Jó 30
1 Porém agora riem de mim os mais jovens do que eu, cujos pais eu havia desdenhado até de os pôr com os cães de meu rebanho.
Nyní pak posmívají se mi mladší mne, jejichž bych otců nechtěl byl postaviti se psy stáda svého.
2 De que também me serviria força de suas mãos, nos quais o vigor já pereceu?
Ač síla rukou jejich k čemu by mi byla? Zmařena jest při nich starost jejich.
3 Por causa da pobreza e da fome andavam sós; roem na terra seca, no lugar desolado e deserto em trevas.
Nebo chudobou a hladem znuzeni, utíkali na planá, tmavá, soukromná a pustá místa.
4 Que colhiam malvas entre os arbustos, e seu alimento eram as raízes dos zimbros.
Kteříž trhali zeliny po chrastinách, ano i koření, a jalovec za pokrm byl jim.
5 Do meio [das pessoas] eram expulsos, e gritavam contra eles, como a um ladrão.
Z prostřed lidí vyháníni byli; povolávali za nimi, jako za zlodějem,
6 Habitavam nos barrancos dos ribeiros secos, nos buracos da terra, e nas rochas.
Tak že musili bydliti v výmolích potoků, v děrách země a skálí.
7 Bramavam entre os arbustos, e se ajuntavam debaixo das urtigas.
V chrastinách řvali, pod trní se shromažďovali,
8 Eram filhos de tolos, filhos sem nome, e expulsos de [sua] terra.
Lidé nejnešlechetnější, nýbrž lidé bez poctivosti, menší váhy i než ta země.
9 Porém agora sirvo-lhes de chacota, e sou para eles um provérbio de escárnio.
Nyní, pravím, jsem jejich písničkou, jsa jim učiněn za přísloví.
10 Eles me abominam [e] se afastam de mim; porém não hesitam em cuspir no meu rosto.
V ošklivosti mne mají, vzdalují se mne, a na tvář mou nestydí se plvati.
11 Pois [Deus] desatou minha corda, e me oprimiu; por isso tiraram [de si] todo constrangimento perante meu rosto.
Nebo Bůh mou vážnost odjal, a ssoužil mne; pročež uzdu před přítomností mou svrhli.
12 À direita os jovens se levantam; empurram meus pés, e preparam contra mim seus caminhos de destruição.
Po pravici mládež povstává, nohy mi podrážejí, tak že šlapáním protřeli ke mně stezky nešlechetnosti své.
13 Destroem meu caminho, e promovem minha miséria, sem necessitarem que alguém os ajude.
Mou pak stezku zkazili, k bídě mé přidali, ač jim to nic nepomůže.
14 Eles vêm [contra mim] como que por uma brecha larga, [e] revolvem-se entre a desolação.
Jako širokou mezerou vskakují, a k vyplénění mému valí se.
15 Pavores se voltam contra mim; perseguem minha honra como o vento, e como nuvem passou minha prosperidade.
Obrátily se na mne hrůzy, stihají jako vítr ochotnost mou, nebo jako oblak pomíjí zdraví mé.
16 Por isso agora minha alma se derrama em mim; dias de aflição têm me tomado.
A již ve mně rozlila se duše má, pochytili mne dnové trápení mého,
17 De noite meus ossos se furam em mim, e meus pulsos não descansam.
Kteréž v noci vrtá kosti mé ve mně; pročež ani nervové moji neodpočívají.
18 Por grande força [de Deus] minha roupa está estragada; ele me prendeu como a gola de minha roupa.
Oděv můj mění se pro násilnou moc bolesti, kteráž mne tak jako obojek sukně mé svírá.
19 Lançou-me na lama, e fiquei semelhante ao pó e à cinza.
Uvrhl mne do bláta, tak že jsem již podobný prachu a popelu.
20 Clamo a ti, porém tu não me respondes; eu fico de pé, porém tu ficas [apenas] olhando para mim.
Volám k tobě, ó Bože, a neslyšíš mne; postavuji se, ale nehledíš na mne.
21 Tu te tornaste cruel para comigo; com a força de tua mão tu me atacas.
Obrátils mi se v ukrutného nepřítele, silou ruky své mi odporuješ.
22 Levantas-me sobre o vento, [e] me fazes cavalgar [sobre ele]; e dissolves o meu ser.
Vznášíš mne u vítr, sázíš mne na něj, a k rozplynutí mi přivodíš zdravý soud.
23 Porque eu sei que me levarás à morte; e à casa determinada a todos os viventes.
Nebo vím, že mne k smrti odkážeš, a do domu, do něhož se shromažďuje všeliký živý.
24 Porém não se estende a mão para quem está em ruínas, quando clamam em sua opressão?
Jistě žeť nevztáhne Bůh do hrobu ruky, by pak, když je stírá, i volali.
25 Por acaso eu não chorei pelo que estava em dificuldade, [e] minha alma não se angustiou pelo necessitado?
Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným.
26 Quando eu esperava o bem, então veio o mal; quando eu esperava a luz, veio a escuridão.
Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota.
27 Minhas entranhas fervem, e não se aquietam; dias de aflição me confrontam.
Vnitřností mé zevřely, tak že se ještě neupokojily; předstihli mne dnové trápení.
28 Ando escurecido, mas não pelo sol; levanto-me na congregação, e clamo por socorro.
Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím.
29 Tornei-me irmão dos chacais, e companheiro dos avestruzes.
Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů.
30 Minha pele se escureceu sobre mim, e meus ossos se inflamam de febre.
Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti.
31 Por isso minha harpa passou a ser para lamentação, e minha flauta para vozes dos que choram.
A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících.
