< Eclesiastes 11 >
1 Lança o teu pão sobre as águas, porque depois de muitos dias o acharás.
Pouštěj chléb svůj po vodě, nebo po mnohých dnech najdeš jej.
2 Reparte com sete, e ainda até com oito, porque não sabes que mal haverá sobre a terra.
Dej částku sedmi aneb i osmi, nebo nevíš, co zlého bude na zemi.
3 Estando as nuvens cheias, vazam a chuva sobre a terra, e caindo a árvore para o sul, ou para o norte, no lugar em que a árvore cair ali ficará.
Když se naplňují oblakové, déšť na zem vydávají; a když padá dřevo na poledne aneb na půlnoci, na kteréž místo padá to dřevo, tu zůstává.
4 Quem observa o vento, nunca semeará, e o que olha para as nuvens nunca segará.
Kdo šetří větru, nebude síti; a kdo hledí na husté oblaky, nebude žíti.
5 Assim como tu não sabes qual o caminho do vento, nem como se formam os ossos no ventre da mulher grávida, assim tu não sabes as obras de Deus, que faz todas as coisas.
Jakož ty nevíš, která jest cesta větru, a jak rostou kosti v životě těhotné, tak neznáš díla Božího, kterýž činí všecko.
6 Pela manhã semeia a tua semente, e à tarde não retires a tua mão, porque tu não sabes qual será reto, se isto, se aquilo, ou se ambas estas coisas igualmente serão boas.
Hned z jitra rozsívej símě své, a u večer nedávej odpočinutí ruce své; nebo ty nevíš, co jest lepšího, to-li či ono, čili obé jednostejně dobré jest.
7 Deveras suave é a luz, e agradável é aos olhos ver o sol.
Příjemnéť jest zajisté světlo, a milá věc očima viděti slunce;
8 Porém se o homem viver muitos anos, e em todos eles se alegrar, também se deve lembrar dos dias das trevas, porque hão de ser muitos, e tudo quanto sucedeu é vaidade.
A však, by mnoho let živ jsa člověk, ve všech těch veselil by se, tedy rozpomenul-li by se na dny temnosti, jak jich mnoho bude, cožkoli přeběhlo, počte za marnost.
9 Alegra-te, mancebo, na tua mocidade, e recreie-se o teu coração nos dias da tua mocidade, e anda pelos caminhos do teu coração, e pela vista dos teus olhos: sabe, porém, que por todas estas coisas te trará Deus a juízo
Radujž se tedy, mládenče, v mladosti své, a nechť tě obveseluje srdce tvé ve dnech mladosti tvé, a choď po cestách srdce svého, a podlé žádosti očí svých, než věz, že tě s tím se vším přivede Bůh na soud.
10 Afasta pois a ira do teu coração, e remove da tua carne o mal, porque a adolescência e a juventude são vaidade.
Anobrž odejmi hněv od srdce svého, a odvrať zlost od těla svého; nebo dětinství a mladost jest marnost.