Provérbios 26
1 Como a neve no verão, e como a chuva na sega, assim não convém ao louco a honra.
Jako sníh v létě, a jako déšť ve žni, tak nepřipadá na blázna čest.
2 Como ao pássaro o vaguear, como à andorinha o voar, assim a maldição sem causa não virá.
Jako vrabec přenáší se, a vlaštovice létá, tak zlořečení bez příčiny nedojde.
3 O açoite para o cavalo, o freio para o jumento, e a vara para as costas dos tolos.
Bič na koně, uzda na osla, a kyj na hřbet blázna.
4 Não respondas ao tolo segundo a sua estultícia; para que também te não faças semelhante a ele.
Neodpovídej bláznu podlé bláznovství jeho, abys i ty jemu nebyl podobný.
5 Responde ao tolo segundo a sua estultícia; para que não seja sábio aos seus olhos.
Odpověz bláznu podlé bláznovství jeho, aby sám u sebe nebyl moudrý.
6 Os pés corta, e o dano bebe, quem manda mensagens pela mão dum tolo.
Jako by nohy osekal, bezpráví se dopouští ten, kdož svěřuje poselství bláznu.
7 Como as pernas do coxo, que pendem frouxas, assim é o provérbio na boca dos tolos.
Jakož nejednostejní jsou hnátové kulhavého, tak řeč v ústech bláznů.
8 Como o que ata a pedra preciosa na funda, assim é aquele que dá honra ao tolo.
Jako vložiti kámen do praku, tak jest, když kdo ctí blázna.
9 Como o espinho que entra na mão do bêbado, assim é o provérbio na boca dos tolos.
Trn, kterýž se dostává do rukou opilého, jest přísloví v ústech bláznů.
10 Os grandes molestam a todos, e alugam os tolos e transgressores.
Veliký pán stvořil všecko, a dává odplatu bláznu, i odměnu přestupníkům.
11 Como o cão que torna ao seu vômito, assim é o tolo que reitera a sua estultícia.
Jakož pes navracuje se k vývratku svému, tak blázen opětuje bláznovství své.
12 Tens visto a um homem que é sábio a seus próprios olhos? maior esperança há do tolo do que dele.
Spatřil-li bys člověka, an jest moudrý sám u sebe, naděje o bláznu lepší jest než o takovém.
13 Diz o preguiçoso: Um leão está no caminho; um leão está nas ruas
Říká lenoch: Lev lítý jest na cestě, lev jest v ulici.
14 Como a porta se revolve nos seus gonzos, assim o preguiçoso na sua cama.
Dvéře se obracejí na stežejích svých, a lenoch na lůži svém.
15 O preguiçoso esconde a sua mão no seio: enfada-se de torna-la à sua boca.
Schovává lenivý ruku svou za ňadra; těžko mu vztáhnouti ji k ústům svým.
16 Mais sábio é o preguiçoso a seus olhos do que sete homens que bem respondem.
Moudřejší jest lenivý u sebe sám, nežli sedm odpovídajících s soudem.
17 O que, passando, se entremete em pleito alheio é como aquele que toma um cão pelas orelhas.
Psa za uši lapá, kdož odcházeje, hněvá se ne v své při.
18 Como o louco que lança de si faiscas, flechas, e mortandades,
Jako nesmyslný vypouští jiskry a šípy smrtelné,
19 Assim é o homem que engana o seu próximo, e diz: Não o fiz eu por brincar?
Tak jest každý, kdož oklamává bližního, a říká: Zdaž jsem nežertoval?
20 Sem lenha, o fogo se apagará; e, não havendo murmurador, cessará a contenda.
Když není drev, hasne oheň; tak když nebude klevetníka, utichne svár.
21 Como o carvão é para as brazas, e a lenha para o fogo, assim é o homem contencioso para acender rixas.
Uhel mrtvý k roznícení, a drva k ohni, tak člověk svárlivý k roznícení svady.
22 As palavras do murmurador são como as palavras do espancado, e elas descem ao intimo do ventre.
Slova utrhače jako ubitých, ale však sstupují do vnitřností života.
23 Como o caco coberto de escórias de prata, assim são os lábios ardentes com o coração maligno.
Stříbrná trůska roztažená po střepě jsou rtové protivní a srdce zlé.
24 Aquele que aborrece se contrafaz pelos seus beiços, mas no seu interior encobre o engano.
Rty svými za jiného se staví ten, jenž nenávidí, ale u vnitřnosti své skládá lest.
25 Quando te suplicar com a sua voz, não te fies nele, porque sete abominações há no seu coração.
Když se ochotný ukáže řečí svou, nevěř mu; nebo sedmera ohavnost jest v srdci jeho.
26 Cujo ódio se encobre com engano; a sua malícia se descobrirá na congregação.
Přikrývána bývá nenávist chytře, ale zlost její zjevena bývá v shromáždění.
27 O que cava uma cova nela cairá; e o que revolve a pedra esta sobre ele tornará.
Kdo jámu kopá, do ní upadá, a kdo valí kámen, na něj se obrací.
28 A língua falsa aborrece aos que ela aflige, e a boca lubrica obra a ruína.
Člověk jazyka ošemetného v nenávisti má ponížené, a ústy úlisnými způsobuje pád.
