2 Coríntios 2

1 Porém, deliberei isto comigo mesmo: não ir mais ter convosco em tristeza.

Toto jsem pak sobě uložil, abych k vám zase s zámutkem nepřišel.

2 Porque, se eu vos entristeço, quem é que me alegrará, senão aquele que por mim foi contristado?

Nebo jestliže já vás zarmoutím, i kdo jest, ješto by mne obveselil, než ten, kterýž jest ode mne zarmoucen?

3 E escrevi-vos isto mesmo, para que, quando lá for, não tenha tristeza da parte dos que deveriam alegrar-me; confiando em vós todos, que a minha alegria é a de todos vós.

A protoť jsem vám to napsal, abych přijda k vám, neměl zámutku z těch, z nichž bych se měl radovati, doufaje o všech o vás, že radost má jest všech vás radost.

4 Porque em muita tribulação e angústia do coração vos escrevi com muitas lágrimas, não para que vos entristecesseis, mas para que conhecesseis o amor que abundantemente vos tenho.

Nebo z velikého ssoužení a bolesti srdce psal jsem vám, s mnohými slzami, ne abyste zarmouceni byli, ale abyste poznali lásku, kteroužto k vám velikou mám.

5 Porque, se alguém me contristou, não me contristou a mim senão em parte, para vos não sobrecarregar a vós todos.

Jestližeť jest pak kdo zarmoutil, ne mneť zarmoutil, ne toliko poněkud, abych jím neobtěžoval všech vás.

6 Basta-lhe ao tal esta repreensão feita por muitos:

Dostiť má takový na tom trestání, kteréž měl od mnohých,

7 De maneira que antes pelo contrário deveis perdoar-lhe e consolá-lo, para que o tal não seja de modo algum devorado de demasiada tristeza.

Tak abyste jemu již raději zase odpustili a potěšili ho, aby on snad přílišným zámutkem nepřišel na zahynutí.

8 Pelo que rogo-vos que confirmeis para com ele o vosso amor.

Protož prosím vás, abyste utvrdili k němu lásku.

9 Porque para isso vos escrevi também, para por esta prova saber se sois obedientes em tudo.

Nebo i proto psal jsem vám, abych zkušením zvěděl, jste-li ve všem poslušni.

10 E a quem perdoardes alguma coisa também eu; porque, se eu também perdoei, se é que tenho perdoado, por amor de vós o fiz na presença de Cristo; para que não sejamos vencidos por Satanás;

Komuž pak vy co odpouštíte, i já odpouštím. Nebo i já, jestliže jsem co odpustil, komuž jsem odpustil, pro vás odpustil jsem, před obličejem Kristovým, abychom nebyli oklamáni od satana.

11 Porque não ignoramos os seus ardis.

Nebo nejsou nám neznámá myšlení jeho.

12 No demais, quando cheguei a Troas para pregar o evangelho de Cristo, e abrindo-se-me uma porta no Senhor,

Když jsem pak přišel do Troady, k zvěstování evangelium Kristova, ačkoli dveře mi otevříny byly skrze Pána, však neměl jsem žádného upokojení v duchu svém, protože jsem nenalezl Tita, bratra svého.

13 Não tive repouso no meu espírito, porque não achei ali meu irmão Tito; mas, despedindo-me deles, parti para a Macedônia.

Ale požehnav jich, odšel jsem do Macedonie.

14 E graças a Deus, que sempre nos faz triunfar em Cristo, e por nós manifesta em todo o lugar o cheiro do seu conhecimento.

Bohu pak budiž díka, kterýž vždycky dává nám vítězství v Kristu, a vůni známosti své zjevuje skrze nás na každém místě.

15 Porque para Deus somos o bom cheiro de Cristo, em os que se salvam e em os que se perdem:

Neboť jsme Kristova vůně dobrá Bohu v těch, jenž k spasení přicházejí, i v těch, kteříž hynou,

16 Para estes certamente cheiro de morte para morte; mas para aqueles cheiro de vida para vida. E para estas coisas quem é idôneo?

Těm zajisté jsme vůně smrtelná k smrti, oněm pak vůně života k životu. Ale k tomu kdo jest způsobný?

17 Porque nós não somos, como muitos, falsificadores da palavra de Deus, antes falamos de Cristo com sinceridade, como de Deus na presença de Deus.

Neboť nejsme, jako mnozí, cizoložící slovo Boží, ale jako z upřímnosti, a jako z Boha, před obličejem Božím, o Kristu mluvíme.