nAropayiShyAmi;
पन तुस थुआतीरा नगरेरे बाकी लोकन सेइं, ज़ैना तैस शिक्षाई न मन्न, ज़ैन गल्लन जो तैना शैतानेरी डुगी गल्लां ज़ोतन न ज़ानन्, इन ज़ोताईं, कि अवं तुसन पुड़ होरो बोझ न रेख्खी।
25 kintu yad yuShmAkaM vidyate tat mamAgamanaM yAvad dhArayata|
पन हाँ, ज़ैन तींकांए तैस मेरे एजने तर ठेमतां रख।
26 yo jano jayati sheShaparyyantaM mama kriyAH pAlayati cha tasmA aham anyajAtIyAnAm AdhipatyaM dAsyAmi;
ज़ैना लोक ज़ींत हासिल केरन, ते ज़ै मेरे इच्छारे मुताबिक आखरी तगर केरतो राए, अवं तैस सैरी कौमां केरे लोकन पुड़ अधिकार देइलो।
27 pitR^ito mayA yadvat kartR^itvaM labdhaM tadvat so. api lauhadaNDena tAn chArayiShyati tena mR^idbhAjanAnIva te chUrNA bhaviShyanti|
अवं तैस तेरहो अधिकार राज़ केरनेरे लेइ देइलो ज़ेरो मेरे बाजे मीं दित्तोरोए। तैन केरू राज़ लोंहेरू ज़ेरू मज़बूत भोलू ज़ैन ट्लुटे न, ते तैन केरे दुश्मन मित्तरे भांण्डां केरे ज़ेरे चूर-चूर भोले।
28 aparam ahaM tasmai prabhAtIyatArAm api dAsyAmi|
अवं तैन केरि ज़ींत हिरानेरे लेइ तैन झ़ेझ़ेरो तारो भी देइलो।
29 yasya shrotraM vidyate sa samitIH pratyuchyamAnAm AtmanaH kathAM shR^iNotu|
ज़ै समझ़नू चाते तै ध्याने सेइं शुने कि परमेशरेरो आत्मा कलीसियान सेइं कुन ज़ोते।’”