Jó 19
1 Respondeu porém Job, e disse:
Tedy odpověděv Job, řekl:
2 Até quando entristecereis a minha alma, e me quebrantareis com palavras?
Dokudž trápiti budete duši mou, a dotírati na mne řečmi svými?
3 Já dez vezes me envergonhastes; vergonha não tendes: contra mim vos endureceis.
Již na desetkrát zhaněli jste mne, aniž se stydíte, že se zatvrzujete proti mně.
4 Embora haja eu, na verdade, errado, comigo ficará o meu erro.
Ale nechť jest tak, že jsem zbloudil, při mně zůstane blud můj.
5 Se deveras vos levantais contra mim, e me arguis com o meu opróbrio,
Jestliže se pak vždy proti mně siliti chcete, a obviňujíc mne, za pomoc sobě bráti proti mně potupu mou:
6 Sabei agora que Deus é o que me transtornou, e com a sua rede me cercou.
Tedy vězte, že Bůh podvrátil mne, a sítí svou otáhl mne.
7 Eis que clamo: violência; porém não sou ouvido; grito: socorro; porém não há justiça.
Nebo aj, volám-li pro nátisk, nemám vyslyšení; křičím-li, není rozsouzení.
8 O meu caminho entrincheirou, e já não posso passar, e nas minhas veredas pôs trevas.
Cestu mou zapletl tak, abych nikoli projíti nemohl, a stezky mé temnostmi zastřel.
9 Da minha honra me despojou; e tirou-me a coroa da minha cabeça.
Slávu mou se mne strhl, a sňal korunu s hlavy mé.
10 Derribou-me ele em roda, e eu me vou, e arrancou a minha esperança, como a uma árvore.
Zpodvracel mne všudy vůkol, abych zahynul, a vyvrátil jako strom naději mou.
11 E fez inflamar contrar mim a sua ira, e me reputou para consigo, como a seus inimigos.
Nadto zažžel proti mně prchlivost svou, a přičtl mne mezi nepřátely své.
12 Juntas vieram as suas tropas, e prepararam contra mim o seu caminho, e se acamparam ao redor da minha tenda.
Pročež přitáhše houfové jeho, učinili sobě ke mně cestu, a vojensky se položili okolo stanu mého.
13 Pôs longe de mim a meus irmãos, e os que me conhecem deveras me estranharam.
Bratří mé ode mne vzdálil, a známí moji všelijak se mne cizí.
14 Os meus parentes me deixaram, e os meus conhecidos se esqueceram de mim.
Opustili mne příbuzní moji, a známí moji zapomenuli se na mne.
15 Os meus domésticos e as minhas servas me reputaram como um estranho, e vim a ser um estrangeiro aos seus olhos.
Podruhové domu mého a děvky mé za cizího mne mají, cizozemec jsem před očima jejich.
16 Chamei a meu criado, e ele me não respondeu, suplicando-lhe eu por minha própria boca.
Na služebníka svého volám, ale neozývá se, i když ho ústy svými pěkně prosím.
17 O meu bafo se fez estranho a minha mulher, e eu a suplico pelos filhos do meu corpo.
Dýchání mého štítí se manželka má, ačkoli pokorně jí prosím, pro dítky života mého.
18 Até os rapazes me desprezam, e, levantando-me eu, falam contra mim.
Nadto i ti nejšpatnější pohrdají mnou; i když povstanu, utrhají mi.
19 Todos os homens do meu secreto conselho me abominam, e até os que eu amava se tornaram contra mim.
V ošklivost mne sobě vzali všickni rádcové moji, a ti, kteréž miluji, obrátili se proti mně.
20 Os meus ossos se apegaram à minha pele e à minha carne, e escapei só com a pele dos meus dentes.
K kůži mé jako k masu mému přilnuly kosti mé, kůže při zubích mých toliko v cele zůstala.
21 Compadecei-vos de mim, amigos meus, compadecei-vos de mim, porque a mão de Deus me tocou.
Slitujte se nade mnou, slitujte se nade mnou, vy přátelé moji; nebo ruka Boží se mne dotkla.
22 Porque me perseguis assim como Deus, e da minha carne vos não fartais?
Proč mi se protivíte tak jako Bůh silný, a masem mým nemůžte se nasytiti?
23 Quem me dera agora, que as minhas palavras se escrevessem! quem me dera, que se gravassem num livro!
Ó kdyby nyní sepsány byly řeči mé, ó kdyby v knihu vepsány byly,
24 E que, com pena de ferro, e com chumbo, para sempre fossem esculpidas na rocha!
Anobrž rafijí železnou a olovem na věčnost na skále aby vyryty byly.
25 Porque eu sei que o meu redentor vive, e que estará em pé no derradeiro dia sobre o pó.
Ačkoli já vím, že vykupitel můj živ jest, a že v den nejposlednější nad prachem se postaví.
26 E depois de roída a minha pele, contudo desde a minha carne verei a Deus,
A ač by kůži mou i tělo červi zvrtali, však vždy v těle svém uzřím Boha.
27 A quem eu verei por mim mesmo, e os meus olhos o verão, e não outro: e por isso os meus rins se consomem no meu seio.
Kteréhož já uzřím sobě, a oči mé spatří jej, a ne jiný, jakkoli zhynula ledví má u vnitřnosti mé.
28 Na verdade, que devieis dizer: Porque o perseguimos? Pois a raiz da acusação se acha em mim.
Ješto byste říci měli: I pročež ho trápíme? poněvadž základ dobré pře při mně se nalézá.
29 Temei vós mesmos a espada; porque o furor traz os castigos da espada, para saberdes que haverá um juízo.
Bojte se meče, nebo pomsta za nepravosti jest meč, a vězte, žeť bude soud.
