Salmos 35
1 Salmo de Davi: Disputa, SENHOR contra os meus adversários; luta contra os que lutam contra mim.
Žalm Davidův. Suď se, Hospodine, s těmi, kteříž se se mnou soudí; bojuj proti těm, kteříž proti mně bojují.
2 Pega os [teus] pequeno e grande escudos, e levanta-te em meu socorro.
Pochyť štít a pavézu, a povstaň mi ku pomoci.
3 E tira a lança, e fecha [o caminho] ao encontro de meus perseguidores; dize à minha alma: Eu sou tua salvação.
Vezmi i kopí, a vyjdi vstříc těm, kteříž táhnou proti mně. Rciž duši mé: Spasení tvé jáť jsem.
4 Envergonhem-se, e sejam humilhados os que buscam [matar] a minha alma; tornem-se para trás, e sejam envergonhados os que planejam o mal contra mim.
Nechať se zahanbí a zapýří ti, kteříž hledají duše mé; zpět ať jsou obráceni a zahanbeni ti, kteříž mi zlé obmýšlejí.
5 Sejam como a palha perante o vento; e que o anjo do SENHOR os remova.
Ať jsou jako plevy před větrem, a anděl Hospodinův rozptylujž je.
6 Que o caminho deles seja escuro e escorregadio; e o anjo do SENHOR os persiga.
Cesta jejich budiž temná a plzká, a anděl Hospodinův stihej je.
7 Porque sem motivo eles esconderam de mim a cova de sua rede; sem motivo eles cavaram para minha alma.
Nebo jsou bez příčiny polékli v jámě osídlo své, bez příčiny vykopali jámu duši mé.
8 Venha sobre ele a destruição sem que ele saiba [de antemão]; e sua rede, que ele escondeu, que o prenda; que ele, assolado, caia nela.
Připadniž na ně setření, jehož se nenadáli, a sít jejich, kterouž ukryli, ať je uloví; s hřmotem ať do ní vpadnou.
9 E minha alma se alegrará no SENHOR; ela se encherá de alegria por sua salvação.
Duše má pak ať se veselí v Hospodinu, a ať raduje se v spasení jeho.
10 Todos os meus ossos dirão: SENHOR, quem [é] como tu, que livras ao miserável daquele que é mais forte do que ele, e ao miserável e necessitado, daquele que o rouba?
A tuť všecky kosti mé řeknou: Hospodine, kdo jest podobný tobě, ješto vytrhuješ ztrápeného z moci toho, kterýž nad něj silnější jest, tolikéž chudého a nuzného od toho, kterýž ho násilně loupí?
11 Levantam-se más testemunhas; exigem de mim [coisas] que não sei.
Povstávají svědkové lživí, a na to, o čemž nevím, dotazují se mne.
12 Ele retribuem o bem com o mal, desolando a minha alma.
Zlým za dobré mi se odplacují, duše mé zbaviti mne chtíce,
13 Mas eu, quando ficavam doentes, minha roupa [era] de saco; eu afligia a minha alma com jejuns, e minha oração voltava ao meu seio.
Ježto já v nemoci jejich pytlem jsem se přiodíval, duši svou postem trápil, a sám u sebe za ně často se modlil.
14 Eu agia [para com eles] como [para] um amigo [ou] irmão meu; eu andava encurvado, como que de luto pela mãe.
Jako k příteli, jako k bratru vlastnímu jsem chodíval; jakožto ten, kterýž po matce kvílí, smutek nesa, tak jsem se ponižoval.
15 Mas quando eu vacilava, eles se alegravam e se reuniam; inimigos se reuniam sem que eu soubesse; eles me despedaçavam [em palavras], e não se calavam.
Ale oni z mého zlého radovali se, a rotili se; shromažďovali se proti mně i ti nejnevážnější, o čemž jsem nevěděl; utrhali mi, a nemlčeli.
16 Entre os fingidos zombadores [em] festas, eles rangiam seus dentes por causa de mim.
S pokrytci, posměvači, fatkáři škřipěli na mne zuby svými.
17 Senhor, até quando tu [somente] observarás? Resgata minha alma das assolações deles; minha única [vida] dos filhos dos leões.
Pane, dlouho-liž se dívati budeš? Vytrhni duši mou od zhouby jejich, od lvů jedinkou mou.
18 Assim eu te louvarei na grande congregação; numa grande multidão eu celebrarei a ti.
I budu tě oslavovati v shromáždění velikém, ve množství lidu tebe chváliti budu.
19 Não se alegrem meus inimigos por causa de mim por um mau motivo, [nem] acenem com os olhos aquele que me odeiam sem motivo.
Nechažť se nade mnou neradují ti, kteříž bezprávně ke mně se nepřátelsky mají; ti, kteříž mne nenávidí bez příčiny, ať nemhourají očima.
20 Porque eles não falam de paz; mas sim, planejam falsidades contra os pacíficos da terra.
Neboť nemluví ku pokoji, ale proti pokojným na zemi slova lstivá vymýšlejí.
21 E abrem suas bocas contra mim, dizendo: Ha-ha, nós vimos com nossos [próprios] olhos!
Anobrž rozdírají proti mně ústa svá, a říkají: Hahá, hahá, jižť vidí oko naše.
22 Tu, SENHOR, tens visto [isso]; não fiques calado; SENHOR, não fiques longe de mim.
Vidíš ty to, Hospodine, neodmlčujž se, Pane, nevzdalujž se ode mne.
23 Levanta-te e acorda para meu direito, Deus meu, e Senhor meu, para minha causa.
Probudiž se a prociť k soudu mému, Bože můj a Pane můj, k obhájení pře mé.
24 Julga-me conforme a tua justiça, SENHOR meu Deus; e não deixes eles se alegrarem de mim.
Suď mne podlé spravedlnosti své, Hospodine Bože můj, ať se neradují nade mnou.
25 Não digam eles em seus corações: Ahá, [vencemos], alma nossa! nem digam: Nós já o devoramos!
Ať neříkají v srdci svém: Měhoděk duši naší; ať neříkají: Sehltili jsme jej.
26 Que eles se envergonhem, e sejam juntamente humilhados os que se alegram pelo meu mal; vistam-se de vergonha e confusão os que se engrandecem contra mim.
Ale ať se zahanbí a zapýří všickni radující se mému zlému, v stud a hanbu ať jsou oblečeni ti, kteříž se zpínají proti mně.
27 Cantem de alegria e sejam muito contentes os que amam a minha justiça; e continuamente digam: Seja engrandecido o SENHOR, que ama o bem-estar de seu servo.
Ti pak, kteříž mi přejí mé spravedlnosti, ať plésají, a radují se, a ať říkají vždycky: Veleslaven budiž Hospodin, kterýž přeje pokoje služebníku svému.
28 E minha língua falará de tua justiça, louvando a ti o dia todo.
I můj jazyk ohlašovati bude spravedlnost tvou, a na každý den chválu tvou.
