Jó 11
1 Então respondeu Sofar, o naamathita, e disse
A odpovídaje Zofar Naamatský, řekl:
2 Porventura não se dará resposta à multidão de palavras? E o homem falador será justificado?
Zdaliž k mnohým slovům nemá odpovědíno býti? Aneb zdali člověk mnohomluvný práv zůstane?
3 As tuas mentiras se hão de calar os homens? E zombarás tu sem que ninguém te envergonhe?
Žváním svým lidi zaměstknáváš, a posmíváš se, aniž jest, kdo by tě zahanbil.
4 Pois tu disseste: A minha doutrina é pura, e limpo sou aos teus olhos.
Nebo jsi řekl: Čisté jest učení mé, a čist jsem, ó Bože, před očima tvýma.
5 Mas, na verdade, oxalá que Deus falasse e abrisse os seus lábios contra ti!
Ješto, ó kdyby Bůh mluvil, a otevřel rty své proti tobě,
6 E te fizesse saber os segredos da sabedoria, que ela é multíplice em eficácia; pelo que sabe que Deus exige de ti menos do que merece a tua iniquidade.
Aťby oznámil tajemství moudrosti, že dvakrát většího trestání zasloužil jsi. A věz, že se Bůh zapomněl na tebe pro nepravost tvou.
7 Porventura alcançarás os caminhos de Deus? ou chegarás à perfeição do Todo-poderoso?
Zdaliž ty stižitelnosti Boží dosáhneš, aneb dokonalost Všemohoucího vystihneš?
8 Como as alturas dos céus é a sua sabedoria; que poderás tu fazer? mais profunda do que o inferno, que poderás tu saber? (Sheol h7585)
Vyšší jest nebes, což učiníš? Hlubší než peklo, jakž porozumíš? (Sheol h7585)
9 Mais comprida é a sua medida do que a terra: e mais larga do que o mar.
Delší jest míra její než země, a širší než moře.
10 Se ele destruir, e encerrar, ou se recolher, quem o fará tornar para traz?
Bude-li pléniti neb zavírati aneb ssužovati, kdo se na něj bude domlouvati?
11 Porque ele conhece aos homens vãos, e vê o vício; e não o terá em consideração?
Poněvadž zná lidskou marnost, a vidí nepravost, což by tomu rozuměti neměl?
12 Mas o homem vão é falto de entendimento; sim, o homem nasce como a cria do jumento montez.
Tak aby muž nesmyslný nabyl rozumu, ačkoli člověk jest jako hřebec z divokého osla zplozený.
13 Se tu preparaste o teu coração, e estendeste as tuas mãos para ele!
Jestliže ty nastrojíš srdce své, a ruce své k němu vztáhneš;
14 Se há iniquidade na tua mão, lança-a para longe de ti e não deixes habitar a injustiça nas tuas tendas.
Byla-li by nepravost v ruce tvé, vzdal ji od sebe, aniž dopouštěj bydliti v staních svých nešlechetnosti:
15 Porque então o teu rosto levantarás sem mácula: e estarás firme, e não temerás.
Tedy jistě pozdvihneš tváři své z poškvrny, a budeš nepohnutý, aniž se báti budeš.
16 Porque te esquecerás dos trabalhos, e te lembrarás deles como das águas que já passaram
Nebo se na těžkost zapomeneš, na niž jako na vody, kteréž pominuly, zpomínati budeš.
17 E a tua vida mais clara se levantará do que o meio dia; ainda que seja trevas, será como a manhã.
K tomu nad poledne jasný nastaneť čas; zatmíš-li se pak, jitru podobný budeš.
18 E terás confiança; porque haverá esperança; e buscarás e repousarás seguro.
Budeš i mysli doufanlivé, maje naději; stánek roztáhneš, i bezpečně spáti budeš.
19 E deitar-te-ás, e ninguém te espantará; muitos suplicarão o teu rosto.
A tak v pokoji budeš, aniž tě kdo předěsí, a mnozí tváři tvé kořiti se budou.
20 Porém os olhos dos ímpios desfalecerão, e perecerá o seu refúgio: e a sua esperança será o expirar da alma
Oči pak bezbožných zkaženy budou, a utíkání jim zhyne; nadto naděje jejich bude jako dchnutí člověka.
