Jó 8
1 Então Bildade, o suíta, respondeu, dizendo:
Tedy odpovídaje Bildad Suchský, řekl:
2 Até quando falarás tais coisas, e as palavras de tua boca serão como um vento impetuoso?
Dokudž mluviti budeš takové věci, a slova úst tvých budou jako vítr násilný?
3 Por acaso Deus perverteria o direito, ou o Todo-Poderoso perverteria a justiça?
Což by Bůh silný neprávě soudil, a Všemohoucí což by převracel spravedlnost?
4 Se teus filhos pecaram contra ele, ele também os entregou ao castigo por sua transgressão.
Synové zajisté tvoji že zhřešili proti němu, proto pustil je po nepravosti jejich.
5 Se tu buscares a Deus com empenho, e pedires misericórdia ao Todo-Poderoso;
Kdybys ty opravdově hledal Boha silného, a Všemohoucímu se modlil,
6 Se fores puro e correto, certamente logo ele se levantará em teu favor, e restaurará a morada de tua justiça.
A byl čistý a upřímý: jistě žeť by se hned probudil k tobě, a napravil by příbytek spravedlnosti tvé.
7 Ainda que teu princípio seja pequeno, o teu fim será muito grandioso.
A byly by první věci tvé špatné, poslední pak rozmnožily by se náramně.
8 Pois pergunta agora à geração passada, e considera o que seus pais descobriram.
Nebo vzeptej se, prosím, věku starého, a nastroj se k zpytování otců jejich.
9 Pois nós somos de ontem e nada sabemos, pois nossos dias sobre a terra são como a sombra.
(Myť zajisté včerejší jsme, aniž jsme čeho povědomi; k tomu dnové naši jsou jako stín na zemi.)
10 Por acaso eles não te ensinarão, e te dirão, e falarão palavras de seu coração?
Zdaliž tě oni nenaučí, a nepovědí tobě, a z srdce svého nevynesou-liž slov?
11 Pode o papiro crescer sem lodo? Ou pode o junco ficar maior sem água?
Zdali roste třtí bez bahna? Roste-liž rákosí bez vody?
12 Estando ele ainda verde, sem ter sido cortado, ainda assim se seca antes de toda erva.
Nýbrž ještě za zelena, dříve než vytrháno bývá, ano prvé než jaká jiná tráva, usychá.
13 Assim são os caminhos de todos os que esquecem de Deus; e a esperança do corrupto perecerá;
Tak stezky všech zapomínajících se na Boha silného, tak, pravím, naděje pokrytce zahyne.
14 Sua esperança será frustrada, e sua confiança será como a teia de aranha.
Klesne naděje jeho, a doufání jeho jako dům pavouka.
15 Ele se apoiará em sua casa, mas ela não ficará firme; ele se apegará a ela, mas ela não ficará de pé.
Spolehne-li na dům svůj, neostojí; chytí-li se ho, nezdrží.
16 Ele está bem regado diante do sol, e seus ramos brotam por cima de sua horta;
Vláhu má před sluncem, tak že z zahrady jeho výstřelkové jeho vynikají.
17 Suas raízes se entrelaçam junto à fonte, olhando para o pedregal.
Při vrchovišti kořenové jeho hustě rostou, i na místech skalnatých rozkládá se.
18 Se lhe arrancarem de seu lugar, este o negará, [dizendo]: Nunca te vi.
A však bývá-li zachvácen z místa svého, až by se ho i odečtlo, řka: Nevidělo jsem tě:
19 Eis que este é o prazer de seu caminho; e do solo outros brotarão.
Tožť ta radost života jeho, a z země jiný vykvetá.
20 Eis que Deus não rejeita ao íntegro, nem segura pela mão aos malfeitores.
Aj, Bůh silný nepohrdá upřímým, ale nešlechetným ruky nepodává:
21 Ainda ele encherá tua boca de riso, e teus lábios de júbilo.
Až i naplní smíchem ústa tvá, a rty tvé plésáním,
22 Os que te odeiam se vestirão de vergonha, e nunca mais haverá tenda de perversos.
Když nenávidící tebe v hanbu oblečeni budou, a stánku lidí bezbožných nikdež nebude.
