Provérbios 7
1 Filho meu, guarda as minhas palavras, e esconde dentro de ti os meus mandamentos.
Synu můj, ostříhej řečí mých, a přikázaní má schovej u sebe.
2 Guarda os meus mandamentos, e vive; e a minha lei, como as meninas dos teus olhos.
Ostříhej přikázaní mých, a živ budeš, a naučení mého jako zřítelnice očí svých.
3 Ata-os aos teus dedos, escreve-os na táboa do teu coração.
Přivaž je na prsty své, napiš je na tabuli srdce svého.
4 Dize à sabedoria, Tu és minha irmã; e à prudência chama parenta.
Rci moudrosti: Sestra má jsi ty, a rozumnost přítelkyní jmenuj,
5 Para te guardarem da mulher alheia, da estrangeira, que lisongeia com as suas palavras.
Aby tě ostříhala od ženy cizí, od postranní, jenž řečmi svými lahodí.
6 Porque da janela da minha casa, por minhas grades olhando eu,
Nebo z okna domu svého okénkem vyhlédaje,
7 Vi entre os símplices, descobri entre os moços, um mancebo falto de juízo,
Viděl jsem mezi hloupými, spatřil jsem mezi mládeží mládence bláznivého.
8 Que passava pela rua junto à sua esquina, e seguia o caminho da sua casa;
Kterýž šel po ulici vedlé úhlu jejího, a cestou k domu jejímu kráčel,
9 No crepúsculo, à tarde do dia, na tenebrosa noite e na escuridão;
V soumrak, u večer dne, ve tmách nočních a v mrákotě.
10 E eis que uma mulher lhe saiu ao encontro, com enfeites de prostituta, e astuta de coração:
A aj, žena potkala ho v ozdobě nevěstčí a chytrého srdce,
11 Esta era alvoroçadora, e contenciosa; não paravam em sua casa os seus pés;
Štěbetná a opovážlivá, v domě jejím nezůstávají nohy její,
12 Agora por fora, depois pelas ruas, e espreitando por todos os cantos:
Jednak vně, jednak na ulici u každého úhlu úklady činící.
13 E pegou dele, e o beijou; esforçou o seu rosto, e disse-lhe:
I chopila jej, a políbila ho, a opovrhši stud, řekla jemu:
14 Sacrifícios pacíficos tenho comigo; hoje paguei os meus votos.
Oběti pokojné jsou u mne, dnes splnila jsem slib svůj.
15 Por isto saí ao encontro a buscar diligentemente a tua face, e te achei.
Protož vyšla jsem vstříc tobě, abych pilně hledala tváři tvé, i nalezla jsem tě.
16 Já cobri a minha cama com cobertas de tapeçaria, com obras lavradas com linho fino do Egito.
Koberci jsem obestřela lůže své, s řezbami a prostěradly Egyptskými,
17 Já perfumei o meu leito com mirra, aloes, e canela.
Vykadila jsem pokojík svůj mirrou a aloe a skořicí.
18 Vem, saciemo-nos de amores até pela manhã: alegremo-nos com amores.
Poď, opojujme se milostí až do jitra, obveselíme se v milosti.
19 Porque já o marido não está em sua casa: foi fazer uma jornada ao longe:
Nebo není muže doma, odšel na cestu dalekou.
20 Um saquitel de dinheiro levou na sua mão: ao dia apontado virá a sua casa.
Pytlík peněz vzal s sebou, v jistý den vrátí se do domu svého.
21 Seduziu-o com a multidão das suas palavras, com as lisonjas dos seus lábios o persuadiu.
I naklonila ho mnohými řečmi svými, a lahodností rtů svých přinutila jej.
22 Segue-a logo, como boi que vai ao matadouro, e como o louco ao castigo das prisões;
Šel za ní hned, jako vůl k zabití chodívá, a jako blázen v pouta, jimiž by trestán byl.
23 Até que a flecha lhe atravesse o fígado, como a ave que se apressa para o laço, e não sabe que está armado contra a sua vida.
Dokudž nepronikla střela jater jeho, pospíchal jako pták k osídlu, nevěda, že ono bezživotí jeho jest.
24 Agora pois, filhos, dai-me ouvidos, e estai atentos às palavras da minha boca.
Protož nyní, synové, slyšte mne, a pozorujte řečí úst mých.
25 Não se desvie para os seus caminhos o teu coração, e não andes perdido nas suas veredas.
Neuchyluj se k cestám jejím srdce tvé, aniž se toulej po stezkách jejích.
26 Porque a muitos feridos derribou; e são muitíssimos os que por ela foram mortos.
Nebo mnohé zranivši, porazila, a silní všickni zmordováni jsou od ní.
