Provérbios 17
1 Melhor é um bocado seco, e com ele a tranquilidade, do que a casa cheia de vítimas, com contenda.
Lepší jest kus chleba suchého s pokojem, nežli dům plný nabitých hovad s svárem.
2 O servo prudente dominará sobre o filho que faz envergonhar; e entre os irmãos repartirá a herança.
Služebník rozumný panovati bude nad synem, kterýž jest k hanbě, a mezi bratřími děliti bude dědictví.
3 O crisol é para a prata, e o forno para o ouro; mas o Senhor prova os corações.
Teglík stříbra a pec zlata zkušuje, ale srdcí Hospodin.
4 O malfazejo atenta para o lábio iníquo: o mentiroso inclina os ouvidos à língua maligna.
Zlý člověk pozoruje řečí nepravých, a lhář poslouchá jazyka převráceného.
5 O que escarnece do pobre insulta ao que o criou: o que se alegra da calamidade não ficará inocente.
Kdo se posmívá chudému, útržku činí Učiniteli jeho; a kdo se z bídy raduje, nebude bez pomsty.
6 Coroa dos velhos são os filhos dos filhos; e a glória dos filhos são seus pais.
Koruna starců jsou vnukové, a ozdoba synů otcové jejich.
7 Não convém ao tolo o lábio excelente: quanto menos ao príncipe o lábio mentiroso.
Nesluší na blázna řeči znamenité, ovšem na kníže řeč lživá.
8 Pedra preciosa é o presente aos olhos dos que o recebem; para onde quer que se volver, servirá de proveito.
Jako kámen drahý, tak bývá vzácný dar před očima toho, kdož jej béře; k čemukoli směřuje, daří se jemu.
9 O que encobre a transgressão busca a amizade, mas o que renova a coisa, separa os maiores amigos.
Kdo přikrývá přestoupení, hledá lásky; ale kdo obnovuje věc, rozlučuje přátely.
10 Mais profundamente entra a repreensão no prudente, do que cem açoites no tolo.
Více se chápá rozumného jedno domluvení, nežli by blázna stokrát ubil.
11 Na verdade o rebelde não busca senão o mal, mas mensageiro cruel se enviará contra ele.
Zpurný toliko zlého hledá, pročež přísný posel na něj poslán bývá.
12 Encontre-se com o homem a ursa roubada dos filhos; mas não o louco na sua estultícia.
Lépe člověku potkati se s nedvědicí osiřalou, nežli s bláznem v bláznovství jeho.
13 Quanto àquele que torna mal por bem, não se apartará o mal da sua casa.
Kdo odplacuje zlým za dobré, neodejdeť zlé z domu jeho.
14 Como o que solta as águas, é o princípio da contenda, pelo que, antes que sejas envolto, deixa a porfia.
Začátek svady jest, jako když kdo protrhuje vodu; protož prvé než by se zsilil svár, přestaň.
15 O que justifica ao ímpio, e condena ao justo, ambos são abomináveis ao Senhor, tanto um como o outro.
Kdož ospravedlňuje nepravého, i kdož odsuzuje spravedlivého, ohavností jsou Hospodinu oba jednostejně.
16 De que serviria o preço na mão do tolo para comprar a sabedoria, visto que não tem entendimento?
K čemu jest zboží v ruce blázna, když k nabytí moudrosti rozumu nemá?
17 Em todo o tempo ama o amigo; e para a angústia nasce o irmão.
Všelikého času miluje, kdož jest přítelem, a bratr v ssoužení ukáže se.
18 O homem falto de entendimento dá a mão, ficando por fiador diante do seu companheiro.
Èlověk bláznivý ruku dávaje, činí slib před přítelem svým.
19 O que ama a contenda ama a transgressão; o que alça a sua porta busca a ruína.
Kdož miluje svadu, miluje hřích; a kdo vyvyšuje ústa svá, hledá potření.
20 O perverso de coração nunca achará o bem; e o que tem a língua dobre virá a cair no mal
Převrácené srdce nenalézá toho, což jest dobrého; a kdož má vrtký jazyk, upadá v těžkost.
21 O que gera a um tolo para a sua tristeza o faz; e o pai do insensato não se alegrará.
Kdo zplodil blázna, k zámutku svému zplodil jej, aniž se bude radovati otec nemoudrého.
22 O coração alegre serve de bom remédio, mas o espírito abatido virá a secar os ossos.
Srdce veselé očerstvuje jako lékařství, ale duch zkormoucený vysušuje kosti.
23 O ímpio tomará o presente do seio, para perverter as veredas da justiça.
Bezbožný tajně béře dar, aby převrátil stezky soudu.
24 No rosto do entendido se vê a sabedoria, porém os olhos do louco estão nas extremidades da terra.
Na oblíčeji rozumného vidí se moudrost, ale oči blázna těkají až na konec země.
25 O filho insensato é tristeza para seu pai, e amargura para a que o pariu.
K žalosti jest otci svému syn blázen, a k hořkosti rodičce své.
26 Não é bom também pôr pena ao justo, nem que firam os príncipes ao que obra justamente.
Jistě že pokutovati spravedlivého není dobré, tolikéž, aby knížata bíti měli pro upřímost.
27 Retém as suas palavras o que possui o conhecimento, e o homem de entendimento é de precioso espírito.
Zdržuje řeči své muž umělý; drahého ducha jest muž rozumný.
28 Até o tolo, quando se cala, será reputado por sábio; e o que cerrar os seus lábios por entendido.
Také i blázen, mlče, za moudrého jmín bývá, a zacpávaje rty své, za rozumného.
