Jó 39
1 Sabes tu o tempo em que as cabras montezes parem? ou consideraste as dores das cervas?
Víš-li, kterého času rodí kamsíkové, a laň ku porodu pracující spatřil-lis?
2 Contarás os meses que cumprem? ou sabes o tempo do seu parto?
Máš-li v počtu měsíce, kteréž vyplňují? Znáš-li, pravím, čas porodu jejich?
3 Quando se encurvam, produzem seus filhos, e lançam de si as suas dores.
Jak se kladou, plod svůj utiskají, a s bolestí ho pozbývají?
4 Seus filhos enrijam, crescem com o trigo: saem, e nunca mais tornam a elas.
Jak se zmocňují mladí jejich, i odchovávají picí polní, a vycházejíce, nenavracují se k nim?
5 Quem despediu livre o jumento montez? e quem soltou as prisões ao jumento bravo?
Kdo propustil zvěř, aby byla svobodná? A řemení divokého osla kdo rozvázal?
6 Ao qual dei o ermo por casa, e a terra salgada por suas moradas.
Jemuž jsem dal pustinu místo domu jeho, a místo příbytku jeho zemi slatinnou.
7 Ri-se do arroido da cidade: não ouve os muitos gritos do exator.
Posmívá se hluku městskému, a na křikání toho, kdož by jej honil, nic nedbá.
8 O que descobre nos montes é o seu pasto, e anda buscando tudo que está verde.
To, což nachází v horách, jest pastva jeho; nebo toliko zeliny hledá.
9 Ou, querer-te-á servir o unicórnio? ou ficará na tua cavalariça?
Svolí-liž jednorožec, aby tobě sloužil, a u jeslí tvých aby nocoval?
10 Ou amarrarás o unicórnio com a sua corda no rego? ou estorroará após ti os vales?
Připřáhneš-liž provazem jednorožce k orání? Bude-liž vláčeti brázdy za tebou?
11 Ou confiarás nele, por ser grande a sua força? ou deixarás a seu cargo o teu trabalho?
Zdaž se na něj ubezpečíš, proto že jest veliká síla jeho, a poručíš jemu svou práci?
12 Ou fiarás dele que te torne o que semeaste e o recolherá na tua eira?
Zdaž se jemu dověříš, že sveze semeno tvé, a na humno tvé shromáždí?
13 Vem de ti as alegres asas dos pavões, que tem penas de cegonha e da águia?
Ty-lis dal pávům křídlo pěkné, aneb péro čápu neb pstrosu?
14 A qual deixa os seus ovos na terra, e os aquenta no pó.
A že opouští na zemi vejce svá, ačkoli je v prachu osedí,
15 E se esquece de que algum pé os pise, ou os animais do campo os calquem.
Nic nemysle, že by je noha potlačiti, aneb zvěř polní pošlapati mohla?
16 Endurece-se para com seus filhos, como se não fossem seus: debalde é seu trabalho, porquanto está sem temor.
Tak se zatvrzuje k mladým svým, jako by jich neměl; jako by neužitečná byla práce jeho, tak jest bez starosti.
17 Porque Deus a privou de sabedoria, e não lhe repartiu entendimento.
Nebo nedal jemu Bůh moudrosti, aniž mu udělil rozumnosti.
18 A seu tempo se levanta ao alto: ri-se do cavalo, e do que vai montado nele.
Časem svým zhůru se vznášeje, posmívá se koni i jezdci jeho.
19 Ou darás tu força ao cavalo? ou vestirás o seu pescoço com trovão?
Zdaž ty dáti můžeš koni sílu? Ty-li ozdobíš šíji jeho řehtáním?
20 Ou espanta-lo-ás, como ao gafanhoto? terrível é o fogoso respirar das suas ventas.
Zdali jej zastrašíš jako kobylku? Anobrž frkání chřípí jeho strašlivé jest.
21 Escarva a terra, e folga na sua força, e sai ao encontro dos armados.
Kopá důl, a pléše v síle své, vycházeje vstříc i zbroji.
22 Ri-se do temor, e não se espanta, e não torna atráz por causa da espada.
Směje se strachu, aniž se leká, aniž ustupuje zpátkem před ostrostí meče,
23 Contra ele rangem a aljava, o ferro flamante da lança e do dardo.
Ač i toul na něm chřestí, a blyští se dřevce a kopí.
24 Sacudindo-se, e removendo-se, escarva a terra, e não faz caso do som da buzina.
S hřmotem a s hněvem kopá zemi, aniž pokojně stojí k zvuku trouby.
25 Na fúria do som das buzinas diz: Eia! e de longe cheira a guerra, e o trovão dos príncipes, e o alarido.
Anobrž k zvuku trouby řehce, a zdaleka cítí boj, hluk knížat a prokřikování.
26 Ou vôa o gavião pela tua inteligência, e estende as suas asas para o sul?
Zdali podlé rozumu tvého létá jestřáb, roztahuje křídla svá na poledne?
27 Ou se remonta a águia ao teu mandado, e põe no alto o seu ninho?
Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí?
28 Nas penhas mora e habita: no cume das penhas, e nos lugares seguros.
Na skále přebývá, přebývá na špičaté skále jako na hradě,
29 Desde ali descobre a preza: seus olhos a avistam desde longe.
Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka očima svýma spatřuje.
30 E seus filhos chupam o sangue, e onde há mortos ai está.
Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu i ona jest.
