< Romanos 10 >

1 Meus irmãos e minhas irmãs, o desejo do meu coração, minha oração para Deus é pela salvação do povo de Israel!
Bratří, příchylnost zajisté s zvláštní libostí srdce mého jestiť k Izraelovi, i modlitba za něj k Bohu, aby spasen byl.
2 Eu sou testemunha de sua dedicação apaixonada a Deus, mas isso não é o resultado de conhecer a Deus como ele realmente é.
Neboť jim svědectví vydávám, žeť horlivost Boží mají, ale ne podle umění.
3 Eles não entendem como Deus nos torna justos diante dele e, assim, tentam se tornar justos à maneira deles. Eles se recusam aceitar a maneira como Deus nos torna pessoas justas.
Nebo neznajíce Boží spravedlnosti, a svou vlastní spravedlnost hledajíce vystaviti, spravedlnosti Boží nebyli poddáni.
4 Pois Cristo é o cumprimento da lei. Todos aqueles que creem nele se tornam justos.
Nebo konec Zákona jest Kristus k ospravedlnění všelikému věřícímu.
5 Moisés escreveu: “Quem fizer o que é certo, ao obedecer à lei, viverá.”
Nebo Mojžíš píše o spravedlnosti, kteráž jest z Zákona, pravě: Který by koli člověk činil ty věci, živ bude v nich.
6 Mas, a atitude de se fazer o que é certo, que surge da fé, diz assim: “Não pergunte: Quem subirá ao céu?, isto é, para trazer Cristo do céu,”
Ta pak spravedlnost, kteráž jest z víry, takto praví: Neříkej v srdci svém: Kdo vstoupí na nebe? To jest Krista s výsosti svésti.
7 e nem diga: “‘Quem descerá ao mundo dos mortos?’, isto é, para ressuscitar Cristo.” (Abyssos g12)
Aneb kdo sstoupí do propasti? To jest Krista z mrtvých vzbuditi. (Abyssos g12)
8 O que as Sagradas Escrituras realmente dizem é: “A mensagem está muito próxima de você, na sua boca e na sua mente.” Na verdade, essa mensagem se baseia na fé que anunciamos.
Ale co dí spravedlnost z víry? Blízko tebe jestiť slovo, v ústech tvých a v srdci tvém. A toť jest slovo to víry, kteréž kážeme,
9 Pois se você declara que aceita Jesus como Senhor e crê que Deus o ressuscitou dos mortos, então, você será salvo.
Totiž, vyznáš-li ústy svými Pána Ježíše a srdcem svým uvěříš-li, že jej Bůh vzkřísil z mrtvých, spasen budeš.
10 A sua fé em Deus o torna justo e, ao declarar que aceita Deus, você está salvo.
Nebo srdcem se věří k spravedlnosti, ale ústy vyznání děje se k spasení.
11 Como as Sagradas Escrituras nos dizem: “Aqueles que creem nele não se desapontarão.”
Nebo dí Písmo: Všeliký, kdož věří v něj, nebude zahanben.
12 Não há diferença entre judeus e gregos, pois o mesmo Deus é o Senhor de todos, e esse Deus dá generosamente a todos que lhe pedem.
Neníť zajisté rozdílu mezi Židem a Řekem; nebo tentýž Pán všech, bohatý jest ke všem vzývajícím jej.
13 Pois “todos os que pedem em nome do Senhor serão salvos.”
Každý zajisté, kdožkoli vzýval by jméno Páně, spasen bude.
14 Mas, como as pessoas podem pedir a alguém em quem elas não creem? Como podem crer em alguém de quem elas não ouviram falar? Como elas podem ouvir, a menos que lhes falem a respeito?
Ale kterak budou vzývati toho, v kteréhož neuvěřili? A kterak uvěří tomu, o němž neslyšeli? A kterak uslyší bez kazatele?
15 Como elas podem sair e anunciar a mensagem, a não ser que sejam enviadas? As Sagradas Escrituras assim dizem: “Aqueles que vêm trazendo as boas novas são verdadeiramente bem-vindos!”
A kterak kázati budou, jestliže nebudou posláni? Jakož psáno jest: Aj, jak krásné nohy zvěstujících pokoj, zvěstujících dobré věci.
16 Mas, nem todos aceitaram as boas novas. Como Isaías pergunta: “Senhor, quem creu nas boas novas que ouviu de nós?”
Ale ne všickni uposlechli evangelium. Nebo Izaiáš praví: Pane, kdo uvěřil kázání našemu?
17 A fé em Deus surge de se ouvir, de se ouvir a mensagem de Cristo.
Tedy víra z slyšení, a slyšení skrze slovo Boží.
18 Não é que eles não tenham ouvido. É justamente o oposto: “As vozes daqueles que falam por Deus são ouvidas em todo o mundo, e a sua mensagem se espalhou por todos os cantos da terra.”
Ale pravímť: Zdaliž jsou neslyšeli? Anobrž po vší zemi rozšel se zvuk jejich a až do končin okršlku země slova jejich.
19 Então, eu lhes pergunto: “O povo de Israel não sabia disso?” Primeiro Moisés disse: “Eu deixarei vocês com ciúmes, ao usar um povo que não é nem mesmo uma nação, eu os deixarei zangados ao usar os não-judeus sem juízo.”
Ale pravím: Zdaliž nepoznal Izrael toho? Ano první z nich Mojžíš řekl: Já k závisti vás přivedu skrze národ ten, kteréhož nemáte za lid můj; skrze lid nemoudrý k hněvu popudím vás.
20 Então, Isaías disse isso de uma forma até mais dura: “Pessoas que nem me buscavam descobriram-me. Eu me revelei para aqueles que nem mesmo perguntavam por mim.”
A Izaiáš směle dí: Nalezen jsem od těch, kteříž mne nehledali; zjeven jsem těm, kteříž se na mne neptali.
21 Como Deus disse em relação ao povo de Israel: “O tempo todo estendi as minhas mãos a um povo desobediente e inflexível.”
Ale proti lidu Izraelskému dí: Přes celý den roztahoval jsem ruce své k lidu nepovolnému a protivnému.

< Romanos 10 >