Salmos 109
1 Salmo de Davi, para o regente: Ó Deus a quem eu louvo, não fiques calado.
Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Ó Bože chvály mé, nečiň se neslyše.
2 Porque a boca do perverso, e a boca enganadora já se abriram contra mim; falaram de mim com língua falsa.
Nebo ústa nešlechetného a ústa lstivá proti mně se otevřela, mluvili proti mně jazykem lživým.
3 E me cercaram com palavras de ódio; e lutaram contra mim sem motivo.
A slovy jizlivými osočili mne, válčí proti mně beze vší příčiny.
4 Fizeram-se contra mim por causa de meu amor; porém eu [me mantenho] em oração.
Protivili mi se za mé milování, ješto jsem se za ně modlíval.
5 Retribuíram o bem com o mal, e o meu amor com ódio.
Odplacují se mi zlým za dobré, a nenávistí za milování mé.
6 Põe algum perverso contra ele, e que haja um acusador à sua direita.
Postav nad ním bezbožníka, a protivník ať mu stojí po pravici.
7 Quando for julgado, que saia condenado; e que a oração dele seja [considerada] como pecado.
Když před soudem stane, ať zůstane za nešlechetného, a prosba jeho budiž jemu k hříchu.
8 Sejam os dias dele poucos, e que outro tome sua atividade.
Budiž dnů jeho málo, a úřad jeho vezmi jiný.
9 Sejam seus filhos órfãos, e sua mulher seja viúva.
Buďtež děti jeho sirotci, a žena jeho vdovou.
10 E que seus filhos andem sem rumo, e mendiguem; e busquem [para si longe] de suas ruínas.
Buďtež běhouni a tuláci synové jeho, žebřete, vyhnáni jsouce z poustek svých.
11 Que o credor tome tudo o que ele tem, e estranhos saqueiem seu trabalho.
Přitáhni k sobě lichevník všecko, cožkoli má, a úsilé jeho rozchvátejte cizí.
12 Haja ninguém que tenha piedade dele, e haja ninguém que se compadeça de seus órfãos.
Nebudiž, kdo by mu chtěl milosrdenství prokázati, aniž buď, kdo by se smiloval nad sirotky jeho.
13 Sejam seus descendentes cortados de vez; [e] que o nome deles seja apagado da geração seguinte.
Potomci jeho z kořen vyťati buďte, v druhém kolenu vyhlazeno buď jméno jejich.
14 Que a perversidade de seus pais seja lembrada pelo SENHOR, e que o pecado de sua mãe não seja apagado.
Přijdiž na pamět nepravost předků jeho před Hospodinem, a hřích matky jeho nebuď shlazen.
15 [Porém que tais coisas] estejam sempre perante o SENHOR, e corte-se a lembrança deles da terra.
Buďtež před Hospodinem ustavičně, až by vyhladil z země památku jejich,
16 Porque ele não se lembrou de fazer o bem; ao invés disso, perseguiu ao homem humilde e necessitado, e ao de coração quebrado, para [o] matar.
Proto že nepamatoval, aby činil milosrdenství, ale protivenství činil člověku chudému a nuznému a sevřenému bolestí srdce, aby jej zamordoval.
17 Já que ele amou a maldição, então que ela lhe sobrevenha; e já que ele não quis a bênção, que esta se afaste dele.
Poněvadž miloval zlořečení, nechať přijde na něj; neměl líbosti v požehnání, nechať se vzdálí od něho.
18 E ele seja revestido de maldição, como se lhe fosse sua roupa, como água dentro do seu corpo, e como óleo em seus ossos.
A tak budiž oblečen v zlořečenství jako v svůj oděv, a ať vejde do vnitřností jeho jako voda, a jako olej do kostí jeho.
19 Que ela seja como uma roupa com que ele se cubra, e como cinto com que ele sempre põe ao seu redor.
Budiž jemu to jako plášť k přiodívání, a jako pás k ustavičnému opasování.
20 Isto seja o pagamento do SENHOR para os meus adversários, e para os que falam mal contra minha alma.
Taková mzda přijdiž mým protivníkům od Hospodina, a mluvícím zlé věci proti duši mé.
21 Porém tu, Senhor DEUS, me trata [bem] por causa do teu nome; por ser boa a tua misericórdia, livra-me;
Ty pak, Hospodine Pane, nalož se mnou laskavě pro jméno své, nebo dobré jest milosrdenství tvé; vytrhni mne.
22 Porque estou aflito e necessitado; e meu coração está ferido dentro de mim.
Jsemť zajisté chudý a nuzný, a srdce mé raněno jest u vnitřnostech mých.
23 Eu vou como a sombra, que declina; estou sendo sacudido como um gafanhoto.
Jako stín, když se nachyluje, ucházeti musím; honí se za mnou jako za kobylkou.
24 Meus joelhos estão fracos de [tanto] jejuar; minha carne está magra, sem gordura alguma.
Kolena má klesají postem, a tělo mé vyschlo z tučnosti.
25 E eu por eles sou humilhado; quando me veem, sacodem suas cabeças.
Nadto jsem jim za posměch; když mne uhlédají, potřásají hlavami svými.
26 Socorre-me, SENHOR Deus meu; salva-me conforme a tua bondade;
Spomoz mi, ó Hospodine Bože můj, zachovej mne podlé milosrdenství svého,
27 Para que saibam que esta é a tua mão; e que assim tu a fizeste.
Tak aby poznati mohli, že jest to ruka tvá, a že jsi ty, Hospodine, učinil to.
28 Maldigam eles, mas bendize tu; levantem-se eles, mas sejam envergonhados; e o teu servo se alegre.
Nechť oni jakkoli zlořečí, ty dobrořeč; kteříž povstali, nechť se zastydí, aby se veselil služebník tvůj.
29 Que meus adversários se vistam de vergonha, e cubram-se com sua própria humilhação, como [se fosse] uma capa.
Buďtež oblečeni protivníci moji v zahanbení, a nechť se odějí jako pláštěm hanbou svou.
30 Agradecerei grandemente ao SENHOR com minha boca, e no meio de muitos eu o louvarei;
Slaviti budu Hospodina velice ústy svými, a u prostřed mnohých chváliti jej budu,
31 Porque ele se põe à direita do necessitado, para [o] livrar daqueles que atacam a sua alma.
Proto že stojí po pravici nuznému, aby ho zachoval od těch, kteříž odsuzují život jeho.
