Jó 10
1 A minha alma tem tédio à minha vida: darei livre curso à minha queixa, falarei na amargura da minha alma.
Stýště se duši mé v životě mém, vypustím nad sebou naříkání své, mluviti budu v hořkosti duše své.
2 Direi a Deus: Não me condenes: faze-me saber porque contendes comigo.
Dím Bohu: Neodsuzuj mne, oznam mi, proč se nesnadníš se mnou?
3 Parece-te bem que me oprimas? que rejeites o trabalho das tuas mãos? e resplandeças sobre o conselho dos ímpios?
Jaký máš na tom užitek, že mne ssužuješ, že pohrdáš dílem rukou svých, a radu bezbožných osvěcuješ?
4 Tens tu porventura olhos de carne? vês tu como vê o homem?
Zdali oči tělesné máš? Zdali tak, jako hledí člověk, ty hledíš?
5 São os teus dias como os dias do homem? Ou são os teus anos como os anos de um homem,
Zdaž jsou jako dnové člověka dnové tvoji, a léta tvá podobná dnům lidským,
6 Para te informares da minha iniquidade, e averiguares o meu pecado?
Že vyhledáváš nepravosti mé, a na hřích můj se vyptáváš?
7 Bem sabes tu que eu não sou ímpio: todavia ninguém há que me livre da tua mão.
Ty víš, žeť nejsem bezbožný, ačkoli není žádného, kdo by mne vytrhl z ruky tvé.
8 As tuas mãos me fizeram e me formaram todo em roda; contudo me consomes.
Ruce tvé sformovaly mne, a učinily mne, a teď pojednou všudy vůkol hubíš mne.
9 Peço-te que te lembres de que como barro me formaste e me farás tornar em pó.
Pamětliv buď, prosím, že jsi mne jako hlinu učinil, a že v prach zase obrátíš mne.
10 Porventura não me vasaste como leite, e como queijo me não coalhaste?
Zdalis mne jako mléka neslil, a jako syření neshustil?
11 De pele e carne me vestiste, e com ossos e nervos me ligaste.
Kůží a masem přioděl jsi mne, a kostmi i žilami spojils mne.
12 Vida e beneficência me fizeste: e o teu cuidado guardou o meu espírito.
Života z milosrdenství udělil jsi mi, přesto navštěvování tvé ostříhalo dýchání mého.
13 Porém estas coisas as ocultaste no teu coração: bem sei eu que isto esteve contigo.
Ale toto skryl jsi v srdci svém; vím, žeť jest to při tobě.
14 Se eu pecar, tu me observas; e da minha iniquidade não me escusarás.
Jakž zhřeším, hned mne šetříš, a od nepravosti mé neočišťuješ mne.
15 Se for ímpio, ai de mim! e se for justo, não levantarei a minha cabeça: farto estou de afronta; e olho para a minha miséria.
Jestliže jsem bezbožný, běda mně; pakliť jsem spravedlivý, ani tak nepozdvihnu hlavy, nasycen jsa hanbou, a vida trápení své,
16 Porque se vai crescendo; tu me caças como a um leão feroz: tornas-te, e fazes maravilhas contra mim.
Kteréhož vždy více přibývá. Honíš mne jako lev, a jedno po druhém divně se mnou zacházíš.
17 Tu renovas contra mim as tuas testemunhas, e multiplicas contra mim a tua ira; revezes e combate estão comigo.
Obnovuješ svědky své proti mně, a rozmnožuješ rozhněvání své na mne; vojska jedna po druhých jsou proti mně.
18 Por que pois me tiraste da madre? Ah se então dera o espírito, e olhos nenhuns me vissem!
Proč jsi jen z života vyvedl mne? Ó bych byl zahynul, aby mne bylo ani oko nevidělo,
19 Que tivera sido como se nunca fôra: e desde o ventre fôra levado à sepultura!
A abych byl, jako by mne nikdy nebylo, z života do hrobu abych byl vnesen.
20 Porventura não são poucos os meus dias? cessa pois, e deixa-me, para que por um pouco eu tome alento;
Zdaliž jest mnoho dnů mých? Ponechejž tedy a popusť mne, abych maličko pookřál,
21 Antes que vá e de onde nunca torne, à terra da escuridão e da sombra da morte;
Prvé než odejdu tam, odkudž se zase nenavrátím, do krajiny tmavé, anobrž stínu smrti,
22 Terra escuríssima, como a mesma escuridão, terra da sombra, da morte e sem ordem alguma e onde a luz é como a escuridão.
Do krajiny, pravím, tmavé, kdež jest sama mrákota stínu smrti, a kdež není žádných proměn, ale sama pouhá mrákota.
