Jó 27
1 E proseguiu Job em proferir o seu dito, e disse:
Potom dále Job vedl řeč svou a řekl:
2 Vive Deus, que desviou a minha causa, e o Todo-poderoso, que amargurou a minha alma.
Živť jest Bůh silný, kterýž zavrhl při mou, a Všemohoucí, kterýž hořkostí naplnil duši mou,
3 Que, enquanto em mim houver alento, e o sopro de Deus nos meus narizes,
Že nikoli, dokudž duše má ve mně bude a duch Boží v chřípích mých,
4 Não falarão os meus lábios iniquidade, nem a minha língua pronunciará engano.
Nebudou mluviti rtové moji nepravosti, a jazyk můj vynášeti lsti.
5 Longe de mim que eu vos justifique: até que eu expire, nunca apartarei de mim a minha sinceridade.
Odstup ode mne, abych vás za spravedlivé vysvědčil; dokudž dýchati budu, neodložím upřímosti své od sebe.
6 A minha justiça me apegarei e não a largarei: não me remorderá o meu coração em toda a minha vida.
Spravedlnosti své držím se, aniž se jí pustím; nezahanbíť mne srdce mé nikdy.
7 Seja como o ímpio o meu inimigo, e o que se levantar contra mim como o perverso.
Bude jako bezbožník nepřítel můj, a povstávající proti mně jako nešlechetník.
8 Porque qual será a esperança do hipócrita, havendo sido ávaro, quando Deus lhe arrancar a sua alma?
Nebo jaká jest naděje pokrytce, by pak lakoměl, když Bůh vytrhne duši jeho?
9 Porventura Deus ouvirá o seu clamor, sobrevindo-lhe a tribulação?
Zdaliž volání jeho vyslyší Bůh silný, když na něj přijde ssoužení?
10 Ou deleitar-se-á no Todo-poderoso? ou invocará a Deus em todo o tempo?
Zdaliž v Všemohoucím kochati se bude? Bude-liž vzývati Boha každého času?
11 Ensinar-vos-ei acerca da mão de Deus, e não vos encobrirei o que está com o Todo-poderoso.
Ale já učím vás, v kázni Boha silného jsa, a jak se mám k Všemohoucímu, netajím.
12 Eis que todos vós já o vistes: porque pois vos desvaneceis na vossa vaidade?
Aj, vy všickni to vidíte, pročež vždy tedy takovou marnost vynášíte?
13 Esta pois é a porção do homem ímpio para com Deus, e a herança, que os tiranos receberão do Todo-poderoso.
Ten má podíl člověk bezbožný u Boha silného, a to dědictví ukrutníci od Všemohoucího přijímají:
14 Se os seus filhos se multiplicarem, será para a espada, e os seus renovos se não fartarão de pão.
Rozmnoží-li se synové jeho, rozmnoží se pod meč, a rodina jeho nenasytí se chlebem.
15 Os que ficarem dele na morte serão enterrados, e as suas viúvas não chorarão.
Pozůstalí po něm v smrti pohřbeni budou, a vdovy jeho nebudou ho plakati.
16 Se amontoar prata como pó, e aparelhar vestidos como lodo;
Nashromáždí-li jako prachu stříbra, a jako bláta najedná-li šatů:
17 Ele os aparelhará, porém o justo os vestirá, e o inocente repartirá a prata.
Co najedná, to spravedlivý obleče, a stříbro nevinný rozdělí.
18 E edificará a sua casa como a traça, e como o guarda que faz a cabana.
Vystaví-li jako Arktura dům svůj, bude však jako bouda, kterouž udělal strážný.
19 Rico se deita, e não será recolhido: seus olhos abre, e ele não será.
Bohatý když umře, nebude pochován; pohledí někdo, anť ho není.
20 Pavores se apoderam dele como águas: de noite o arrebatará a tempestade.
Postihnou jej hrůzy jako vody, v noci kradmo zachvátí ho vicher.
21 O vento oriental o levará, e ir-se-á, e o tempestuoso o arrebatará do seu lugar.
Pochytí jej východní vítr, a odejde, nebo vichřicí uchvátí jej z místa jeho.
22 E Deus lançará isto sobre ele, e não lhe poupará; irá fugindo da sua mão.
Takové věci na něj dopustí Bůh bez lítosti, ačkoli před rukou jeho prudce utíkati bude.
23 Cada um baterá contra ele as palmas das mãos, e do seu lugar o assobiará.
Tleskne nad ním každý rukama svýma, a ckáti bude z místa svého.
