Jó 37
1 Disto também o meu coração treme, e salta de seu lugar.
Takéť se i nad tím děsí srdce mé, až se pohybuje z místa svého.
2 Ouvi atentamente o estrondo de sua voz, e o som que sai de sua boca,
Poslouchejte pilně hřmotného hlasu jeho, a zvuku z úst jeho pocházejícího.
3 Ao qual envia por debaixo de todos os céus; e sua luz até os confins da terra.
Pode všecka nebesa jej rozprostírá, a světlo své k krajům země.
4 Depois disso brama com estrondo; troveja com sua majestosa voz; e ele não retém [seus relâmpagos] quando sua voz é ouvida.
Za nímž zvučí hlukem, a hřímá hlasem důstojnosti své, aniž mešká s jinými věcmi, když se slýchá hlas jeho.
5 Deus troveja maravilhosamente com sua voz; ele faz coisas tão grandes que nós não compreendemos.
Bůh silný hřímá hlasem svým předivně, činí veliké věci, a však nemůžeme rozuměti, jak.
6 Pois ele diz à neve: Cai sobre à terra; Como também à chuva: Sê chuva forte.
Sněhu zajisté říká: Buď na zemi, tolikéž pršce dešťové, ano i přívalu násilnému.
7 Ele sela as mãos de todo ser humano, para que todas as pessoas conheçam sua obra.
Zavírá ruku všelikého člověka, aby žádný z lidí nemohl konati díla svého.
8 E os animais selvagens entram nos esconderijos, e ficam em suas tocas.
Tehdáž i zvěř vchází do skrýše, a v peleších svých obývá.
9 Da recâmara vem o redemoinho, e dos [ventos] que espalham [vem] o frio.
Z skrýše vychází vichřice, a od půlnoční strany zima.
10 Pelo sopro de Deus se dá o gelo, e as largas águas se congelam.
Dchnutím Bůh silný dává mráz, až se široké vody zavírají.
11 Ele também carrega de umidade as espessas nuvens, [e] por entre as nuvens ele espalha seu relâmpago.
Také i při svlažování země pohybuje oblakem, a rozhání mračno světlem svým.
12 Então elas se movem ao redor segundo sua condução, para que façam quanto ele lhes manda sobre a superfície do mundo, na terra;
A tentýž sem i tam obrací se moudrostí jeho, aby činil, což by mu koli přikázal na tváři okršlku zemského.
13 Seja que ou por vara de castigo, ou para sua terra, ou por bondade as faça vir.
Buď k trestání, neb pro zemi svou, buď k prokazování dobrotivosti, spraví to, že se postaví.
14 Escuta isto, Jó; fica parado, e considera as maravilhas de Deus.
Pozorujž toho, Jobe, zastav se a podívej se divům Boha silného.
15 Por acaso sabes tu quando Deus dá ordem a elas, e faz brilhar o relâmpago de sua nuvem?
Víš-li, kdy Bůh ukládá co o těch věcech, aneb kdy chce osvěcovati světlem oblaky své?
16 Conheces tu os equilíbrios das nuvens, as maravilhas daquele que é perfeito no conhecimento?
Znáš-li, jak se vznášejí oblakové, a jiné divy dokonalého v uměních?
17 Tu, cujas vestes se aquecem quando a terra se aquieta por causa do [vento] sul,
A že tě roucho tvé zahřívati bude, když Bůh zemi pokojnou činí větry poledními?
18 acaso podes estender com ele os céus, que estão firmes como um espelho fundido?
Roztahoval-li jsi s ním nebesa trvánlivá, k zrcadlu slitému podobná?
19 Ensina-nos o que devemos dizer a ele; [pois discurso] nenhum podemos propor, por causa das [nossas] trevas.
Poukaž nám, co bychom řekli jemu; nebo nemůžeme ani řeči zpořádati pro temnost.
20 Seria contado a ele o que eu haveria de falar? Por acaso alguém falaria para ser devorado?
Zdaž jemu kdo oznámí, co bych já mluvil? Pakli by kdo za mne mluvil, jistě že by byl sehlcen.
21 E agora não se pode olhar para o sol, quando brilha nos céus, quando o vento passa e os limpa.
Ano nyní nemohou patřiti lidé na světlo, když jest jasné na oblacích, když je vítr prochází a vyčišťuje,
22 Do norte vem o esplendor dourado; em Deus há majestade temível.
Od půlnoční strany s jasnem jako zlato přicházeje, ale v Bohu hroznější jest sláva.
23 Não podemos alcançar ao Todo-Poderoso; ele é grande em poder; porém ele a ninguém oprime [em] juízo e grandeza de justiça.
Všemohoucí, jehož vystihnouti nemůžeme, ač jest veliký v moci, však soudem a přísnou spravedlností netrápí.
24 Por isso as pessoas o temem; ele não dá atenção aos que [se acham] sábios de coração.
Protož bojí se ho lidé; neohlédá se na žádného z těch, kdož jsou moudrého srdce.
