Salmos 109
1 Ó Deus do meu louvor, não te cales,
Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Ó Bože chvály mé, nečiň se neslyše.
2 Pois a boca do ímpio e a boca do enganador estão abertas contra mim: tem falado contra mim com uma língua mentirosa.
Nebo ústa nešlechetného a ústa lstivá proti mně se otevřela, mluvili proti mně jazykem lživým.
3 Eles me cercaram com palavras odiosas, e pelejaram contra mim sem causa.
A slovy jizlivými osočili mne, válčí proti mně beze vší příčiny.
4 Em recompensa do meu amor são meus adversários: mas eu faço oração.
Protivili mi se za mé milování, ješto jsem se za ně modlíval.
5 E me deram mal pelo bem, e ódio pelo meu amor.
Odplacují se mi zlým za dobré, a nenávistí za milování mé.
6 Põe sobre ele um ímpio, e Satanás esteja à sua direita.
Postav nad ním bezbožníka, a protivník ať mu stojí po pravici.
7 Quando for julgado, saia condenado; e a sua oração se lhe torne em pecado.
Když před soudem stane, ať zůstane za nešlechetného, a prosba jeho budiž jemu k hříchu.
8 Sejam poucos os seus dias, e outro tome o seu ofício.
Budiž dnů jeho málo, a úřad jeho vezmi jiný.
9 Sejam órfãos os seus filhos, e viúva sua mulher.
Buďtež děti jeho sirotci, a žena jeho vdovou.
10 Sejam vagabundos e pedintes os seus filhos, e busquem o pão dos seus lugares desolados.
Buďtež běhouni a tuláci synové jeho, žebřete, vyhnáni jsouce z poustek svých.
11 Lance o credor a mão a tudo quanto tenha, e despojem os estranhos o seu trabalho.
Přitáhni k sobě lichevník všecko, cožkoli má, a úsilé jeho rozchvátejte cizí.
12 Não haja ninguém que se compadeça dele, nem haja quem favoreça os seus órfãos.
Nebudiž, kdo by mu chtěl milosrdenství prokázati, aniž buď, kdo by se smiloval nad sirotky jeho.
13 Desapareça a sua posteridade, o seu nome seja apagado na seguinte geração.
Potomci jeho z kořen vyťati buďte, v druhém kolenu vyhlazeno buď jméno jejich.
14 Esteja na memória do Senhor a iniquidade de seus pais, e não se apague o pecado de sua mãe.
Přijdiž na pamět nepravost předků jeho před Hospodinem, a hřích matky jeho nebuď shlazen.
15 Antes estejam sempre perante o Senhor, para que faça desaparecer a sua memória da terra.
Buďtež před Hospodinem ustavičně, až by vyhladil z země památku jejich,
16 Porquanto não se lembrou de fazer misericórdia; antes perseguiu ao varão aflito e ao necessitado, para que pudesse até matar o quebrantado de coração.
Proto že nepamatoval, aby činil milosrdenství, ale protivenství činil člověku chudému a nuznému a sevřenému bolestí srdce, aby jej zamordoval.
17 Visto que amou a maldição, ela lhe sobrevenha, e assim como não desejou a benção, ela se afaste dele.
Poněvadž miloval zlořečení, nechať přijde na něj; neměl líbosti v požehnání, nechať se vzdálí od něho.
18 Assim como se vestiu de maldição, como dum vestido, assim penetre ela nas suas entranhas como água, e em seus ossos como azeite.
A tak budiž oblečen v zlořečenství jako v svůj oděv, a ať vejde do vnitřností jeho jako voda, a jako olej do kostí jeho.
19 Seja para ele como o vestido que o cobre, e como cinto que o cinja sempre.
Budiž jemu to jako plášť k přiodívání, a jako pás k ustavičnému opasování.
20 Seja este o galardão dos meus contrários, da parte do Senhor, e dos que falam mal contra a minha alma.
Taková mzda přijdiž mým protivníkům od Hospodina, a mluvícím zlé věci proti duši mé.
21 Mas tu, Deus Senhor, trata comigo por amor do teu nome, porque a tua misericórdia é boa; livra-me,
Ty pak, Hospodine Pane, nalož se mnou laskavě pro jméno své, nebo dobré jest milosrdenství tvé; vytrhni mne.
22 Pois estou aflito e necessitado, e o meu coração está ferido dentro de mim.
Jsemť zajisté chudý a nuzný, a srdce mé raněno jest u vnitřnostech mých.
23 Vou-me como a sombra que declina; sou sacudido como o gafanhoto.
Jako stín, když se nachyluje, ucházeti musím; honí se za mnou jako za kobylkou.
24 De jejuar estão enfraquecidos os meus joelhos, e a minha carne emagrece.
Kolena má klesají postem, a tělo mé vyschlo z tučnosti.
25 E ainda lhes sou opróbrio; quando me contemplam, movem as cabeças.
Nadto jsem jim za posměch; když mne uhlédají, potřásají hlavami svými.
26 Ajuda-me, Senhor Deus meu, salva-me segundo a tua misericórdia.
Spomoz mi, ó Hospodine Bože můj, zachovej mne podlé milosrdenství svého,
27 Para que saibam que esta é a tua mão, e que tu, Senhor, o fizeste.
Tak aby poznati mohli, že jest to ruka tvá, a že jsi ty, Hospodine, učinil to.
28 Amaldiçoem eles, mas abençoa tu: quando se levantarem fiquem confundidos; e alegre-se o teu servo.
Nechť oni jakkoli zlořečí, ty dobrořeč; kteříž povstali, nechť se zastydí, aby se veselil služebník tvůj.
29 Vistam-se os meus adversários de vergonha, e cubram-se com a sua própria confusão como com uma capa.
Buďtež oblečeni protivníci moji v zahanbení, a nechť se odějí jako pláštěm hanbou svou.
30 Louvarei grandemente ao Senhor com a minha boca: louva-lo-ei entre a multidão.
Slaviti budu Hospodina velice ústy svými, a u prostřed mnohých chváliti jej budu,
31 Pois se porá à mão direita do pobre, para o livrar dos que condenam a sua alma.
Proto že stojí po pravici nuznému, aby ho zachoval od těch, kteříž odsuzují život jeho.
