Jó 39
1 Sabes tu o tempo em que as cabras montesas dão filhotes? Ou observaste tu as cervas quando em trabalho de parto?
Víš-li, kterého času rodí kamsíkové, a laň ku porodu pracující spatřil-lis?
2 Contaste os meses que elas cumprem, e sabes o tempo de seu parto?
Máš-li v počtu měsíce, kteréž vyplňují? Znáš-li, pravím, čas porodu jejich?
3 Quando se encurvam, produzem seus filhos, [e] lançam de si suas dores.
Jak se kladou, plod svůj utiskají, a s bolestí ho pozbývají?
4 Seus filhos se fortalecem, crescem como o trigo; saem, e nunca mais voltam a elas.
Jak se zmocňují mladí jejich, i odchovávají picí polní, a vycházejíce, nenavracují se k nim?
5 Quem despediu livre ao asno montês? E quem ao asno selvagem soltou das ataduras?
Kdo propustil zvěř, aby byla svobodná? A řemení divokého osla kdo rozvázal?
6 Ao qual eu dei a terra desabitada por casa, e a terra salgada por suas moradas.
Jemuž jsem dal pustinu místo domu jeho, a místo příbytku jeho zemi slatinnou.
7 Ele zomba do tumulto da cidade; não ouve os gritos do condutor.
Posmívá se hluku městskému, a na křikání toho, kdož by jej honil, nic nedbá.
8 A extensão dos montes é seu pasto; e busca tudo o que é verde.
To, což nachází v horách, jest pastva jeho; nebo toliko zeliny hledá.
9 Por acaso o boi selvagem quererá te servir, ou ficará junto de tua manjedoura?
Svolí-liž jednorožec, aby tobě sloužil, a u jeslí tvých aby nocoval?
10 Ou amarrarás ao boi selvagem com sua corda para o arado? Ou lavrará ele aos campos atrás de ti?
Připřáhneš-liž provazem jednorožce k orání? Bude-liž vláčeti brázdy za tebou?
11 Confiarás nele, por ser grande sua força, e deixarás que ele faça teu trabalho?
Zdaž se na něj ubezpečíš, proto že jest veliká síla jeho, a poručíš jemu svou práci?
12 Porás tua confiança nele, para que ele colha tua semente, e a junte em tua eira?
Zdaž se jemu dověříš, že sveze semeno tvé, a na humno tvé shromáždí?
13 As asas da avestruz batem alegremente, mas são suas asas e penas como as da cegonha?
Ty-lis dal pávům křídlo pěkné, aneb péro čápu neb pstrosu?
14 Ela deixa seus ovos na terra, e os esquenta no chão,
A že opouští na zemi vejce svá, ačkoli je v prachu osedí,
15 E se esquece de que pés podem os pisar, e os animais do campo [podem] os esmagar.
Nic nemysle, že by je noha potlačiti, aneb zvěř polní pošlapati mohla?
16 Age duramente para com seus filhos, como se não fossem seus, sem temer que seu trabalho tenha sido em vão.
Tak se zatvrzuje k mladým svým, jako by jich neměl; jako by neužitečná byla práce jeho, tak jest bez starosti.
17 Porque Deus a privou de sabedoria, e não lhe repartiu entendimento.
Nebo nedal jemu Bůh moudrosti, aniž mu udělil rozumnosti.
18 Porém quando se levanta para correr, zomba do cavalo e do seu cavaleiro.
Èasem svým zhůru se vznášeje, posmívá se koni i jezdci jeho.
19 És tu que dás força ao cavalo, ou que vestes seu pescoço com crina?
Zdaž ty dáti můžeš koni sílu? Ty-li ozdobíš šíji jeho řehtáním?
20 Podes tu o espantar como a um gafanhoto? O sopro de suas narinas é terrível.
Zdali jej zastrašíš jako kobylku? Anobrž frkání chřípí jeho strašlivé jest.
21 Ele escarva a terra, alegra-se de sua força, [e] sai ao encontro das armas;
Kopá důl, a pléše v síle své, vycházeje vstříc i zbroji.
22 Ele zomba do medo, e não se espanta; nem volta para trás por causa da espada.
Směje se strachu, aniž se leká, aniž ustupuje zpátkem před ostrostí meče,
23 Contra ele rangem a aljava, o ferro brilhante da lança e do dardo;
Ač i toul na něm chřestí, a blyští se dřevce a kopí.
24 Sacudido-se com furor, ele escarva a terra; ele não fica parado ao som da trombeta.
S hřmotem a s hněvem kopá zemi, aniž pokojně stojí k zvuku trouby.
25 Ao som das trombetas diz: Eia! E desde longe cheira a batalha, o grito dos capitães, e o barulho.
Anobrž k zvuku trouby řehce, a zdaleka cítí boj, hluk knížat a prokřikování.
26 Por acaso é por tua inteligência que o gavião voa, [e] estende suas asas para o sul?
Zdali podlé rozumu tvého létá jestřáb, roztahuje křídla svá na poledne?
27 Ou é por tua ordem que a água voa alto e põe seu ninho na altura?
Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí?
28 Nas penhas ela mora e habita; no cume das penhas, e em lugares seguros.
Na skále přebývá, přebývá na špičaté skále jako na hradě,
29 Desde ali espia a comida; seus olhos avistam de longe.
Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka očima svýma spatřuje.
30 Seus filhotes sugam sangue; e onde houver cadáveres, ali ela está.
Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu i ona jest.
