Jó 31
1 Eu fiz um pacto com meus olhos; como, pois, eu olharia com cobiça para a virgem?
Smlouvu jsem učinil s očima svýma, a proč bych hleděl na pannu?
2 Pois qual é a porção [dada] por Deus acima, e a herança [dada] pelo Todo-Poderoso das alturas?
Nebo jaký jest díl od Boha s hůry, aneb dědictví od Všemohoucího s výsosti?
3 Por acaso a calamidade não é para o perverso, e o desastre para os que praticam injustiça?
Zdaliž zahynutí nešlechetnému a pomsta zázračná činitelům nepravosti připravena není?
4 Por acaso ele não vê meus caminhos, e conta todos os meus passos?
Zdaliž on nevidí cest mých, a všech kroků mých nepočítá?
5 Se eu andei com falsidade, e se meu pé se apressou para o engano,
Obíral-li jsem se s neupřímostí, a chvátala-li ke lsti noha má:
6 Pese-me ele em balanças justas, e Deus saberá minha integridade.
Nechť mne zváží na váze spravedlnosti, a přezví Bůh upřímost mou.
7 Se meus passos se desviaram do caminho, e meu coração seguiu meus olhos, e se algo se apegou às minhas mãos,
Uchýlil-li se krok můj s cesty, a za očima mýma odešlo-li srdce mé, a rukou mých chytila-li se jaká poškvrna:
8 Que eu semeie, e outro coma; e meus produtos sejam arrancados.
Tedy co naseji, nechť jiný sní, a výstřelkové moji ať jsou vykořeněni.
9 Se foi meu coração se deixou seduzir por [alguma] mulher, ou se estive espreitei à porta de meu próximo,
Jestliže se dalo přivábiti srdce mé k ženě, a u dveří bližního svého činil-li jsem úklady:
10 Que minha mulher moa para outro, e outros se encurvem sobre ela.
Nechť mele jinému žena má, a nad ní ať se schylují jiní.
11 Pois tal seria um crime vergonhoso, e delito [a ser sentenciado por] juízes.
Neboť jest to nešlechetnost, a nepravost odsudku hodná.
12 Pois seria um fogo que consumiria até à perdição, e destruiria toda a minha renda.
Oheň ten zajisté by až do zahynutí žral, a všecku úrodu mou vykořenil.
13 Se desprezei o direito de meu servo ou de minha serva quando eles reclamaram comigo,
Nechtěl-li jsem státi k soudu s služebníkem svým aneb děvkou svou v rozepři jejich se mnou?
14 Que faria eu quando Deus se levantasse? E quando ele investigasse [a causa], o que eu lhe responderia?
Nebo co bych činil, kdyby povstal Bůh silný? A kdyby vyhledával, co bych odpověděl jemu?
15 Aquele que me fez no ventre [materno também] não fez a ele? E não nos preparou de um mesmo [modo] na madre?
Zdali ten, kterýž mne v břiše učinil, neučinil i jeho? A nesformoval nás hned v životě jeden a týž?
16 Se eu neguei aos pobres o que eles desejavam, ou fiz desfalecer os olhos da viúva;
Odepřel-li jsem žádosti nuzných, a oči vdovy jestliže jsem kormoutil?
17 E se comi meu alimento sozinho, e o órfão não comeu dele
A jedl-li jsem skyvu svou sám, a nejedl-li i sirotek z ní?
18 (Porque desde a minha juventude cresceu comigo como [se eu fosse seu pai], e desde o ventre de minha mãe guiei [a viúva] );
Poněvadž od mladosti mé rostl se mnou jako u otce, a od života matky své býval jsem vdově za vůdce.
19 Se eu vi alguém morrer por falta de roupa, e o necessitado sem algo que o cobrisse,
Díval-li jsem se na koho, že by hynul, nemaje šatů, a nuzný že by neměl oděvu?
20 Se sua cintura não me bendisse, quando ele se esquentava com as peles de meus cordeiros;
Nedobrořečila-li mi bedra jeho, že rounem beranů mých se zahřel?
21 Se levantei minha mão contra o órfão, quando vi que seria favorecido na corte judicial,
Opřáhl-li jsem na sirotka rukou svou, když jsem v bráně viděl pomoc svou:
22 Que minha escápula caia do meu ombro, e meu braço se quebre de sua articulação.
Lopatka má od svých plecí nechť odpadne, a ruka má z kloubu svého ať se vylomí.
23 Porque o castigo de Deus era um assombro para mim, e eu não teria poder contra sua majestade.
Nebo jsem se bál, aby mne Bůh nesetřel, jehož bych velebnosti nikoli neznikl.
24 Se eu pus no ouro minha esperança, ou disse ao ouro fino: Tu és minha confiança;
Skládal-li jsem v zlatě naději svou, aneb hrudě zlata říkal-li jsem: Doufání mé?
25 Se eu me alegrei de que minha riqueza era muita, e de que minha mão havia obtido muito;
Veselil-li jsem se z toho, že bylo rozmnoženo zboží mé, a že ho množství nabyla ruka má?
26 Se olhei para o sol quando brilhava, e à lua quando estava bela,
Hleděl-li jsem na světlost slunce svítícího, a na měsíc spanile chodící,
27 E meu coração se deixou enganar em segredo, e minha boca beijou minha mão,
Tak že by se tajně dalo svésti srdce mé, a že by líbala ústa má ruku mou?
28 Isto também seria um delito [a ser sentenciado por] juiz; porque teria negado ao Deus de cima.
I toť by byla nepravost odsudku hodná; neboť bych tím zapíral Boha silného nejvyššího.
29 Se eu me alegrei da desgraça daquele que me odiava, e me agradei quando o mal o encontrou,
Radoval-li jsem se z neštěstí toho, kterýž mne nenáviděl, a plésal-li jsem, když se mu zle vedlo?
30 Sendo que nem deixei minha boca pecar, desejando sua morte com maldição,
Nedopustilť jsem zajisté hřešiti ani ústům svým, abych zlořečení žádal duši jeho.
31 Se a gente da minha casa nunca tivesse dito: Quem não se satisfez da carne dada por ele?
Jestliže neříkala čeládka má: Ó by nám dal někdo masa toho; nemůžeme se ani najísti?
32 O estrangeiro não passava a noite na rua; eu abria minhas portas ao viajante.
Nebo vně nenocoval host, dvéře své pocestnému otvíral jsem.
33 Se encobri minhas transgressões como as pessoas [fazem], escondendo meu delito em meu seio;
Přikrýval-li jsem jako jiní lidé přestoupení svá, skrývaje v skrýši své nepravost svou?
34 Porque eu tinha medo da grande multidão, e o desprezo das famílias me atemorizou; então me calei, e não saí da porta:
A ač bych byl mohl škoditi množství velikému, ale pohanění rodů děsilo mne; protož jsem mlčel, nevycházeje ani ze dveří.
35 Quem me dera se alguém me ouvisse! Eis que minha vontade é que o Todo-Poderoso me responda, e meu adversário escrevesse um relato da acusação.
Ó bych měl toho, kterýž by mne vyslyšel. Ale aj, totoť jest znamení mé: Všemohoucí sám bude odpovídati za mne, a kniha, kterouž sepsal odpůrce můj.
36 Certamente eu o carregaria sobre meu ombro, e o poria em mim como uma coroa.
Víť Bůh, nenosil-li bych ji na rameni svém, neotočil-li bych ji sobě místo koruny.
37 Eu lhe diria o número de meus passos, e como um príncipe eu me chegaria a ele.
Počet kroků svých oznámil bych jemu, jako kníže přiblížil bych se k němu.
38 Se minha terra clamar contra mim, e seus sulcos juntamente chorarem;
Jestliže proti mně země má volala, tolikéž i záhonové její plakali,
39 Se comi seus frutos sem [pagar] dinheiro, ou fiz expirar a alma de seus donos;
Jídal-li jsem úrody její bez peněz, a duši držitelů jejich přivodil-li jsem k vzdychání:
40 Em lugar de trigo que [me] produza cardos, e ervas daninhas no lugar da cevada. [Aqui] terminam as palavras de Jó.
Místo pšenice nechť vzejde trní, a místo ječmene koukol. Skonávají se slova Jobova.
