Jó 3
1 Depois disto abriu Job a sua boca, e amaldiçoou o seu dia.
Potom otevřev Job ústa svá, zlořečil dni svému.
2 E Job respondeu, e disse:
Nebo mluvě Job, řekl:
3 Pereça o dia em que nasci, e a noite em que se disse: Foi concebido um homem!
Ó by byl zahynul ten den, v němž jsem se naroditi měl, i noc, v níž bylo řečeno: Počat jest pacholík.
4 Converta-se aquele dia em trevas; e Deus de cima não tenha cuidado dele, nem resplandeça sobre ele a luz.
Ten den ó by byl obrácen v temnost, aby ho byl nevyhledával Bůh shůry, a nebyl osvícen světlem.
5 Contaminem-no as trevas e a sombra de morte; habitem sobre ele nuvens: a escuridão do dia o espante!
Ó by jej byly zachvátily tmy a stín smrti, a aby jej byla přikvačila mračna, a předěsila horkost denní.
6 A escuridão tome aquela noite, e não se goze entre os dias do ano, e não entre no número dos meses!
Ó by noc tu mrákota byla opanovala, aby nebyla připojena ke dnům roku, a v počet měsíců nepřišla.
7 Ah que solitária seja aquela noite, e suave música não entre nela!
Ó by noc ta byla osaměla, a zpěvu aby nebylo v ní.
8 Amaldiçoem-na aqueles que amaldiçoam o dia, que estão prontos para levantar o seu pranto.
Ó by jí byli zlořečili ti, kteříž proklínají den, hotovi jsouce vzbuditi velryba.
9 Escureçam-se as estrelas do seu crepúsculo; que espere a luz, e não venha: e não veja as pestanas dos olhos da alva!
Ó by se byly hvězdy zatměly v soumraku jejím, a očekávajíc světla, aby ho nebyla dočekala, ani spatřila záře jitřní.
10 Porque não fechou as portas do ventre; nem escondeu dos meus olhos a canceira?
Nebo nezavřela dveří života mého, ani skryla trápení od očí mých.
11 Porque não morri eu desde a madre? e em saindo do ventre, não expirei?
Proč jsem neumřel v matce, aneb vyšed z života, proč jsem nezahynul?
12 Porque me receberam os joelhos? e porque os peitos, para que mamasse?
Proč jsem vzat byl na klín, a proč jsem prsí požíval?
13 Porque já agora jazera e repousara; dormiria, e então haveria repouso para mim.
Nebo bych nyní ležel a odpočíval, spal bych a měl bych pokoj,
14 Com os reis e conselheiros da terra, que se edificavam casas nos lugares assolados,
S králi a radami země, kteříž sobě vzdělávali místa pustá,
15 Ou com os príncipes que tinham ouro, que enchiam as suas casas de prata,
Aneb s knížaty, kteříž měli zlato, a domy své naplňovali stříbrem.
16 Ou como aborto oculto, não existiria: como as crianças que não viram a luz.
Aneb jako nedochůdče nezřetelné proč jsem nebyl, a jako nemluvňátka, kteráž světla neviděla?
17 Ali os maus cessam de perturbar: e ali repousam os cançados.
Tamť bezbožní přestávají bouřiti, a tamť odpočívají ti, jenž v práci ustali.
18 Ali os presos juntamente repousam, e não ouvem a voz do exator:
Také i vězňové pokoj mají, a neslyší více hlasu násilníka.
19 Ali está o pequeno e o grande, e o servo fica livre de seu senhor.
Malý i veliký tam jsou rovni sobě, a služebník jest prost pána svého.
20 Porque se dá luz ao miserável, e vida aos amargosos de ânimo?
Proč Bůh dává světlo zbědovanému a život těm, kteříž jsou ducha truchlivého?
21 Que esperam a morte, e não se acha: e cavam em busca dela mais do que de tesouros ocultos:
Kteříž očekávají smrti, a není jí, ačkoli jí hledají pilněji než skrytých pokladů?
22 Que de alegria saltam, e exultam, achando a sepultura:
Kteříž by se veselili s plésáním a radovali, když by nalezli hrob?
23 Ao homem, cujo caminho é oculto, e a quem Deus o encobriu?
Èlověku, jehož cesta skryta jest, a jehož Bůh přistřel?
24 Porque antes do meu pão vem o meu suspiro: e os meus gemidos se derramam como água.
Nebo před pokrmem mým vzdychání mé přichází, a rozchází se jako voda řvání mé.
25 Porque o temor que temo me veio: e o que receiava me aconteceu.
To zajisté, čehož jsem se lekal, stalo se mi, a čehož jsem se obával, přišlo na mne.
26 Nunca estive descançado, nem sosseguei, nem repousei, mas veio sobre mim a perturbação.
Neměl jsem pokoje, aniž jsem se ubezpečil, ani odpočíval, až i přišlo pokušení toto.
