Provérbios 8
1 Não clama porventura a sabedoria, e a inteligência não dá a sua voz?
Zdaliž moudrost nevolá, a rozumnost nevydává hlasu svého?
2 No cume das alturas, junto ao caminho, nas encruzilhadas das veredas se põe.
Na vrchu vysokých míst, u cesty, na rozcestí stojí,
3 Da banda das portas da cidade, à entrada da cidade, e à entrada das portas está gritando.
U bran, kudy se chodí do města, a kudy se chodí dveřmi, volá, řkuci:
4 A vós, ó homens, clamo; e a minha voz se dirige aos filhos dos homens.
Na vásť, ó muži, volám, a hlas můj jest k synům lidským.
5 Entendei, ó símplices, a prudência: e vós, loucos, entendei do coração.
Poučte se hloupí opatrnosti, a blázni srozumějte srdcem.
6 Ouvi, porque falarei coisas excelentes: os meus lábios se abrirão para a equidade.
Poslouchejtež, nebo znamenité věci mluviti budu, a otevření rtů mých pouhou pravdu.
7 Porque a minha boca proferirá a verdade, e os meus lábios abominam a impiedade.
Jistě žeť pravdu zvěstují ústa má, a ohavností jest rtům mým bezbožnost.
8 Em justiça estão todas as palavras da minha boca: não há nelas nenhuma coisa tortuosa nem perversa.
Spravedlivé jsou všecky řeči úst mých, není v nich nic křivého ani převráceného.
9 Todas elas são retas para o que bem as entende, e justas para os que acham o conhecimento.
Všecky pravé jsou rozumějícímu, a přímé těm, kteříž nalézají umění.
10 Aceitai a minha correção, e não a prata: e o conhecimento, mais do que o ouro fino escolhido.
Přijmětež cvičení mé raději než stříbro, a umění raději než zlato nejvýbornější.
11 Porque melhor é a sabedoria do que os rubins; e tudo o que mais se deseja não se pode comparar com ela.
Nebo lepší jest moudrost než drahé kamení, tak že jakékoli věci žádostivé vrovnati se jí nemohou.
12 Eu, a sabedoria, habito com a prudência, e acho a ciência dos conselhos.
Já moudrost bydlím s opatrností, a umění pravé prozřetelnosti přítomné mám.
13 O temor do Senhor é aborrecer o mal: a soberba, e a arrogância, e o mau caminho, e a boca perversa, aborreço.
Bázeň Hospodinova jest v nenávisti míti zlé, pýchy a vysokomyslnosti, i cesty zlé a úst převrácených nenávidím.
14 Meu é o conselho e verdadeira sabedoria: eu sou o entendimento, minha é a fortaleza.
Má jest rada i šťastný prospěch, jáť jsem rozumnost, a má jest síla.
15 Por mim reinam os reis e os príncipes ordenam justiça.
Skrze mne králové kralují, a knížata ustanovují věci spravedlivé.
16 Por mim dominam os dominadores, e príncipes, todos os juízes da terra.
Skrze mne knížata panují, páni i všickni soudcové zemští.
17 Eu amo aos que me amam, e os que de madrugada me buscam me acharão.
Já milující mne miluji, a kteříž mne pilně hledají, nalézají mne.
18 Riquezas e honra estão comigo; como também opulência durável e justiça.
Bohatství a sláva při mně jest, zboží trvánlivé i spravedlnost.
19 Melhor é o meu fruto do que o fino ouro e do que o ouro refinado, e as minhas novidades do que a prata escolhida.
Lepší jest ovoce mé než nejlepší zlato, i než ryzí, a užitek můj než stříbro výborné.
20 Faço andar pelo caminho da justiça, no meio das veredas do juízo.
Stezkou spravedlnosti vodím, prostředkem stezek soudu,
21 Para que faça herdar bens permanentes aos que me amam, e eu encha os seus tesouros.
Abych těm, kteříž mne milují, přidědila zboží věčné, a poklady jejich naplnila.
22 O Senhor me possuiu no princípio de seus caminhos, desde então, e antes de suas obras.
Hospodin měl mne při počátku cesty své, před skutky svými, přede všemi časy.
23 Desde a eternidade fui ungida, desde o princípio, antes do começo da terra.
Před věky ustanovena jsem, před počátkem, prvé než byla země.
24 Quando ainda não havia abismos, fui gerada, quando ainda não havia fontes carregadas de águas.
Když ještě nebylo propasti, zplozena jsem, když ještě nebylo studnic oplývajících vodami.
25 Antes que os montes se houvessem assentado, antes dos outeiros, eu era gerada.
Prvé než hory založeny byly, než byli pahrbkové, zplozena jsem;
26 Ainda não tinha feito a terra, nem os campos, nem o princípio dos mais miúdos do mundo.
Ještě byl neučinil země a rovin, ani začátku prachu okršlku zemského.
27 Quando preparava os céus, ai estava eu, quando compassava ao redor a face do abismo,
Když připravoval nebesa, byla jsem tu, když vyměřoval okrouhlost nad propastí;
28 Quando afirmava as nuvens de cima, quando fortificava as fontes do abismo,
Když upevňoval oblaky u výsosti, když utvrzoval studnice propasti;
29 Quando punha ao mar o seu termo, para que as águas não trespassassem o seu mando, quando compunha os fundamentos da terra.
Když ukládal moři cíl jeho, a vodám, aby nepřestupovaly rozkázaní jeho, když vyměřoval základy země:
30 Então eu estava com ele por aluno: e eu era cada dia as suas delícias, folgando perante ele em todo o tempo;
Tehdáž byla jsem od něho pěstována, a byla jsem jeho potěšení na každý den, anobrž hrám před ním každého času;
31 Folgando no seu mundo habitável, e achando as minhas delícias com os filhos dos homens.
Hrám i na okršlku země jeho, a rozkoše mé s syny lidskými.
32 Agora, pois, filhos, ouvi-me, porque bem-aventurados serão os que guardarem os meus caminhos.
A tak tedy, synové, poslechněte mne, nebo blahoslavení jsou ostříhající cest mých.
33 Ouvi a correção, e sede sábios, e não a rejeiteis.
Poslouchejte cvičení, a nabuďte rozumu, a nerozpakujte se.
34 Bem-aventurado o homem que me dá ouvidos, velando às minhas portas cada dia, esperando às hombreiras das minhas entradas.
Blahoslavený člověk, kterýž mne slýchá, bdě u dveří mých na každý den, šetře veřejí dveří mých.
35 Porque o que me achar achará a vida, e alcançará favor do Senhor.
Nebo kdož mne nalézá, nalézá život, a dosahuje lásky od Hospodina.
36 Mas o que pecar contra mim violentará a sua própria alma: todos os que me aborrecem amam a morte.
Ale kdož hřeší proti mně, ukrutenství provodí nad duší svou; všickni, kteříž mne nenávidí, milují smrt.
