Jó 6
1 Mas Jó respondeu, dizendo:
Odpovídaje pak Job, řekl:
2 Oh se pesassem justamente minha aflição, e meu tormento juntamente fosse posto em uma balança!
Ó kdyby pilně zváženo bylo hořekování mé, a bída má na váze aby spolu vyzdvižena byla.
3 Pois na verdade seria mais pesada que a areia dos mares; por isso minhas palavras têm sido impulsivas.
Jistě že by se nad písek mořský těžší ukázala, pročež mi se i slov nedostává.
4 Porque as flechas do Todo-Poderoso estão em mim, cujo veneno meu espírito bebe; e temores de Deus me atacam.
Nebo střely Všemohoucího vězí ve mně, jejichž jed vysušil ducha mého, a hrůzy Boží bojují proti mně.
5 Por acaso o asno selvagem zurra junto à erva, ou o boi berra junto a seu pasto?
Zdaliž řve divoký osel nad mladistvou travou? Řve-liž vůl nad picí svou?
6 Por acaso se come o insípido sem sal? Ou há gosto na clara do ovo?
Zdaliž jedí to, což neslaného jest, bez soli? Jest-liž chut v věci slzké?
7 Minha alma se recusa tocar [essas coisas], que são para mim como comida detestável.
Ach, kterýchž se ostýchala dotknouti duše má, ty jsou již bolesti těla mého.
8 Ah se meu pedido fosse realizado, e se Deus [me] desse o que espero!
Ó by se naplnila žádost má, a aby to, čehož očekávám, dal Bůh,
9 Que Deus me destruísse; ele soltasse sua mão, e acabasse comigo!
Totiž, aby se líbilo Bohu setříti mne, vztáhnouti ruku svou, a zahladiti mne.
10 Isto ainda seria meu consolo, um alívio em meio ao tormento que não [me] poupa; pois eu não tenho escondido as palavras do Santo.
Neboť mám ještě, čím bych se potěšoval, (ačkoli hořím bolestí, aniž mne Bůh co lituje), že jsem netajil řečí Nejsvětějšího.
11 Qual é minha força para que eu espere? E qual meu fim, para que eu prolongue minha vida?
Nebo jaká jest síla má, abych potrvati mohl? Aneb jaký konec můj, abych prodlel života svého?
12 É, por acaso, a minha força a força de pedras? Minha carne é de bronze?
Zdali síla má jest síla kamenná? Zdali tělo mé ocelivé?
13 Tenho eu como ajudar a mim mesmo, se todo auxílio me foi tirado?
Zdaliž pak obrany mé není při mně? Aneb zdravý soud vzdálen jest ode mne,
14 Ao aflito, seus amigos deviam ser misericordiosos, mesmo se ele tivesse abandonado o temor ao Todo-Poderoso.
Proti tomu, jehož lítostivost k bližnímu mizí, a kterýž bázeň Všemohoucího opustil?
15 Meus irmãos foram traiçoeiros comigo, como ribeiro, como correntes de águas que transbordam,
Bratří moji zmýlili mne jako potok, pominuli jako prudcí potokové,
16 Que estão escurecidas pelo gelo, e nelas se esconde a neve;
Kteříž kalní bývají od ledu, a v nichž se kryje sníh.
17 Que no tempo do calor se secam e, ao se aquecerem, desaparecem de seu lugar;
V čas horka vysychají; když sucho bývá, mizejí z místa svého.
18 Os cursos de seus caminhos se desviam; vão se minguando, e perecem.
Sem i tam roztěkají se od toku svého obecného, v nic se obracejí a hynou.
19 As caravanas de Temã as veem; os viajantes de Sabá esperam por elas.
To vidouce houfové jdoucích z Tema, zástupové Sabejských, jenž naději měli v nich,
20 Foram envergonhados por aquilo em que confiavam; e ao chegarem ali, ficaram desapontados.
Zastyděli se, že v nich doufali; nebo přišedše až k nim, oklamáni jsou.
21 Agora, vós vos tornastes semelhantes a elas; pois vistes o terror, e temestes.
Tak zajisté i vy byvše, nejste; vidouce potření mé, děsíte se.
22 Por acaso eu disse: Trazei-me [algo]? Ou: Dai presente a mim de vossa riqueza?
Zdali jsem řekl: Přineste mi, aneb z zboží svého udělte darů pro mne?
23 Ou: Livrai-me da mão do opressor? Ou: Resgatai-me das mãos dos violentos?
Aneb: Vysvoboďte mne z ruky nepřítele, a z ruky násilníků vykupte mne?
24 Ensinai-me, e eu [me] calarei; e fazei-me entender em que errei.
Poučte mne, a budu mlčeti, a v čem bych bloudil, poslužte mi k srozumění.
25 Como são fortes as palavras de boa razão! Mas o que vossa repreensão reprova?
Ó jak jsou pronikavé řeči upřímé! Ale co vzdělá obviňování vaše?
26 Pretendeis repreender palavras, sendo que os argumentos do desesperado são como o vento?
Zdali jen z slov mne viniti myslíte, a převívati řeči choulostivého?
27 De fato vós lançaríeis [sortes] sobre o órfão, e venderíeis vosso amigo.
Také i na sirotka se obořujete, anobrž jámu kopáte příteli svému.
28 Agora, pois, disponde-vos a olhar para mim; e [vede] se eu minto diante de vós.
A protož nyní chtějtež popatřiti na mne, a suďte, klamám-liť před oblíčejem vaším.
29 Mudai de opinião, pois, e não haja perversidade; mudai de opinião, pois minha justiça continua.
Napravte se, prosím, nechť není nepravostí; napravte se, pravím, a tak poznáte, žeť jest spravedlnost v té řeči mé.
30 Há perversidade em minha língua? Não poderia meu paladar discernir as coisas más?
A jest-li na jazyku mém nepravost, neměl-liž bych, čitedlen býti bíd?
