Jó 29
1 E proseguiu Job em proferir o seu dito, e disse:
Ještě dále Job vedl řeč svou, a řekl:
2 Ah! quem me dera ser como eu fui nos meses passados! como nos dias em que Deus me guardava!
Ó bych byl jako za časů předešlých, za dnů, v nichž mne Bůh zachovával,
3 Quando fazia resplandecer a sua candeia sobre a minha cabeça e quando eu pela sua luz caminhava pelas trevas:
Dokudž svítil svící svou nad hlavou mou, při jehož světle chodíval jsem v temnostech,
4 Como era nos dias da minha mocidade, quando o segredo de Deus estava sobre a minha tenda:
Tak jako jsem byl za dnů mladosti své, dokudž přívětivost Boží byla v stanu mém,
5 Quando o Todo-poderoso ainda estava comigo, e os meus meninos em redor de mim.
Dokudž ještě Všemohoucí byl se mnou, a všudy vůkol mne dítky mé,
6 Quando lavava os meus passos na manteiga, e da rocha me corriam ribeiros de azeite:
Když šlepěje mé máslem oplývaly, a skála vylévala mi prameny oleje,
7 Quando saía a porta pela cidade, e na praça fazia preparar a minha cadeira:
Když jsem vycházel k bráně skrze město, a na ulici strojíval sobě stolici svou.
8 Os moços me viam, e se escondiam, e até os idosos se levantavam e se punham em pé:
Jakž mne spatřovali mládenci, skrývali se, starci pak povstávali a stáli.
9 Os príncipes continham as suas palavras, e punham a mão sobre a sua boca:
Knížata choulili se v řečech, anobrž ruku kladli na ústa svá.
10 A voz dos chefes se escondia: e a sua língua se pegava ao seu paladar:
Hlas vývod se tratil, a jazyk jejich lnul k dásním jejich.
11 Ouvindo-me algum ouvido, me tinha por bem-aventurado: vendo-me algum olho, dava testemunho de mim;
Nebo ucho slyše, blahoslavilo mne, a oko vida, posvědčovalo mi,
12 Porque eu livrava o miserável, que clamava: como também o órfão que não tinha quem o socoresse.
Že vysvobozuji chudého volajícího, a sirotka, i toho, kterýž nemá spomocníka.
13 A benção do que ia perecendo vinha sobre mim, e eu fazia que jubilasse o coração da viúva.
Požehnání hynoucího přicházelo na mne, a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval.
14 Vestia-me da justiça: e ela me servia de vestido: como manto e diadema era o meu juízo.
V spravedlnost jsem se obláčel, a ona ozdobovala mne; jako plášť a koruna byl soud můj.
15 Eu fui o olho do cego, como também os pés do coxo:
Místo očí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému.
16 Aos necessitados era pai, e as causas de que eu não tinha conhecimento inquiria com diligência;
Byl jsem otcem nuzných, a na při, jíž jsem nebyl povědom, vyptával jsem se.
17 E quebrava os queixais do perverso, e dos seus dentes tirava a preza.
A tak vylamoval jsem třenovní zuby nešlechetníka, a z zubů jeho vyrážel jsem loupež.
18 E dizia: No meu ninho expirarei, e multiplicarei os meus dias como a areia.
A protož jsem říkal: V hnízdě svém umru, a jako písek rozmnožím dny.
19 A minha raiz se estendia junto às águas, e o orvalho fazia assento sobre os meus ramos;
Kořen můj rozloží se při vodách, a rosa nocovati bude na ratolestech mých.
20 A minha honra se renovava em mim, e o meu arco se reforçava na minha mão.
Sláva má mladnouti bude při mně, a lučiště mé v ruce mé obnovovati se.
21 Ouvindo-me esperavam, e em silêncio atendiam ao meu conselho.
Poslouchajíce, čekali na mne, a přestávali na radě mé.
22 Acabada a minha palavra, não replicavam, e minhas razões destilavam sobre eles;
Po slovu mém nic neměnili, tak na ně dštila řeč má.
23 Porque me esperavam, como a chuva; e abriam a sua boca, como a chuva tardia
Nebo očekávali mne jako deště, a ústa svá otvírali jako k přívalu žádostivému.
24 Se me ria para eles, não o criam, e não faziam abater a luz do meu rosto;
Žertoval-li jsem s nimi, nevěřili; pročež u vážnosti mne míti neoblevovali.
25 Eu escolhia o seu caminho, assentava-me como chefe, e habitava como rei entre as tropas: como aquele que consola os que pranteiam.
Přišel-li jsem kdy k nim, sedal jsem na předním místě, a tak bydlil jsem jako král v vojště, když smutných potěšuje.
