Eclesiastes 3
1 Para tudo há uma estação do ano, e um tempo para cada propósito sob o céu:
Všeliká věc má jistý čas, a každé předsevzetí pod nebem svou chvíli.
2 um tempo para nascer, e um tempo para morrer; um tempo para plantar, e um tempo para arrancar o que é plantado;
Jest čas rození i čas umírání, čas sázení a čas vykopání, což vsazeno bývá;
3 um tempo para matar, e um tempo para curar; um tempo para quebrar, e um tempo para construir;
Čas mordování a čas hojení, čas boření a čas stavení;
4 um tempo para chorar, e um tempo para rir; um tempo para lamentar, e um tempo para dançar;
Čas pláče a čas smíchu, čas smutku a čas proskakování;
5 um tempo para jogar pedras fora, e um tempo para juntar as pedras; um tempo para abraçar, e um tempo para se abster de abraçar;
Čas rozmítání kamení a čas shromažďování kamení, čas objímání a čas vzdálení se od objímání;
6 um momento a buscar, e um tempo a perder; um tempo a ser mantido, e um tempo para jogar fora;
Čas hledání a čas ztracení, čas chování a čas zavržení;
7 um tempo para rasgar, e um tempo para costurar; um tempo para manter o silêncio, e um tempo para falar;
Čas roztrhování a čas sšívání, čas mlčení a čas mluvení;
8 um tempo para amar, e um tempo para odiar; um tempo de guerra, e um tempo de paz.
Čas milování a čas nenávidění, čas boje a čas pokoje.
9 Que lucro tem aquele que trabalha naquilo em que trabalha?
Co tedy má ten, kdo práci vede, z toho, o čemž pracuje?
10 Tenho visto o fardo que Deus deu aos filhos dos homens para serem afligidos.
Viděl jsem zaměstknání, kteréž dal Bůh synům lidským, aby se jím trápili.
11 Ele tornou tudo belo em seu tempo. Ele também colocou a eternidade em seus corações, mas para que o homem não possa descobrir o trabalho que Deus tem feito desde o início até o fim.
Sám všecko činí ušlechtile časem svým, nýbrž i žádost světa dal v srdce jejich, aby nestihal člověk díla toho, kteréž dělá Bůh, ani počátku ani konce.
12 Eu sei que não há nada melhor para eles do que alegrar-se e fazer o bem enquanto viverem.
Odtud seznávám, že nic lepšího nemají, než aby se veselili, a činili dobře v životě svém,
13 Também que todo homem deve comer e beber, e desfrutar o bem em todo o seu trabalho, é o dom de Deus.
Ač i to, když všeliký člověk jí a pije, a užívá dobrých věcí ze všelijaké práce své, jest dar Boží.
14 Sei que o que quer que Deus faça, será para sempre. Nada pode ser acrescentado a ele, nem nada pode ser retirado dele; e Deus o fez, que os homens devem temer diante dele.
Znám, že cožkoli činí Bůh, to trvá na věky; nemůže se k tomu nic přidati, ani od toho co odjíti. A činí to Bůh, aby se báli oblíčeje jeho.
15 O que já foi há muito tempo, e o que há de ser já foi há muito tempo. Deus procura novamente aquilo que já passou.
To, což bylo, i nyní jest, a což bude, již bylo; nebo Bůh obnovuje to, což pominulo.
16 Além disso, vi debaixo do sol, no lugar da justiça, que a maldade estava lá; e no lugar da justiça, que a maldade estava lá.
Přesto viděl jsem ještě pod sluncem na místě soudu bezbožnost, a na místě spravedlnosti nespravedlnost.
17 Eu disse em meu coração: “Deus julgará os justos e os ímpios; pois há ali um tempo para cada propósito e para cada obra”.
I řekl jsem v srdci svém: Budeť Bůh spravedlivého i bezbožného souditi; nebo tam bude čas každému předsevzetí i každému skutku.
18 Eu disse em meu coração: “Quanto aos filhos dos homens, Deus os testa, para que vejam que eles mesmos são como animais”.
Řekl jsem v srdci svém o způsobu synů lidských, že jim ukázal Bůh, aby viděli, že jsou podobni hovadům.
19 Pois o que acontece com os filhos dos homens acontece com os animais”. Até mesmo uma coisa acontece com eles. Como um morre, assim o outro morre. Sim, todos eles têm um só fôlego; e o homem não tem nenhuma vantagem sobre os animais, pois tudo é vaidade.
Případnost synů lidských a případnost hovad jest případnost jednostejná. Jakož umírá ono, tak umírá i on, a dýchání jednostejné všickni mají, aniž co napřed má člověk před hovadem; nebo všecko jest marnost.
20 Todos vão para um só lugar. Todos são do pó, e todos se transformam em pó novamente.
Obé to jde k místu jednomu; obé jest z prachu, obé také zase navracuje se do prachu.
21 Quem conhece o espírito do homem, se vai para cima, e o espírito do animal, se vai para baixo para a terra”?
Kdo to zná, že duch synů lidských vstupuje zhůru, a duch hovadí že sstupuje pod zemi?
22 Portanto, vi que não há nada melhor do que um homem se regozijar em suas obras, pois essa é a sua parte; pois quem pode trazê-lo para ver o que virá depois dele?
Protož spatřil jsem, že nic není lepšího, než veseliti se člověku v skutcích svých, poněvadž to jest podíl jeho. Nebo kdo jej k tomu přivede, aby poznati mohl to, což jest budoucího po něm?
