Romanos 10
1 Irmãos, o bom desejo do meu coração, e a oração que [faço] a Deus por eles, é que sejam salvos.
Bratři, denně prosím Boha za Izraelce, aby si uvědomili svůj omyl.
2 Pois lhes dou testemunho de que eles têm zelo por Deus, mas não com entendimento.
Musí se jim přiznat, že o Boží přízeň horlivě usilují, ale mají klapky na očích.
3 Pois, como ignoraram a justiça de Deus, e procuraram estabelecer a sua própria justiça, eles não se sujeitaram à justiça de Deus.
Nepochopili ospravedlnění v tom způsobu, jak je nabízí Bůh, a proto je odmítají a chtějí si je vydobýt sami.
4 Porque o fim da Lei é Cristo, para justiça de todo aquele que crê.
Zákon je měl přece přivést ke Kristu, který je vrcholem a dává bezúhonnost tomu, kdo věří.
5 Pois Moisés descreve a justiça que é pela Lei: “A pessoa que praticar estas coisas viverá por elas”.
Mojžíš řekl, že člověk získá život plněním zákona; říkejme tomu ospravedlnění cestou zákona.
6 Mas a justiça que é pela fé assim diz: “Não digas em teu coração: ‘Quem subirá ao céu?’ (Isto é, trazer Cristo abaixo),
Ospravedlnění cestou víry je však něco jiného. Klíč k životu není třeba hledat v nadpozemských výšinách,
ani pracně dobývat z hlubin země. Vše potřebné již za nás udělal Kristus. (Abyssos g12)
8 Porém, o que diz? “A palavra está perto de ti, na tua boca, e no teu coração”. Esta é a palavra da fé, que pregamos.
Každý člověk má ten klíč na dosah, má ho ve svém srdci: je to víra, kterou hlásáme.
9 Pois, se com a tua boca declarares que Jesus é Senhor, e em teu coração creres que Deus o ressuscitou dos mortos, serás salvo.
Jestliže tedy Krista vyznáváš jako Pána a opravdu věříš, že jej Bůh vzkřísil z mrtvých, jsi zachráněn.
10 Pois com o coração se crê para a justiça, e com a boca se confessa para a salvação.
Kdo věří, ten je před Bohem spravedlivý a jako takový, hlásí-li se k tomu veřejně, je u něho v milosti.
11 Porque a Escritura diz: “Todo aquele que nele crê não será envergonhado.”
Bible přece říká: Kdo mu uvěří, nebude zklamán.
12 Pois não há diferença entre judeu e grego, porque um mesmo é o Senhor de todos, rico para todos os que o invocam.
A v tom není rozdíl mezi židem a jinověrcem. Všichni mají jednoho a téhož Pána a ten je stejně štědrý ke všem, kdo se k němu obracejí.
13 Pois: “Todo aquele que invocar o nome do Senhor será salvo.”
Je přece psáno, že každý, kdo ho bude vzývat, bude zachráněn. Každý!
14 Mas como invocarão aquele em quem não creram? E como crerão naquele de quem não ouviram? E como ouvirão, sem haver quem pregue?
Vzývat ho může ovšem jen ten, kdo v něj uvěřil: uvěřil jen ten, kdo o něm slyšel; slyší jen tehdy, když bude někdo mluvit;
15 E como pregarão, se não forem enviados? Como está escrito: “Como são agradáveis os pés dos que anunciam as boas novas!”
a mluvit o něm – k tomu právě Bůh posílá nás. Vždyť víte, co je psáno v Písmu: „Vždy vítán je, kdo dobrou zprávu nese!“
16 Mas nem todos obedeceram ao evangelho, pois Isaías diz: “Senhor, quem creu na nossa pregação?”
Skutečnost je ovšem taková, že ne všichni tu zprávu uvítali. Vždyť už Izajáš si stěžuje: „Pane, kdo uvěřil tomu, co jsme hlásali?“
17 Portanto, a fé [vem] pelo ouvir, e o ouvir pela palavra de Cristo.
Věříme-li my, je to proto, že jsme Kristovo poselství přijali.
18 Mas pergunto: por acaso não ouviram? Sim, certamente. [Pois: ] “Sua voz saiu por toda a terra, e suas palavras até os confins do mundo.”
Pokládám však otázku: Což snad Izraelci neslyšeli stejné poselství? Jistě slyšeli.
19 Mas pergunto: por acaso Israel não entendeu? Primeiramente Moisés disse: “Eu vos provocarei ciúmes com os que não são do povo; com uma nação insensata vos provocarei à ira.”
Nepochopili je snad? ptám se dál. Už Mojžíš říkal: „Budete jednou žárlit na ty, kterými pohrdáte, a hněvat se na ně, národe nechápavý!“
20 E Isaías ousou dizer: “Fui achado pelos que não me buscavam; fui revelado aos que por mim não perguntavam.”
A Izajášovými ústy říká Bůh: „Dal jsem se nalézt těm, kdo mne nehledali, a poznat jsem se dal těm, kdo se o mne nestarali.“
21 Mas sobre Israel diz: “Todo o dia estendi as minhas mãos a um povo rebelde e hostil.”
O Izraelcích však mluví jako o lidu neposlušném a vzpurném.
