Jó 34
1 Eliú respondeu mais, dizendo:
Ještě mluvil Elihu, a řekl:
2 Ouvi, vós sábios, minhas palavras; e vós, inteligentes, dai-me ouvidos.
Poslouchejte, moudří, řečí mých, a rozumní, ušima pozorujte.
3 Porque o ouvido prova as palavras, assim como o paladar experimenta a comida.
Nebo ucho řečí zkušuje, tak jako dásně okoušejí pokrmu.
4 Escolhamos para nós o que é correto, [e] conheçamos entre nós o que é bom.
Soud sobě zvolme, a vyhledejme mezi sebou, co by bylo dobrého.
5 Pois Jó disse: Eu sou justo, e Deus tem me tirado meu direito.
Nebo řekl Job: Spravedliv jsem, a Bůh silný zavrhl při mou.
6 Por acaso devo eu mentir quanto ao meu direito? Minha ferida é dolorosa mesmo que eu não tenha transgressão.
Své-liž bych pře ukrývati měl? Přeplněna jest bolestí rána má bez provinění.
7 Que homem há como Jó, que bebe o escárnio como água?
Který muž jest podobný Jobovi, ješto by pil posměch jako vodu?
8 E que caminha na companhia dos que praticam maldade, e anda com homens perversos?
A že by všel v tovaryšství s činiteli nepravosti, a chodil by s lidmi nešlechetnými?
9 Porque disse: De nada aproveita ao homem agradar-se em Deus.
Nebo řekl: Neprospívá to člověku líbiti se Bohu.
10 Portanto vós, homens de bom-senso, escutai-me; longe de Deus esteja a maldade, e do Todo- Poderoso a perversidade!
A protož, muži rozumní, poslouchejte mne. Odstup od Boha silného nešlechetnost a od Všemohoucího nepravost.
11 Porque ele paga ao ser humano [conforme] sua obra, e faz a cada um conforme o seu caminho.
Nebo on podlé skutků člověka odplací, a podlé toho, jaká jest čí cesta, působí, aby to nalézal.
12 Certamente Deus não faz injustiça, e o Todo-Poderoso não perverte o direito.
A naprosto Bůh silný nečiní nic nešlechetně, a Všemohoucí nepřevrací soudu.
13 Quem o pôs para administrar a terra? E quem dispôs a todo o mundo?
Kdo svěřil jemu zemi? A kdo zpořádal všecken okršlek?
14 Se ele tomasse a decisão, e recolhesse para si seu espírito e seu fôlego,
Kdyby se na něj obrátil, a ducha jeho i duši jeho k sobě vzal,
15 Toda carne juntamente expiraria, e o ser humano se tornaria em pó.
Umřelo by všeliké tělo pojednou, a tak by člověk do prachu se navrátil.
16 Se pois há [em ti] entendimento, ouve isto: dá ouvidos ao som de minhas palavras.
Máš-li tedy rozum, poslyš toho, pusť v uši své hlas řečí mých.
17 Por acaso quem odeia a justiça poderá governar? E condenarás tu ao Poderoso Justo?
Ješto ten, kterýž by v nenávisti měl soud, zdaliž by panovati mohl? Èili toho, jenž jest svrchovaně spravedlivý, za nešlechetného vyhlásíš?
18 Pode, por acaso, o rei ser chamado de vil, [e] os príncipes de perversos?
Zdaliž sluší králi říci: Ó nešlechetný, a šlechticům: Ó bezbožní?
19 [Quanto menos] a aquele que não faz acepção de pessoas de príncipes, nem valoriza mais o rico que o pobre! Pois todos são obras de suas mãos.
Mnohem méně tomu, kterýž nepřijímá osob knížat, aniž u něho má přednost urozený před nuzným; nebo dílo rukou jeho jsou všickni.
20 Em um momento morrem; e à meia noite os povos são sacudidos, e passam; e o poderoso será tomado sem ação humana.
V okamžení umírají, třebas o půl noci postrčeni bývají lidé, a pomíjejí, a zachvácen bývá silný ne rukou lidskou.
21 Porque seus olhos estão sobre os caminhos do homem, e ele vê todos os seus passos.
Nebo oči jeho hledí na cesty člověka, a všecky kroky jeho on spatřuje.
22 Não há trevas nem sombra de morte em que os que praticam maldade possam se esconder.
Neníť žádných temností, ani stínu smrti, kdež by se skryli činitelé nepravosti.
23 Pois ele não precisa observar tanto ao homem para que este possa entrar em juízo com Deus.
Aniž zajisté vzkládá na koho více, tak aby se s Bohem silným souditi mohl.
24 Ele quebranta aos fortes sem [precisar de] investigação, e põe outros em seu lugar.
Pyšné stírá bez počtu, a postavuje jiné na místa jejich.
25 Visto que ele conhece suas obras, de noite os trastorna, e ficam destroçados.
Nebo zná skutky jejich; pročež na ně obrací noc, a potříni bývají.
26 Ele os espanca à vista pública por serem maus.
Jakožto bezbožné rozráží je na místě patrném,
27 Pois eles se desviaram de segui-lo, e não deram atenção a nenhum de seus caminhos.
Proto že odstoupili od něho, a žádných cest jeho nešetřili,
28 Assim fizeram com que viesse a ele o clamor do pobre, e ele ouvisse o clamor dos aflitos.
Aby dokázal, že připouští k sobě křik nuzného, a volání chudých že vyslýchá.
29 E se ele ficar quieto, quem [o] condenará? Se ele esconder o rosto, quem o olhará? [Ele está] quer sobre um povo, quer sobre um único ser humano,
(Nebo když on spokojí, kdo znepokojí? A když skryje tvář svou, kdo jej spatří?) Tak celý národ, jako i každého člověka jednostejně,
30 Para que a pessoa hipócrita não reine, [e] não haja ciladas ao povo.
Aby nekraloval člověk pokrytý, aby nebylo lidem ourazu.
31 Por que [não tão somente] se diz: Suportei [teu castigo] não farei mais o que é errado;
Jistě žeť k Bohu silnému raději toto mluveno býti má: Ponesuť, nezruším.
32 Ensina-me o que não vejo; se fiz alguma maldade, nunca mais a farei?
Mimo to, nevidím-li čeho, ty vyuč mne; jestliže jsem nepravost páchal, neučiním toho víc.
33 Será a recompensa da parte dele como tu queres, para que a recuses? És tu que escolhes, e não eu; o que tu sabes, fala.
Nebo zdali vedlé tvého zdání odplacovati má, že bys ty toho neliboval, že bys ono zvoloval, a ne on? Pakli co víš jiného, mluv.
34 As pessoas de entendimento dirão comigo, e o homem sábio me ouvirá;
Muži rozumní se mnou řeknou, i každý moudrý poslouchaje mne,
35 Jó não fala com conhecimento, e a suas palavras falta prudência.
Že Job hloupě mluví, a slova jeho nejsou rozumná.
36 Queria eu que Jó fosse provado até o fim, por causa de suas respostas comparáveis a de homens malignos.
Ó by zkušen byl Job dokonale, pro odmlouvání nám jako lidem nepravým,
37 Pois ao seu pecado ele acrescentou rebeldia; ele bate as mãos [de forma desrespeitosa] entre nós, e multiplica suas palavras contra Deus.
Poněvadž k hříchu svému přidává i nešlechetnost, mezi námi také jen chloubu svou vynáší, a rozmnožuje řeči své proti Bohu.
