< 30 >

1 Porém agora se riem de mim os de menos idade do que eu, cujos pais eu teria desdenhado de pôr com os cães do meu rebanho.
Nyní pak posmívají se mi mladší mne, jejichž bych otců nechtěl byl postaviti se psy stáda svého.
2 De que também me serviria a força das suas mãos? já de velhice se tinham esgotado neles.
Ač síla rukou jejich k čemu by mi byla? Zmařena jest při nich starost jejich.
3 De míngua e fome andavam sós, e recolhiam-se para os lugares secos, tenebrosos, assolados e desertos.
Nebo chudobou a hladem znuzeni, utíkali na planá, tmavá, soukromná a pustá místa.
4 Apanhavam malvas junto aos arbustos, e o seu mantimento eram as raízes dos zimbros.
Kteříž trhali zeliny po chrastinách, ano i koření, a jalovec za pokrm byl jim.
5 Do meio dos homens foram expulsos, e gritavam contra eles, como contra o ladrão:
Z prostřed lidí vyháníni byli; povolávali za nimi, jako za zlodějem,
6 Para habitarem nos barrancos dos vales, e nas cavernas da terra e das rochas.
Tak že musili bydliti v výmolích potoků, v děrách země a skálí.
7 Bramavam entre os arbustos, e ajuntavam-se debaixo das ortigas.
V chrastinách řvali, pod trní se shromažďovali,
8 Eram filhos de doidos, e filhos de gente sem nome, e da terra foram expulsos.
Lidé nejnešlechetnější, nýbrž lidé bez poctivosti, menší váhy i než ta země.
9 Porém agora sou a sua canção, e lhes sirvo de rifão.
Nyní, pravím, jsem jejich písničkou, jsa jim učiněn za přísloví.
10 Abominam-me, e fogem para longe de mim, e do meu rosto não reteem o seu escarro.
V ošklivosti mne mají, vzdalují se mne, a na tvář mou nestydí se plvati.
11 Porque Deus desatou o meu cordão, e me oprimiu, pelo que sacudiram de si o freio perante o meu rosto.
Nebo Bůh mou vážnost odjal, a ssoužil mne; pročež uzdu před přítomností mou svrhli.
12 Á direita se levantam os moços; empurram os meus pés, e preparam contra mim os seus caminhos de destruição.
Po pravici mládež povstává, nohy mi podrážejí, tak že šlapáním protřeli ke mně stezky nešlechetnosti své.
13 Desbarataram-me o meu caminho: promovem a minha miséria: não tem ajudador.
Mou pak stezku zkazili, k bídě mé přidali, ač jim to nic nepomůže.
14 Veem contra mim como por uma grande brecha, e revolvem-se entre a assolação.
Jako širokou mezerou vskakují, a k vyplénění mému valí se.
15 Sobrevieram-me pavores; como vento perseguem a minha honra, e como nuvem passou a minha felicidade.
Obrátily se na mne hrůzy, stihají jako vítr ochotnost mou, nebo jako oblak pomíjí zdraví mé.
16 E agora derrama-se em mim a minha alma: os dias da aflição se apoderaram de mim.
A již ve mně rozlila se duše má, pochytili mne dnové trápení mého,
17 De noite se me traspassam os meus ossos, e os pulsos das minhas veias não descançam.
Kteréž v noci vrtá kosti mé ve mně; pročež ani nervové moji neodpočívají.
18 Pela grandeza da força das dores se demudou o meu vestido, e ele como o cabeção da minha túnica me cinge.
Oděv můj mění se pro násilnou moc bolesti, kteráž mne tak jako obojek sukně mé svírá.
19 Lançou-me na lama, e fiquei semelhante ao pó e à cinza.
Uvrhl mne do bláta, tak že jsem již podobný prachu a popelu.
20 Clamo a ti, porém tu não me respondes: estou em pé, porém para mim não atentas.
Volám k tobě, ó Bože, a neslyšíš mne; postavuji se, ale nehledíš na mne.
21 Tornaste-te a ser cruel contra mim: com a força da tua mão resistes violentamente.
Obrátils mi se v ukrutného nepřítele, silou ruky své mi odporuješ.
22 Levantas-me sobre o vento, fazes-me cavalgar sobre ele, e derretes-me o ser.
Vznášíš mne u vítr, sázíš mne na něj, a k rozplynutí mi přivodíš zdravý soud.
23 Porque eu sei que me levarás à morte e à casa do ajuntamento determinado a todos os viventes.
Nebo vím, že mne k smrti odkážeš, a do domu, do něhož se shromažďuje všeliký živý.
24 Porém não estenderá a mão para o montão de terra, se houve clamor neles contra mim na sua desventura.
Jistě žeť nevztáhne Bůh do hrobu ruky, by pak, když je stírá, i volali.
25 Porventura, não chorei sobre aquele que estava aflito? ou não se angustiou a minha alma pelo necessitado?
Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným.
26 Todavia aguardando eu o bem, então me veio o mal, e esperando eu a luz, veio a escuridão.
Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota.
27 As minhas entranhas ferveram e não estão quietas: os dias da aflição me surpreenderam.
Vnitřností mé zevřely, tak že se ještě neupokojily; předstihli mne dnové trápení.
28 Denegrido ando, porém não do sol, e, levantando-me na congregação, clamo por socorro.
Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím.
29 Irmão me fiz dos dragões, e companheiro dos avestruzes.
Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů.
30 Enegreceu-se a minha pele sobre mim, e os meus ossos estão queimados do calor.
Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti.
31 Pelo que se trocou a minha harmonia em lamentação, e o meu órgão em voz dos que choram.
A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících.

< 30 >