Luka 19
1 Isusu auntrat ăn Jerihon. Pănd jel atrikut p trgula,
Potom Ježíš vešel do Jericha.
2 afost ănklo unu om karje sa kimat Zakej. Jel irja glavni porezniku ăn aja regija d Rim š mult bogat om.
Žil tam vrchní výběrčí daní Zacheus, velký boháč.
3 Apokušăt s vjadă p Isusu činje je jel, ali afost mik š nu putja s l vjadă pisti multă lumje.
Chtěl za každou cenu vidět Ježíše, ale protože sám byl malé postavy a okolo Ježíše se tísnily davy lidí,
4 Jel daja adat fuga la intje s s urče p smokvă pănglă karje atribja Isusu s trjače s puată p ja s l vjadă.
předběhl průvod a vylezl na strom; odtamtud ho vyhlížel.
5 Kănd Isusu ažuns pănla smokvă, sa ujtat ăn sus š ja zăs aluj: “Zakeju, majdată dătje ăn zos! Astăz mora s viuv la tinje ăn gostjamje.”
Když Ježíš došel až k tomu místu, podíval se vzhůru a řekl: „Zachee, pojď rychle dolů, chci dnes být tvým hostem.“
6 Zakej majdată sa dat ăn zos š la primit p Isusu ăn gostjamje, tot bukurat.
Zacheus slezl, jak nejrychleji uměl a plný radosti si odváděl Ježíše domů.
7 Ali tuată lumja karje avizut aja ančiput s čakaljaskă: “Nu trjebje s pljače ăn gostjamje la omu rov!”
Lidé se posmívali: „Jde na návštěvu k takovému hříšníkovi!“
8 A maj ănklo Zakej saskulat š zăče alu Domnuluj Isusuluj: “Jakă pola d imanja amja dau alu lumjej karje je sărakă, a p tot ăla p karje la šălat s ji tork d patru vorj kăta amlat dăla jel.”
Tu se Zacheus zastavil a obrátil na Ježíše: „Pane, polovinu svého majetku rozdám chudým a koho jsem okradl, tomu to čtyřnásobně vynahradím.“
9 Isusu azăs p aja: “Astăz ăn kasasta avinjit spasjala k š omusta je prava sămănca alu Abraham!
Nato Ježíš řekl: „Dnes se pro tohoto muže a jeho rodinu všechno mění. Teď plným právem patří k Božímu lidu.
10 Jo, Bijatu alu Omuluj, amvinjit s kat š s spasăsk p lumja karje je purdută.”
Přišel jsem hledat a zachránit právě ty ztracené.“
11 Pănd lumje apus urjajke la Isusu, daja če irja la upruapje d Jeruzalem š jej agăndit k s cara alu Dimizov akuma s pojavjaštje, Isusu lja spus asta vorbă:
Tyto události a to, že měl Ježíš namířeno do Jeruzaléma, vedlo lidi k domněnce, že se nyní ujme své vlády.
12 “Njeki om dăn familjije bună sa sprimit s putujaskă p dăpartje pămănt. Jel atribut s pljače ănklo s dobidjaskă vlastu dăla caru marje. Atunča s ăntuarče ăn pămăntu aluj s puată s vladjaskă ka caru.
Jak to doopravdy bude, jim Ježíš naznačil následujícím vyprávěním: „Jeden vznešený muž odešel daleko za hranice své vlasti, aby se tam dal korunovat a vrátil se zpět jako král.
13 Majdată njego ča pljikat akimat p zjače argac aluj, adat alu tot usută kovanic d arđint š lja zăs: ‘Trgujic pănă god jo nu vinja.’
Předtím si však zavolal svých deset úředníků, dal každému z nich určitý obnos a řekl: ‚Nenechte je ležet ladem a snažte se jimi něco získat.‘
14 Ali lumja d pămăntula aluj l mrza š atrimjes la caru alu marje p poslanikurlje s zăkă: ‘Nu vrjem jel s carujaskă p noj.’
Někteří občané ho však nenáviděli, a proto žádali: ‚Nechceme, aby byl naším králem.‘
15 Ali jel adobidit vlastu s fije car. Š kănd sa tors akasă, azapovidit s kjamje p argacă alu karje jel adat banji. Avrut s štije kăt tot ăla zaradit d jel.
Vladař se však přesto vrátil s královskou hodností. Ihned si dal předvolat úředníky, kterým svěřil peníze, aby zjistil, jak hospodařili.
16 Prvi argat avinjit š zăče: ‘Gospodarulje amkoristit banjišta karje maj dat š afukut zaradă d zjače vorj maj mult.’
Přišel první a řekl: ‚Pane, získal jsem desetkrát tolik, než jsi mi svěřil.‘
17 Zăče caru: ‘Bun lukru! Bun ješt argat. Daja ča fost vjeran ăn maj mikă, c dau s vladješt p zjače trgurj.’
Král ho pochválil: ‚Výborně, jsi dobrý hospodář. Nešlo o mnoho a obstál jsi. Svěřuji ti proto vládu nad deseti městy.‘
18 Altu argat avinjit š zăče: ‘Gospodarulje, amkoristit banjišta karje maj dat š afukut zaradă d još činč vorj maj mult.’
Přišel druhý úředník, aby vykázal zisk: ‚Pane, mám pro tebe pětkrát tolik, než jsi mi svěřil.‘
19 Š p aja caru zăče: ‘Tu osă vladjaštje p činč trgurj.’
I toho král pochválil a svěřil mu správu nad pěti městy.
20 Ali aldă trje argat avinjit frzdă zaradă š ji zăče: ‘Gospodarulje, jakăc arđintu. Lam cănut skuns ăn maramică.
Pak přišel další a řekl: ‚Pane, vím, že jsi přísný,
21 Ma fost frikă d tinje daja če ješt strog om. Jaj tuată zaradă dăla ăla če alcă uložăt d tinje š căj tuată bugacija dăla jej karje lukrizat d tinje.’
a tak jsem se bál o tvůj majetek. Dobře jsem ho ukryl a tady ti ho vracím nedotčený.‘
22 Caru ja zăs: ‘Argatulje alu rov! C sudjesk p aja ča zăs tu. Tu zăč k sănt strog. Tu zăč jo jav tuată zarada dăla ăla če alcă auložăt d minje š jo căv tuată bugacija dăla jej karje lukrizat d minje!
Král mu řekl: ‚Tvá vlastní slova tě soudí, lenochu. Věděl jsi, co jsem nařídil, a nesplnil jsi to.
23 Dăče atunča na pus banji alji mje p bankă? Aša barem adobidja kamatje.’
Proč jsi moje peníze alespoň neuložil na úrok?‘
24 Atunča caru zăče alu lumje karje afost aiča upruapje: ‘Lăcăj dăla jel usută kovanic d arđint š dăcăj alu ăla karje zaradit zjače vorj maj mult!’
Pak řekl okolostojícím: ‚Vezměte ty peníze od něho a dejte je tomu, kdo získal desetinásobek.‘
25 Jej azăs: ‘Ali, gospodarulje, jel arje mij kovanic d arđint!’
Namítali: ‚Pane, vždyť ten už má dost.‘
26 Caru azăs, ‘Istina je tot ăla karje koristjaštje binilje aja ča dobidit, osă dobidjaskă još maj mult, a toc karje nu koristjaštje binilje aja ča dobidit, osă s s ja š aja če arje.
Král odpověděl: ‚Každému, kdo se osvědčí, bude ještě přidáno, ale ten, kdo se neosvědčí, přijde o všechno.
27 Ali ălja dušmani alji mjej, karje na vurut s lji fiuv caru, dučecălje aiča š lji umurăc la intja amja.’”
A mé nepřátele, kteří mne nechtěli za panovníka, popravte!‘“
28 Dăpă aja če Isusu azăs, nastavit s pljače la intja alor kătri Jeruzalem.
Když skončil svoje vypravování, pokračoval v cestě do Jeruzaléma.
29 Kănd avinjit la upruapje d saturj Betfaga š Betanija maj upruapje p djal Maslina, atrimjes la intje p doj učenikurj.
V blízkosti dvora Betfage u Betanie pod Olivovou horou vyzval dva své učedníky: „Jděte naproti do městečka. Najdete tam uvázané oslátko, na kterém dosud nikdo neseděl. Odvažte ho a přiveďte.
30 Lja zăs: “Fuđic ăn satula la intja avuastră. Š čim untrăc, osă vidjec p magaracu alu tănăr karje je ljigat karje nimilja nu la jahit. Dizljigăcălăj š dučecălăj aiča.
31 Akă ăntrijabă njeko p voj: ‘Dăče dizljigăc p magaracu alu tănăr?’ Zăčec samo: ‘Trjebje alu Domnuluj.’”
Kdyby se vás někdo ptal, proč to děláte, řekněte: ‚Pán ho potřebuje.‘“
32 Jej apljikat š angăsăt toto kum lja zăs Isusu.
Ti dva šli a nalezli všechno tak, jak Ježíš řekl.
33 Pănd jej adizljigat, lumja alu činje magaracu lja tribat: “Dăče dizljigăc p magaracu alu tănăr?”
Když oslátko odvazovali, přišli majitelé a ptali se, proč to dělají.
34 Jej lja zăs: “Alu Domnuluj ăntrjabje.”
Odpověděli: „Pán ho potřebuje.“
35 Jej adus p magaracu alu tănăr la Isusu š prebacăt pisti jel ogrtači alor š apus p Isusu p magarac s šagă.
Přivedli oslíka, pokryli mu hřbet svými plášti a posadili na něj Ježíše.
36 Pănd Isusu pljika mulc lumje raširit alor ogrtačurlje p drum la intja alu Isusuluj s ji pokazaskă častu.
Ostatní lidé stlali dokonce své pláště na cestu, kudy jel.
37 Kănd Isusu sa približăt undje drumu s slubadje dăpă djal Maslina, učenikurj š mulcă lumje karje kridja ăn Isusu ančiput p tot glasu s s radujaskă š s slavjaskă p Dimizov d tuată čuda karje avizut če Isusu majdată afukut.
Když začali sestupovat z Olivové hory, zmocnilo se zástupu nadšení; děkovali Bohu za všechny divy, které na vlastní oči viděli.
38 Jej rubja: “Blagoslovit p caru p karje Domnu atrimjes! Hvaljic p Dimizov karje dă miru! Slava alu Dimizov karje vladjaštje p čerj!”
Provolávali: „Sláva králi, Bůh ho posílá! Nebe je smířeno, sláva!“
39 Ali njeki farizeji karje irja ănklo azăs: “Učiteljulje, zapovidjaštje alu učenikurlje alji tej s takă!”
Byli tam také někteří farizejové a ti mu domlouvali: „Pokárej své učedníky, aby se takhle nerouhali.“
40 Isusu zăče: “Akă jej osă takă, istina je, š buluvanji p tot glasu osă s radujaskă!”
Ježíš odpověděl: „Jestliže oni zmlknou, bude volat kamení.“
41 Kănd Isusu avinjit la upruapje la Jeruzalem š avizut trgu, plănđja dăpă lumjaja ăn trgula
Když se před Ježíšem otevřel pohled na Jeruzalém, vstoupily mu slzy do očí a plný smutku
42 š azăs: “Kănd barem samo s štijec če vuavă osă adukă miru! Ali akuma je vuavă skuns.
řekl: „Město, kéž bys alespoň dnes pochopilo, co ti může přinést pokoj. Ty však nic nechápeš,
43 K vinje vrijamja kănd dušmani alji voštri s gradjaskă kulje pănglă zidu alu trguluj s vu napadjaskă d tuatje părcă, vuastja alor osă vu okuljaskă š nu putjec s fuđic.
a tak přijde den, kdy tě obklíčí nepřátelé a oblehnou tě.
44 Nusă s lasă ăn trgu alu vostru nič unu buluvan p buluvan. Jej osă uništjaskă tot trgu alu vostru š tot čije ăn jel voj daja če na prepoznajit asta vrijamje kănd Dimizov p voj avinjit s vu spasaskă.”
Nakonec tě srovnají se zemí a tvé syny pobijí, protože jsi nerozeznalo čas, kdy k tobě přichází Bůh.“
45 Kănd auntrat ăn dvorištja alu Hramuluj, Isusu ančiput dăn jel s putirjaskă p tuată lumja karje ănklo vindje.
V Jeruzalémě vešel do chrámu a hned za branou narazil na ty, kdo tam prodávali. Začal je vyhánět
46 Isusu lja zăs: “Skris je ăn Svăntă pismă: ‘Alu mjov Hramu s fije loku d rugală’, a voj pretvorit ăn lok undje s strănđe lopovi!”
se slovy: „Je psáno, že tento chrám je svaté místo pro modlitby, a vy jste z něho udělali tržiště.“
47 Dăpă aja Isusu tuată zuva ănvăca ăn dvorištja alu Hramuluj. Glavni popurlje š učitelji d zakonu alu Mojsije š alcă vođe alu židovilor s ujta kum s l apuče p Isusu š s l osudjaskă p muartje.
Po několik dní se Ježíš vracel do chrámu a učil tam. Velekněží a vykladači zákona se ho chtěli za podpory předních občanů Jeruzaléma zmocnit a připravit ho o život,
48 Ali jej nu ja putut nimika s ji fakă daja če tot narodu upija tuată vorba karje Isusu rubja.
ale nevěděli, jak to udělat, protože lid ho miloval a rád mu naslouchal.
