Jó 3
1 Depois deste trabalho abriu sua boca, e amaldiçoou o dia de seu nascimento.
Potom otevřev Job ústa svá, zlořečil dni svému.
2 Respondeu Jó:
Nebo mluvě Job, řekl:
3 “Que pereça o dia em que eu nasci, a noite que dizia: “Há um menino concebido”.
Ó by byl zahynul ten den, v němž jsem se naroditi měl, i noc, v níž bylo řečeno: Počat jest pacholík.
4 Que esse dia seja uma escuridão. Não deixe que Deus de cima o busque, nem deixar a luz brilhar sobre ela.
Ten den ó by byl obrácen v temnost, aby ho byl nevyhledával Bůh shůry, a nebyl osvícen světlem.
5 Deixe a escuridão e a sombra da morte reivindicá-la para si mesmos. Deixe uma nuvem habitar sobre ela. Que tudo isso faça o dia negro aterrorizá-lo.
Ó by jej byly zachvátily tmy a stín smrti, a aby jej byla přikvačila mračna, a předěsila horkost denní.
6 Quanto a essa noite, deixe que a escuridão espessa se apodere dela. Que não se regozije entre os dias do ano. Que não chegue ao número dos meses.
Ó by noc tu mrákota byla opanovala, aby nebyla připojena ke dnům roku, a v počet měsíců nepřišla.
7 Eis, que essa noite seja estéril. Que nenhuma voz alegre venha aí.
Ó by noc ta byla osaměla, a zpěvu aby nebylo v ní.
8 Let eles amaldiçoam quem amaldiçoa o dia, que estão prontos para despertar o leviatã.
Ó by jí byli zlořečili ti, kteříž proklínají den, hotovi jsouce vzbuditi velryba.
9 Que as estrelas de seu crepúsculo sejam escuras. Deixe que ela procure luz, mas não tenha nenhuma, nem deixá-lo ver as pálpebras da manhã,
Ó by se byly hvězdy zatměly v soumraku jejím, a očekávajíc světla, aby ho nebyla dočekala, ani spatřila záře jitřní.
10 porque não fechou as portas do ventre de minha mãe, nem escondeu problemas de meus olhos.
Nebo nezavřela dveří života mého, ani skryla trápení od očí mých.
11 “Por que eu não morri do útero? Por que eu não desisti do espírito quando minha mãe me aborreceu?
Proč jsem neumřel v matce, aneb vyšed z života, proč jsem nezahynul?
12 Por que os joelhos me receberam? Ou por que o peito, que eu deveria amamentar?
Proč jsem vzat byl na klín, a proč jsem prsí požíval?
13 Por enquanto, eu deveria ter me deitado e ter ficado quieto. Eu deveria ter dormido, então eu estaria em repouso,
Nebo bych nyní ležel a odpočíval, spal bych a měl bych pokoj,
14 com reis e conselheiros da terra, que construíram lugares de resíduos para si mesmos;
S králi a radami země, kteříž sobě vzdělávali místa pustá,
15 ou com príncipes que tinham ouro, que enchiam suas casas de prata;
Aneb s knížaty, kteříž měli zlato, a domy své naplňovali stříbrem.
16 ou como um nascimento inoportuno escondido que eu não tinha sido, como bebês que nunca viram a luz.
Aneb jako nedochůdče nezřetelné proč jsem nebyl, a jako nemluvňátka, kteráž světla neviděla?
17 Ali os ímpios deixam de incomodar. Aí o cansaço está em repouso.
Tamť bezbožní přestávají bouřiti, a tamť odpočívají ti, jenž v práci ustali.
18 Ali os prisioneiros estão à vontade juntos. Eles não ouvem a voz do mestre de tarefas.
Také i vězňové pokoj mají, a neslyší více hlasu násilníka.
19 Os pequenos e os grandes estão lá. O servo está livre de seu amo.
Malý i veliký tam jsou rovni sobě, a služebník jest prost pána svého.
20 “Por que se dá luz a quem está na miséria, vida para o amargo de alma,
Proč Bůh dává světlo zbědovanému a život těm, kteříž jsou ducha truchlivého?
21 que anseiam pela morte, mas ela não chega; e cavar para ele mais do que para tesouros escondidos,
Kteříž očekávají smrti, a není jí, ačkoli jí hledají pilněji než skrytých pokladů?
22 que se regozijam excessivamente, e estão contentes, quando podem encontrar a sepultura?
Kteříž by se veselili s plésáním a radovali, když by nalezli hrob?
23 Por que é dada luz a um homem cujo caminho está escondido, em quem Deus se envolveu?
Èlověku, jehož cesta skryta jest, a jehož Bůh přistřel?
24 Pois meu suspiro vem antes de eu comer. Meus gemidos são derramados como água.
Nebo před pokrmem mým vzdychání mé přichází, a rozchází se jako voda řvání mé.
25 Pois o que eu temo vem sobre mim, aquilo de que tenho medo vem até mim.
To zajisté, čehož jsem se lekal, stalo se mi, a čehož jsem se obával, přišlo na mne.
26 Não estou à vontade, nem estou quieto, nem tenho descanso; mas vêm os problemas”.
Neměl jsem pokoje, aniž jsem se ubezpečil, ani odpočíval, až i přišlo pokušení toto.
