Jó 12
1 Porém Jó respondeu, dizendo:
Odpověděv pak Job, řekl:
2 Verdadeiramente vós sois o povo; e convosco morrerá a sabedoria.
V pravdě, že jste vy lidé, a že s vámi umře moudrost.
3 Também eu tenho entendimento como vós; e não sou inferior a vós; e quem há que não saiba coisas como essas?
I jáť mám srdce jako vy, aniž jsem zpozdilejší než vy, anobrž při komž toho není?
4 Eu sou o motivo de riso de meus amigos, eu que invocava a Deus, e ele me respondia; o justo e íntegro serve de riso.
Za posměch příteli svému jsem, kteréhož, když volá, vyslýchá Bůh; v posměchuť jest spravedlivý a upřímý.
5 Na opinião de quem está descansado, a desgraça é desprezada, [como se] estivesse preparada aos que cujos pés escorregam.
Pochodně zavržená jest (podlé smýšlení člověka pokoje užívajícího) ten, kterýž jest blízký pádu.
6 As tendas dos ladrões têm descanso, e os que irritam a Deus estão seguros; os que trazem [seu] deus em suas mãos.
Pokojné a bezpečné příbytky mají loupežníci ti, kteříž popouzejí Boha silného, jimž on uvodí dobré věci v ruku jejich.
7 Verdadeiramente pergunta agora aos animais, que eles te ensinarão; e às aves dos céus, que elas te explicarão;
Ano zeptej se třebas hovad, a naučí tě, aneb ptactva nebeského, a oznámí tobě.
8 Ou fala com a terra, que ela te ensinará; até os peixes do mar te contarão.
Aneb rozmluv s zemí, a poučí tě, ano i ryby mořské vypravovati budou tobě.
9 Quem entre todas estas coisas não entende que a mão do SENHOR faz isto?
Kdo nezná ze všeho toho, že ruka Hospodinova to učinila?
10 Em sua mão está a alma de tudo quanto vive, e o espírito de toda carne humana.
V jehož ruce jest duše všelikého živočicha, a duch každého těla lidského.
11 Por acaso o ouvido não distingue as palavras, e o paladar prova as comidas?
Zdaliž ucho slov rozeznávati nebude, tak jako dásně pokrmu okoušejí?
12 Nos velhos está o conhecimento, e na longa idade o entendimento.
Při starcích jest moudrost, a při dlouhověkých rozumnost.
13 Com [Deus] está a sabedoria e a força; o conselho e o entendimento lhe pertencem.
Nadto pak u Boha moudrost a síla, jehoť jest rada a rozumnost.
14 Eis que o que ele derruba não pode ser reconstruído; e ninguém pode libertar o homem a quem ele aprisiona.
Jestliže on boří, nemůže zase stavíno býti; zavírá-li člověka, nemůže býti otevříno.
15 Eis que, [quando] ele detém as águas, elas se secam; [quando] ele as deixa sair, elas transtornam a terra.
Hle, tak zastavuje vody, až i vysychají, a tak je vypouští, že podvracejí zemi.
16 Com ele está a força e a sabedoria; Seu é o que erra, e o que faz errar.
U něho jest síla a bytnost, jeho jest ten, kterýž bloudí, i kterýž v blud uvodí.
17 Ele leva os conselheiros despojados, e faz os juízes enlouquecerem.
On uvodí rádce v nemoudrost, a z soudců blázny činí.
18 Ele solta a atadura dos reis, e ata um cinto a seus lombos.
Svazek králů rozvazuje, a pasem přepasuje bedra jejich.
19 Ele leva os sacerdotes despojados, e transtorna os poderosos.
On uvodí knížata v nemoudrost, a mocné vyvrací.
20 Ele tira a fala daqueles a quem os outros confiam, e tira o juízo dos anciãos.
On odjímá řeč výmluvným, a soud starcům béře.
21 Ele derrama menosprezo sobre os príncipes, e afrouxa o cinto dos fortes.
On vylévá potupu na urozené, a sílu mocných zemdlívá.
22 Ele revela as profundezas das trevas, e traz a sombra de morte à luz.
On zjevuje hluboké věci z temností, a vyvodí na světlo stín smrti.
23 Ele multiplica as nações, e ele as destrói; ele dispersa as nações, e as reúne.
On rozmnožuje národy i hubí je, rozšiřuje národy i zavodí je.
24 Ele tira o entendimento dos líderes do povo da terra, e os faz vaguear pelos desertos, sem caminho.
On odjímá srdce předním z lidu země, a v blud je uvodí na poušti bezcestné,
25 Nas trevas andam apalpando, sem terem luz; e os faz cambalear como a bêbados.
Aby šámali ve tmě bez světla. Summou, činí, aby bloudili jako opilý.
