preritAH 27
1 jalapathenAsmAkam itoliyAdezaM prati yAtrAyAM nizcitAyAM satyAM te yUliyanAmno mahArAjasya saMghAtAntargatasya senApateH samIpe paulaM tadanyAn katinayajanAMzca samArpayan|
A když bylo již usouzeno, abychom my se plavili do Vlach, poručen jest i Pavel i někteří jiní vězňové setníku, jménem Juliovi, kterýž byl nad houfem Augustovým.
2 vayam AdrAmuttIyaM potamekam Aruhya AziyAdezasya taTasamIpena yAtuM matiM kRtvA laGgaram utthApya potam amocayAma; mAkidaniyAdezasthathiSalanIkInivAsyAristArkhanAmA kazcid jano'smAbhiH sArddham AsIt|
Tedy všedše na lodí Adramyttenskou, abychom se plavili podle krajin Azie, pustili jsme se na moře. A byl s námi Aristarchus Macedonský z Tessaloniky.
3 parasmin divase 'smAbhiH sIdonnagare pote lAgite tatra yUliyaH senApatiH paulaM prati saujanyaM pradarthya sAntvanArthaM bandhubAndhavAn upayAtum anujajJau|
Druhý pak den připlavili jsme se k Sidonu. A tu Julius přívětivě se maje ku Pavlovi, dopustil mu, aby jda k přátelům, u nich měl pohodlí.
4 tasmAt pote mocite sati sammukhavAyoH sambhavAd vayaM kupropadvIpasya tIrasamIpena gatavantaH|
A berouce se odtud, plavili jsme se podle Cypru, protože byl vítr odporný nám.
5 kilikiyAyAH pAmphUliyAyAzca samudrasya pAraM gatvA lUkiyAdezAntargataM murAnagaram upAtiSThAma|
A tak přeplavivše se přes moře Cilické a Pamfylické, přišli jsme do města Myry, kteréž jest v krajině, jenž slove Lycia.
6 tatsthAnAd itAliyAdezaM gacchati yaH sikandariyAnagarasya potastaM tatra prApya zatasenApatistaM potam asmAn Arohayat|
A tu našed setník bárku Alexandrinskou, kteráž měla plouti do Vlach, uvedl nás na ni.
7 tataH paraM bahUni dinAni zanaiH zanaiH rgatvA knIdapArzvopasthtiH pUrvvaM pratikUlena pavanena vayaM salmonyAH sammukham upasthAya krItyupadvIpasya tIrasamIpena gatavantaH|
A když jsme za mnoho dní znenáhla se plavili a sotva připlouli proti Gnidum, a vítr nám bránil přiblížiti se k zemi, i podjeli jsme Krétu podle Salmóny.
8 kaSTena tamuttIryya lAseyAnagarasyAdhaH sundaranAmakaM khAtam upAtiSThAma|
A sotva ji pomíjeti mohše, přijeli jsme na jedno místo, kteréž slove Pěkný břeh, od kteréhožto nedaleko bylo město Lasea.
9 itthaM bahutithaH kAlo yApita upavAsadinaJcAtItaM, tatkAraNAt nauvartmani bhayaGkare sati paulo vinayena kathitavAn,
Když pak drahný čas přešel, a již bylo nebezpečné plavení, (neb již byl i půst pominul, ) napomínal jich Pavel,
10 he mahecchA ahaM nizcayaM jAnAmi yAtrAyAmasyAm asmAkaM klezA bahUnAmapacayAzca bhaviSyanti, te kevalaM potasAmagryoriti nahi, kintvasmAkaM prANAnAmapi|
Řka k nim: Muži, vidím, že s velikým ublížením a s mnohou škodou netoliko nákladu a lodí, ale i životů našich toto plavení bude.
11 tadA zatasenApatiH pauloktavAkyatopi karNadhArasya potavaNijazca vAkyaM bahumaMsta|
Ale setník více věřil správci lodí a marináři, nežli tomu, co Pavel pravil.
12 tat khAtaM zItakAle vAsArhasthAnaM na tasmAd avAcIpratIcordizoH krItyAH phainIkiyakhAtaM yAtuM yadi zaknuvantastarhi tatra zItakAlaM yApayituM prAyeNa sarvve mantrayAmAsuH|
A když nebylo tu příhodného přístavu, kdež by pobyli přes zimu, mnozí tak radili, aby se předce pustili odtud, zda by jak mohli, přijedouce do Fenicen, přes zimu tu pobýti na břehu Kréty, kterýž leží k větru nešpornímu a k větru více než západnímu.
13 tataH paraM dakSiNavAyu rmandaM vahatIti vilokya nijAbhiprAyasya siddheH suyogo bhavatIti buddhvA potaM mocayitvA krItyupadvIpasya tIrasamIpena calitavantaH|
A když počal vítr víti od poledne, majíce za to, že se budou umíněnou cestou držeti, i nahodilo se jim, že jeli blízko Kréty.
14 kintvalpakSaNAt parameva urakludonnAmA pratikUlaH pracaNDo vAyu rvahan pote'lagIt
Po neveliké pak chvíli zdvihl se proti nim vítr bouřlivý půlnoční, kterýž slove Euroklydon.
15 tasyAbhimukhaM gantum potasyAzaktatvAd vayaM vAyunA svayaM nItAH|
A když lodí zachvácena byla a nemohla odolati proti větru, pustivše ji po větru, tak jsme se vezli.
16 anantaraM klaudInAmna upadvIpasya kUlasamIpena potaM gamayitvA bahunA kaSTena kSudranAvam arakSAma|
A přiběhše pod jeden ostrov neveliký, kterýž slove Klauda, sotva jsme mohli obdržeti člun u bárky.
17 te tAmAruhya rajjcA potasyAdhobhAgam abadhnan tadanantaraM cet poto saikate lagatIti bhayAd vAtavasanAnyamocayan tataH poto vAyunA cAlitaH|
Kterýžto zdvihše, pomoci užívali, podpásavše bárku; a bojíce se, aby neuhodili na místo nebezpečné, spustivše člun, tak se plavili.
18 kintu kramazo vAyoH prabalatvAt poto dolAyamAno'bhavat parasmin divase potasthAni katipayAni dravyANi toye nikSiptAni|
A když bouře vichrová námi velmi zmítala, na druhý den, což bylo v lodí nákladů, metali ven.
19 tRtIyadivase vayaM svahastaiH potasajjanadravyANi nikSiptavantaH|
A třetí den i to nádobí bárce potřebné svýma rukama vyházeli jsme.
20 tato bahudinAni yAvat sUryyanakSatrAdIni samAcchannAni tato 'tIva vAtyAgamAd asmAkaM prANarakSAyAH kApi pratyAzA nAtiSThat|
A když ani slunce se neukázalo ani hvězdy za mnoho dní, a bouře vždy větší nastávala, již byla všecka naděje o vysvobození našem odjata.
21 bahudineSu lokairanAhAreNa yApiteSu sarvveSAM sAkSat paulastiSThan akathayat, he mahecchAH krItyupadvIpAt potaM na mocayitum ahaM pUrvvaM yad avadaM tadgrahaNaM yuSmAkam ucitam AsIt tathA kRte yuSmAkam eSA vipad eSo'pacayazca nAghaTiSyetAm|
A když jsme již byli hladem velmi ztrápeni, tedy stoje Pavel uprostřed nich, řekl: Měli jste zajisté, ó muži, uposlechnouce mne, nehýbati se od Kréty, a tak uvarovati se nebezpečenství tohoto a škody
22 kintu sAmprataM yuSmAn vinIya bravImyahaM, yUyaM na kSubhyata yuSmAkam ekasyApi prANino hAni rna bhaviSyati, kevalasya potasya hAni rbhaviSyati|
A i nyní vás napomínám, abyste dobré mysli byli; neboť nezahyne žádný z vás, kromě bárky samé.
23 yato yasyezvarasya loko'haM yaJcAhaM paricarAmi tadIya eko dUto hyo rAtrau mamAntike tiSThan kathitavAn,
Nebo této noci ukázal mi se anděl Boha toho, jehož já jsem a kterémuž sloužím,
24 he paula mA bhaiSIH kaisarasya sammukhe tvayopasthAtavyaM; tavaitAn saGgino lokAn IzvarastubhyaM dattavAn|
Řka: Neboj se, Pavle, před císařem máš státi, a aj, dalť jest tobě Bůh všecky, kteříž se plaví s tebou.
25 ataeva he mahecchA yUyaM sthiramanaso bhavata mahyaM yA kathAkathi sAvazyaM ghaTiSyate mamaitAdRzI vizvAsa Izvare vidyate,
Protož buďte dobré mysli, muži; neboť já věřím Bohu, žeť se tak stane, jakž jest mi mluveno.
26 kintu kasyacid upadvIpasyopari patitavyam asmAbhiH|
Mámeť se pak dostati na nějaký ostrov.
27 tataH param AdriyAsamudre potastathaiva dolAyamAnaH san itastato gacchan caturdazadivasasya rAtre rdvitIyapraharasamaye kasyacit sthalasya samIpamupatiSThatIti potIyalokA anvamanyanta|
A když již byla čtrnáctá noc, a my se plavili po moři Adriatickém, okolo půlnoci, domnívali se plavci, že by se jim okazovala krajina nějaká.
28 tataste jalaM parimAya tatra viMzati rvyAmA jalAnIti jJAtavantaH| kiJciddUraM gatvA punarapi jalaM parimitavantaH| tatra paJcadaza vyAmA jalAni dRSTvA
Kteřížto spustivše do vody olovnici, nalezli hlubokost dvadcíti loktů; a odjevše odtud maličko, opět spustivše olovnici, nalezli hlubokost patnácti loktů.
29 cet pASANe lagatIti bhayAt potasya pazcAdbhAgatazcaturo laGgarAn nikSipya divAkaram apekSya sarvve sthitavantaH|
A bojíce se, aby na místa skalnatá neuhodili, spustivše z bárky čtyři kotve, žádali, aby den byl.
30 kintu potIyalokAH potAgrabhAge laGgaranikSepaM chalaM kRtvA jaladhau kSudranAvam avarohya palAyitum aceSTanta|
Chtěli pak marináři utéci z bárky, pustivše člun do moře, pod zámyslem, jako by chtěli od předku lodí kotve roztahovati,
31 tataH paulaH senApataye sainyagaNAya ca kathitavAn, ete yadi potamadhye na tiSThanti tarhi yuSmAkaM rakSaNaM na zakyaM|
I řekl Pavel setníkovi a žoldnéřům: Nezůstanou-li tito na lodí, vy nebudete moci zachováni býti.
32 tadA senAgaNo rajjUn chitvA nAvaM jale patitum adadAt|
Tedy žoldnéři utínali provazy u člunu, a pustili jej, aby pryč plynul.
33 prabhAtasamaye paulaH sarvvAn janAn bhojanArthaM prArthya vyAharat, adya caturdazadinAni yAvad yUyam apekSamAnA anAhArAH kAlam ayApayata kimapi nAbhuMgdhaM|
A když již dnělo, napomínal Pavel všech, aby pojedli, řka: Již jest tomu dnes čtrnáctý den, jakž očekávajíce, trváte lační, nic nejedouce.
34 ato vinaye'haM bhakSyaM bhujyatAM tato yuSmAkaM maGgalaM bhaviSyati, yuSmAkaM kasyacijjanasya zirasaH kezaikopi na naMkSyati|
Protož prosím vás, abyste pojedli pro zachování vašeho zdraví; neb žádného z vás vlas s hlavy nespadne.
35 iti vyAhRtya paulaM pUpaM gRhItvezvaraM dhanyaM bhASamANastaM bhaMktvA bhoktum ArabdhavAn|
A to pověděv, vezma chléb, díky vzdával Bohu přede všemi, a rozlomiv, počal jísti.
36 anantaraM sarvve ca susthirAH santaH khAdyAni parpyagRhlan|
A tak potěšeni byvše všickni, pojedli i oni.
37 asmAkaM pote SaTsaptatyadhikazatadvayalokA Asan|
Bylo pak nás všech osob na lodí dvě stě sedmdesáte a šest.
38 sarvveSu lokeSu yatheSTaM bhuktavatsu potasthan godhUmAn jaladhau nikSipya taiH potasya bhAro laghUkRtaH|
A nasyceni jsouce pokrmem, oblehčovali bárku, vysýpajíce pšenici do moře.
39 dine jAte'pi sa ko deza iti tadA na paryyacIyata; kintu tatra samataTam ekaM khAtaM dRSTvA yadi zaknumastarhi vayaM tasyAbhyantaraM potaM gamayAma iti matiM kRtvA te laGgarAn chittvA jaladhau tyaktavantaH|
A když byl den, nemohli země viděti, než okřídlí nějaké znamenali, ano má břeh, k němuž myslili, kdyby jak mohli přistáti s lodí.
40 tathA karNabandhanaM mocayitvA pradhAnaM vAtavasanam uttolya tIrasamIpaM gatavantaH|
A vytáhše kotvy, pustili se po moři, rozpustivše také provazy pravidl; a zdvihše plachtu k větru, táhli se k břehu.
41 kintu dvayoH samudrayoH saGgamasthAne saikatopari pote nikSipte 'grabhAge bAdhite pazcAdbhAge prabalataraGgo'lagat tena poto bhagnaH|
Ale když trefili na to místo, kdež se dvoje moře schází, tu se zastavila lodí. A přední konec lodí uváznutý stál, nehýbaje se, zadní pak konec lámal se násilím vln.
42 tasmAd bandayazced bAhubhistarantaH palAyante ityAzaGkayA senAgaNastAn hantum amantrayat;
Tedy žoldnéři radili setníkovi, aby vězně zmordovali, aby jim některý vyplyna, neutekl.
43 kintu zatasenApatiH paulaM rakSituM prayatnaM kRtvA tAn tacceSTAyA nivartya ityAdiSTavAn, ye bAhutaraNaM jAnanti te'gre prollampya samudre patitvA bAhubhistIrttvA kUlaM yAntu|
Ale setník chtěje zachovati Pavla, nedal toho učiniti. I rozkázal těm, kteříž mohli plynouti, aby se pustili nejprv do moře a vyplynuli na zem,
44 aparam avaziSTA janAH kASThaM potIyaM dravyaM vA yena yat prApyate tadavalambya yAntu; itthaM sarvve bhUmiM prApya prANai rjIvitAH|
Jiní pak aby na dskách plynuli a někteří na těch kusích lodí. I takž se stalo, že všickni zdraví vyšli na zemi.
